K porušování práv na internetu dochází dennodenně. Narazit můžeme na podvody, nenávistné komentáře i různé osobní útoky. Samostatnou kapitolou je protiprávní nakládání s autorskými díly, jako jsou kradené filmy, zkopírovaná hudba atd. Kdo nese odpovědnost za sdílení obsahu online? Jen ten, kdo jej šíří, nebo i ten, kdo jeho šíření umožňuje?
Zvláště pokud máte svůj web, mělo by vás zajímat, kdo nese odpovědnost za šíření autorsky chráněného obsahu. Jaká právní úprava v této oblasti existuje?
Odpovědnost za obsah internetových stránek
Na internetu každoročně roste počet porušování osobnostních a autorských práv. Důvodem je stále větší vliv sociálních sítí na náš život. Lidé si však často neuvědomují, že být online neznamená být zcela anonymní. Než někdo napíše komentář, měl by se zamyslet, zda se nedopustí trestného činu pomluvy, křivého obvinění, šíření poplašných zpráv, podněcování k nenávisti atd.
Pokud provozujete své webové stránky, nesete samozřejmě odpovědnost za obsah, který na ně vkládáte. Jak to bude s vaší odpovědností za cizí obsah, když se např. pod vaším článkem strhne bouřlivá diskuze, ve které budou nenávistné komentáře? Odpověď vám poskytne zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
Ve stručnosti můžeme shrnout, že jako provozovatel za cizí obsah neodpovídáte, pokud jste o něm nevěděli, neměli jste nad jednáním uživatelů kontrolu a aktivně jste nenabádali k vytváření protiprávního obsahu. V okamžiku, kdy se o protiprávním obsahu jakkoliv dozvíte, máte povinnost jej neprodleně smazat či znepřístupnit.
Odpovědnost za sdílení obsahu online v případě autorských děl
Autorská práva se na internetu porušují v masivním měřítku. Přitom různé platformy a úložiště v podstatě existují a profitují právě z protiprávního sdílení děl.
Nedává pak smysl, aby samotný uživatel, který nahraje na takovou platformu jeden film, byl tím jediným, kdo nese odpovědnost za šíření autorsky chráněného obsahu. Navíc, než poskytovatel služby stihne reagovat, bude film mnohokrát stažen nebo přehrán. Existuje proto konsenzus, že v případě autorského obsahu by měla být odpovědnost poskytovatelů služeb upravena odlišně.
Směrnice EU o autorském právu a právech s ním související
Směrnice EU č. 2019/790 se pokusila najít odpověď na otázku, jak docílit toho, aby byl respektován zákaz šíření obsahu chráněného autorským právem. Kontroverzní článek 17 (dříve článek 13) pak přenesl odpovědnost na poskytovatele služeb sdílení online obsahu.
Kdo jsou poskytovatelé služeb sdílení online obsahu?
Jde o služby, které primárně slouží k tomu, aby na ně uživatelé nahrávali a sdíleli velké množství obsahu chráněného autorským právem. Jejich cílem je dosáhnout zisku. Můžeme si pod nimi představit různé platformy typu Youtube, Vimeo nebo Instagram.
Naopak cloudové služby, online tržiště, platformy, které slouží k nahrávání k soukromým účelům, platformy pro vývoj a sdílení softwaru s otevřeným zdrojovým kódem a online encyklopedie se za poskytovatele služeb pro sdílení chráněného obsahu nepovažují.
Jaké mají poskytovatelé povinnosti?
Jak již bylo řečeno, poskytovatelé nesou odpovědnost za sdílení obsahu online. Musí proto podniknout kroky, aby byl obsah zveřejněn opravdu legálně. Jednou z možností je získat souhlas od držitelů autorských práv. Nemusí jít o samotné jednotlivé autory, ale i o kolektivní správce (např. OSA). Mohou s nimi například uzavřít licenční smlouvy.
Při obrovském množství autorského obsahu je však nemožné, aby poskytovatelé dokázali sehnat oprávnění ke každému jednotlivému dílu. Je jim proto dána možnost se za určitých podmínek odpovědnosti zbavit.
Primárně se ale musí snažit získat souhlas, a pokud ho nemají, měli by se aktivně snažit, aby díla nebyla dostupná. V okamžiku, kdy se dozví, od nositelů autorských práv, že jejich díla jsou zveřejňována, musí znemožnit přístup k dílům nebo je odstranit ze svých internetových stránek a zamezit jejich budoucímu nahrání.
Znění směrnice je však stále vágní. Konkrétní práva a povinnosti bude upravovat až nový autorský zákon.
Ochrana autorských práv na internetu vs cenzura
Práva autorů nejsou neomezená. Existuje množství výjimek, jak lze s autorskými díly pracovat, jako je satira či parodie, citace, volné dílo, anonymní dílo atd. Problémem výše zmíněné právní úpravy je její technická proveditelnost. Lze předpokládat, že poskytovatelé služeb budou používat blokační filtry. Ty ale mohou mít problém rozpoznat uživatelský obsah, který autorská práva neporušuje.
Právní úprava pak bude představovat výraznou zátěž pro menší poskytovatele služeb, kteří nebudou schopni získávat souhlasy nositelů autorských práv.
Nikoliv právní ale politická je pak otázka, jak vlastně mají autorská práva v době internetu vypadat. Kromě toho, že uživatelé sdílejí samotné autorské dílo v jeho původní podobě, si zvykli díla různě zpracovávat a pozměňovat. Například sestříhají různá videa a vytvoří z nich svůj originální film. Pokud bude takový obsah cenzurován, povede to podle některých kritiků k výraznému omezení umělecké tvorby na internetu a tím i k šíření kultury obecně.
