Jedna z nejdůležitějších novinek v novém zákoníku je, že zvíře už nebude věc. Zvíře je nyní v právu živý tvor nadaný smysly, který má zvláštní význam a hodnotu. Na to reagoval zákonodárce i v dalších ustanovení nového předpisu, kde byla upravena náhrada škody způsobené zvířetem.
Většina z nás má doma nějakého domácího mazlíčka. Mnoho z nás má psa nebo kočku, ale je spousty dalších, které rádi chováme doma. Někteří z nás potřebují dokonce zvíře k výkonu svého povolání nebo jiné výdělečné činnosti. Co se ale stane, když naše zvíře někomu způsobí škodu? Na to přináší odpovědi nový občanský zákoník.
Škoda způsobená zvířetem obecně
Tyto situace řeší v §2933 až §2935. Pro většinu z nás bude nejdůležitější hned první paragraf, který stanoví:
§ 2933 Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
Zde zákon hovoří poměrně jasně. Škodu, kterou způsobí zvíře, nahrazuje primárně vlastník. Pokud zvíře někomu svěří, nahrazuje škodu s ním společně a nerozdílně. To znamená, že oprávněný z náhrady škody si může vybrat, po kom bude náhradu vymáhat. Zvyšuje to jeho jistotu, že škoda bude skutečně nahrazena.
Tudíž ani když psa dáme sousedce na hlídání, on jí kvůli její nepozornosti uteče a někde způsobí škodu, nejsme odpovědnosti zproštěni. Poškozený si pak vybere. Pokud však jeden škodu nahradí, povinnost druhého zaniká. Tato odpovědnost je tedy absolutní, jde o tzv. objektivní odpovědnost – i když jsme se snažili, jak jsme mohli (zamkli jsme zvíře v domě, ale podhrabalo si cestu ven), škodě jsme nezabránili, a tudíž jsme odpovědní.
Škoda způsobená zvířetem určeným k výkonu povolání, chovná zvěř a zvířata určená jako pomocník
Další ustanovení řeší situace, kdy nám domácí zvíře slouží z výkonu výdělečné činnosti nebo je užíváno jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením:
§ 2934 Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.
Zde je už trošku změna. Zejména je tu zdůrazněno „domácí zvíře“. Tím se myslí domestikované zvíře dle svého druhu. Je tím myšlen nejen pes, ale i kůň, kráva a další. Zjednodušeně řečeno jsou to zvířata, který míváme u sebe a která jsou u nás obvyklá, nejedná se ale divoké šelmy, krokodýli a další.
Přesný výklad těchto pojmů ale asi přinesou až v budoucnu soudy (stejně jako u mnohých dalších ustanovení nového zákoníku). Myšlenkou má být, že pokud si někdo zvíře pořídí pro své vlastní potěšení, měl bych odpovídat vždy (viz předchozí ustanovení). V tomto případě však vlastník zvíře skutečně potřebuje, ať už pro výkon povolání či výdělečné činnosti (hlídací pes, kráva na pastvinách) nebo je to pomocník osoby se zdravotním postižením. Proto je možné se své odpovědnosti zprostit, pokud prokážeme, že jsme nezanedbali nad dozorem potřebnou pečlivost, nebo že by škoda vznikla i při vynaložení této pečlivosti.
Potřebná pečlivost
Co to je však ona potřebná pečlivost? Vezmeme si příklad krávy, která utekla z pastviny a způsobila škodu. Pastvina by měla být řádně oplocena, oplocení by mělo být v dobrém stavu, brána by měla být pevná a masivní, plot by měl být napuštěný proudem. Pokud toto všechno splníme (a celkově uděláme vše proto, abychom krávě zabránili v útěku), odpovědnosti nás to zprostí. Pokud se však ukáže, že proud v oplocení nebyl zapnutý a díky tomu se kráva dostala ven, jsme stále odpovědní.
Prokáže-li však, že škoda by vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti, zprostí se též. Toto míří na případy škod, kterým se nebylo možné vyhnout ani za nejvyšší možné míry ostražitosti. Pokud například náhlý silný hurikán strhne celý plot a zvířata nám z pastviny utečou, odpovědni nebudeme, protože takové situaci nezabrání žádná předchozí opatření.
Odpovědnost za odňaté zvíře
Poslední paragraf upravuje situace, kdy nám bylo zvíře svémocně (bez právního důvodu nebo našeho souhlasu) odňato:
§ 2935 (1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.
(2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.
Zde se nás zase nový občanský zákoník snaží vést k předběžné opatrnosti. Osoba, co nám zvíře odňala, eventuální škodu nahradí sama, pouze prokáže-li vlastník (nebo osoba, které bylo zvíře svěřeno), že nemohl odnětí rozumně zabránit, jinak škodu nahradí společně a nerozdílně (viz výše). Rozumná opatrnost je další neurčitý pojem, který se bude posuzovat individuálně případ od případu. Pokud necháme psa volně počkat před obchodem a někdo nám ho odvede, rozumnou opatrnost jsme zjevně zanedbali. Pokud ho přivážeme a někdo nám ho odvede, bude to již složitější, odpovědnosti by nás to ale již mělo zprostit.
Zákoník se tedy snaží řešit nejčastější případy, které nás mohou potkat. Určité zvláštní případy (např. náhradu škody způsobené vybranými zvlášť chráněnými živočichy) upravují speciální zákony, do jejichž působnosti se nezasahuje. Je to jistě pokrok proti zákoníku starému, který na škodu způsobenou zvířaty nepamatoval.
Poslední aktualizace: 19. ledna 2020
