Smlouvy lze považovat za základní stavební kámen společnosti. Celé soukromé právo, tedy značná část celého právního řádu, je postaveno na jejich uzavírání. I zákony jako takové jsou často definovány jako forma „společenské smlouvy“, ve které se všichni lidé závazně dohodli na určitých pravidlech chování. Lidé uzavírají smlouvy každý den a beze smluv by společnost tak, jak ji známe, nemohla existovat.
Již v § 3 občanského zákoníku je psáno, že „smlouvy mají být splněny„.
Nejedná se tedy pouze o jakési doporučení jak jednat, ale o soudem vynutitelnou povinnost. Na rozdíl od zákonů práva veřejného, jsou ovšem smlouvy svou povahou dispozitivní, což znamená, že účastníci si v mezích zákonem povolených, mohou jejich obsah stanovit různě. A v těchto mezích je mnoho prostoru pro nekalé obchodní praktiky, které mohou velmi uškodit tomu, kdo si smlouvu pořádně nepřečte.
Co obsahuje řádná smlouva
Pro běžného člověka je samozřejmě smlouva náročnou literaturou, o tom není pochyb. I ta nejkratší smlouva má několik sekcí, obvykle i několik stránek, obsahuje mnoho cizozvučných právních termínů a celkově je čtivá asi jako abstraktní poezie napsaná batoletem. Nicméně se jedná pravděpodobně o nejdůležitější čtení – týká se totiž majetků čtenáře a často jeho nemalých částí.
Smlouva může člověka, který si ji před podpisem důkladně nepřečte, zcela zničit. Je totiž nutné počítat s tím, že ne každá obchodní společnost jedná se svými klienty férově. Naopak, existuje mnoho společností, jejichž primárním cílem je ožebračit zákazníka na všemožných skrytých poplatcích, schovaných mistrně v dlouhém textu smlouvy.
Smlouva má totiž určitou ucelenou strukturu. První strana často neobsahuje nic jiného, než výčet účastníků smlouvy, definici smlouvy samotné a obecně jasné věcí. Následuje většinou popis plnění, které musí smluvní strany provést po podpisu – často i několik stran dlouhé.
Poté se obvykle objeví zřejmě nejdůležitější část smlouvy, a sice poplatky a sankce za nedodržení povinností a obecně vše, co se týká peněz. Teoreticky je bohužel možné účtovat si poplatky téměř za cokoli a je oblíbenou taktikou obchodních společností dávat nepřiměřeně vysoké částky za vykonání obsahu smlouvy, administrativní úkony a ostatní snadno přehlédnutelné aktivity, jejichž cena je normálně zanedbatelná. Na tento přístup narazíte nejčastěji u společností nabízejících peněžní půjčky. Nalákají na velké, rychle doručitelné obnosy s nízkými úroky, ale už se nezmíní, že si na administrativních úkonech naúčtují skoro stejné peníze jako na úroku samotném.
Nezapsané hrozby ve smlouvách
Smlouva ovšem nemusí být zhoubou klienta jen díky vysokým poplatkům. Nejzrádnější totiž může být to, co ve smlouvě vůbec není. Pochybné společnosti se v právních kličkách dobře vyznají a velice rády znemožní svému klientovi smlouvu ukončit tím, že neurčí podmínky pro řádné vypovězení smlouvy.
Klient má ale, podle § 1829 NOZ právo „odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů“ a „do jednoho roku a čtrnácti dnů, jestliže nebyl poučen o možnosti odstoupit.“
Poučení se tedy obvykle ve smlouvě nachází, nicméně bývá velmi dobře skryté (viz 2. odstavec).
Prvních 14 dnů se tedy často ze strany společnosti nic nekalého neděje a teprve po uplynutí lhůty začnou chodit účtenky. Člověk pak může zjistit, že mu smlouva velice nevyhovuje – ať už kvůli ceně nebo kvalitě odvedené práce – ale je pozdě, protože již nemá jak vypovědět smlouvu a může, a bude, žalován, pokud přestane platit, k čemu se zavázal.
Lovci nehod
Příkladem této taktiky budiž takzvaní lovci nehod, kteří v poslední době vydělávají statisíce na vystresovaných řidičích po havárii. Zaměstnanci takovéto společnosti se objeví u člověka chvíli po nehodě, dají mu k podpisu dlouhou a složitou smlouvu, kterou on přijme, často proto, že se nachází pod velkým stresem a chce vše vyřídit co nejrychleji. Následně je mu poskytnuto náhradní auto a oprava toho rozbitého – samozřejmě vyúčtované v přemrštěných cenách, které pojišťovna proplatí pouze do míry, která odpovídá standardní ceně. „Podvedenému“ po určité době přijde upomínka na vysoké sumy k doplacení a pod hrozbou exekuce.
Co dělat v případě potíží s obsahem smlouvy
Přirozeně je možné dát jakoukoli společnost, která podvádí své klienty díky kličkám ve smlouvách, k soudu, jelikož její jednání odporuje základním právním principům. Nicméně soudní řízení je pro účastníky časově, nervově i finančně náročné, často tak moc, že si to obyčejný člověk nemůže dovolit, na což ostatně podvodné společnosti spoléhají.
Navíc, žalovaná společnost by měla v daném řízení značnou výhodu v podobě podepsané, legální a tedy platné smlouvy. I v Občanském zákoníku se koneckonců píše, že
Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé.
Jednoduše řečeno, pokud se pouštíte do podepsání smlouvy, máte se seznámit s jejím obsahem, zákon vás nebude chránit před vaší nedbalostí. Závěrečná rada tedy zní: Pokud budete podepisovat smlouvu, seznamte se zaprvé s druhou smluvní stranou, zadruhé s tím, co by vůbec měla taková smlouva obsahovat a zatřetí si ji pak celou důkladně přečtěte. A pokud chybu uděláte, na nic nečekejte a řešte ji okamžitě. Jde přece jen o Vaše peníze.
Poslední aktualizace: 14. října 2020
