Mezi laickou veřejností, zejména pak mezi dlužníky, je již dostatečně známo, že po dobu insolvenčního řízení lze exekuci nařídit, nelze ji však provést. Dochází proto k chápání insolvence jako další části procesu vymáhání pohledávky, jakéhosi vyššího stupně exekuce. To je však velký omyl.
Exekuce není insolvence
Insolvence a exekuce jsou laickou veřejností často chápany jako synonyma. Z tohoto důvodu tedy občas dochází k situacím, kdy věřitel podá exekuční návrh a nadále se přestane o pohledávku zajímat, přičemž očekává, že dříve nebo později obdrží od exekutora finanční částku představující vymoženou pohledávku včetně jejího příslušenství. Pokud je po podání exekučního návrhu s dlužníkem zahájeno insolvenční řízení, věřitel se o této skutečnosti často vůbec nedozví a svou pohledávku proto do tohoto řízení ve lhůtě nepřihlásí. Někdy však také mylně předpokládá, že po podání exekučního návrhu tuto přihlášku podá pověřený exekutor, právě proto, že se podle jeho názoru jedná o vymáhání pohledávky. Insolvence však není exekuce a bez přihlášky do insolvenčního řízení podané věřitelem nelze již exekuovanou pohledávku uspokojit. Proč?
Exekuce představuje nucený výkon rozhodnutí, jedná se tedy o vymáhání pohledávky, kterou dlužník ani po pravomocném soudním rozhodnutí neuhradil. Údaje o zahájených exekucích jsou v omezeném rozsahu evidovány v centrální evidenci exekucí, samotné řízení je však neveřejné. Že je někdo v exekuci se sice můžeme dozvědět z katastru nemovitostí (pokud dlužník nemovitost vlastní), většinou se však o zahájení exekučního řízení s konkrétní osobou nemáme šanci dozvědět.
Insolvence naopak představuje sanaci nepříznivé a vlastními silami neřešitelné finanční situace dlužníka, jejím účelem je poskytnout osobám v dluhové pasti možnost nového ekonomického začátku osvobozením od placení části pohledávek. Průběh insolvenčního řízení, včetně všech součástí spisu, je veřejný. Veřejnost řízení je zajišťována formou online přístupného insolvenčního rejstříku, jehož prostřednictvím probíhá i doručování. Obrazně bychom mohli říct, že osoba, se kterou bylo zahájeno insolvenční řízení má na čele vypálený cejch. Právě z tohoto důvodu se účinky insolvenčního řízení vztahují i na pohledávky těch věřitelů, kteří pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli. Měli totiž možnost se o insolvenčním řízení dozvědět a k přihlášení pohledávek jim byla poskytnuta přiměřená lhůta.
Přihláška do insolvenčního řízení
Přihlášku do insolvenčního řízení přitom může podat pouze věřitel, naproti tomu exekuci lze provést pouze způsoby uvedenými v exekučním řádu. Přihláška pohledávky po insolvenčního řízení přitom v těchto způsobech uvedena není. Exekutor tedy nemůže sám podat přihlášku pohledávky, třebaže obdržel návrh na nařízení exekuce této pohledávky. I po nařízení exekuce je tedy nutné osobu dlužníka průběžně lustrovat v insolvenčním rejstříku a v případě zahájení insolvenčního řízení pohledávku přihlásit.
Ačkoliv někteří exekutoři navrhovatele sami na zahájení insolvenčního řízení a na nutnost podat přihlášku pohledávky upozorní, není to obecným pravidlem. Dochází tak k případům, kdy věřitel nestihne pohledávku včas přihlásit a cítí se být jednáním exekutora poškozen. Exekutor však nemá uloženu povinnost o zahájení insolvenčního řízení navrhovatele upozornit, ačkoliv se o něm zpravidla dozví dříve než věřitel. Ačkoliv po zahájení insolvenčního řízení nelze exekuci provést a po jeho ukončení již většinou není možné pohledávku věřitele uspokojit (uspokojení je možné v případě nesplnění podmínek oddlužení), nelze po exekutorovi požadovat náhradu újmy spočívající ve zmaření uspokojení pohledávky. A to jednoduše proto, že újma spočívající v nemožnosti uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení a následně ani jiným způsobem nebyla způsobena v souvislosti s činností podle exekučního řádu. Nezbývá než připomenout pravidlo pocházející již z římského práva:
Vigilantibus iura skripta sunt.
Nebo také jak se říkalo již za našich pradědů: pozdě bycha honit.
Mgr. Milan Zeman
Poslední aktualizace: 18. ledna 2020
