Osoba, proti níž se vede trestní stíhání, je vybavena poměrně velkým souborem práv a oprávnění. Je tomu tak proto, aby se vykompenzovala jistá faktická nerovnost mezi obviněným[1] na jedné straně a státním zástupcem na straně druhé. Státní zástupce zná přesně svou roli, ví, jaké jsou postupy a nechybí mu potřebné vzdělání – to se o obviněném obvykle říci nedá, proto zákon upravuje četná oprávnění, která tyto nevýhody vyvažují. Jedním z nich je i právo nevypovídat.
Právo nevypovídat a vypovídat
Jedním z nejstěžejnějších práv je právo nevypovídat, o čemž musí být obviněný samozřejmě řádně poučen (to ostatně známe z většiny kriminálních seriálů a filmů). Toto právo je zakotveno v jednak v Listině základních práv a svobod („Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven“) a jednak také v trestním řádu („Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat.“).
Citované ustanovení trestního řádu v sobě ukrývá dvě důležitá práva – zmiňované právo nevypovídat, ale zároveň také právo vyjádřit se. Máme tedy právo vypovídat i nevypovídat a je jen na nás, pro co se rozhodneme, přičemž své rozhodnutí můžeme změnit v kterékoliv fázi řízení.
Právo odepřít výpověď má i svědek, který je však v této možnosti oproti obviněnému značně omezen. Může tak učinit pouze v případě, že by měl svědčit proti svému příbuznému, manželovi, partnerovi či druhovi, nebo kdyby sobě či těmto osobám měl způsobit nebezpečí trestního stíhání. Obecně platí pro všechny povinnost svědčit, a to pravdivě, jinak hrozí obvinění z trestného činu křivé výpovědi – naopak obviněný mluvit pravdu nemusí a křivá výpověď se ho netýká.
Proč existuje právo nevypovídat
Objevují se názory, že právo nevypovídat nahrává zločincům, kteří jen získávají čas vymyslet si určité skutečnosti, které jim pomůžou vyhnout se trestu. To sice může být pravda, ale jak chceme rozeznat onoho „zločince“ od nevinného člověka, který – pokud by byl k výpovědi nucen – se ve stresu může přiznat k něčemu, co neudělal?
Presumpce neviny
Platí takzvaná presumpce neviny, což znamená, že dokud neexistuje pravomocný odsuzující rozsudek, je každý považován za nevinného a musí mít tedy stejná práva. Důkazní břemeno leží na státním zástupci, obviněný svou nevinu prokazovat nemusí.
Část veřejnosti si také myslí, že odmítnutí výpovědi automaticky znamená přitěžující okolnost. To v žádném případě není pravda, je to zkrátka naše právo, které můžeme a nemusíme použít – naše vina nemůže být vyvozována jen z toho, že nebudeme vypovídat. Pokud tedy budete někdy čelit trestnímu stíhání, pamatujte, že máte svá práva a nebojte se je využít.
Samozřejmě nelze obecně říci, zda je lepší vypovídat, nebo nikoliv, protože vždy záleží na konkrétní situaci. Zde by vám měl pomoci váš obhájce, který se v trestním řízení vyzná nejlépe. Vždy však uděláte nejlépe, když sami budete znát svá práva a budete je umět podle potřeby použít.
[1] Pozn.: v trestním právu rozlišujeme pojmy podezřelý/obviněný/obžalovaný podle toho, ve které fázi se trestní stíhání nachází. Pro zjednodušení budu v článku užívat pouze pojem obviněný.
Poslední aktualizace: 3. ledna 2020
