Nový občanský zákoník je sice dle autorů zákoníkem moderním, přesto vrací do českého právního řádu mnoho institutů, které zde (a většinou dobře) fungovaly ještě za dob rakouského mocnářství. Jedním z nich je také paragraf, který se zabývá odpovědností za škodu způsobenou osobou s nebezpečnými vlastnostmi.
Zdroj právní úpravy – osoba s nebezpečnými vlastnostmi
Pojďme se nejprve podívat, kde autoři zákoníku čerpali inspiraci. Rakouský obecný zákoník občanský tuto situaci upravoval v § 1314:
Kdo přijme služebnou osobu bez vysvědčení, nebo vědomě podrží ve službách, nebo přechovává osobu nebezpečnou jejími vlastnostmi těla nebo mysli, ručí domácímu a domácím lidem za náhradu škody, způsobené nebezpečnými vlastnostmi oněch osob.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že pro potřeby dnešní doby už postačovat nebude. Autoři museli tedy znění poněkud pozměnit, ale inspirace je přesto pořád zřetelná. V novém občanském zákoníku je tedy tato formulace:
§ 2923: Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.
Formuluje se zvláštní odpovědnost za nebezpečnou osobu
Jedná se tedy o odpovědnost v případě nepečlivého výběru, osobě se přičítá jednání toho, koho vzala k sobě, nese za jeho jednání odpovědnost. V případě způsobení škody ji tedy musí nahradit nejen osoba, která ji skutečně způsobila, ale i osoba, která svým nepečlivým výběrem způsobení škody umožnila.
Odpovědnost ale není bezmezná, když si přečteme dané ustanovení pozorně, najdeme zde dost možností, které nás povinnosti škodu nahradit zprošťují.
Zejména, co to jsou ony nebezpečné vlastnosti? Rakouský zákoník to vykládá jako „vlastnosti těla a mysli“. Co si pod tím máme představit? Náš zákonodárce to nechává na budoucím soudním výkladu. Zjednodušeně si lze říct, že pokud je zřejmé, že osoba by mohla být nebezpečná a mohla by způsobit nějakou škodu, související se svou zjevně nebezpečnou povahou (drogově závislý, kleptoman), zákoník nás činí odpovědnými.
Jako příklad nebezpečných vlastností těla lze uvést, že pokud poskytneme útulek člověku neovládajícímu své svalové pohyby, a necháme ho třeba jenom přespat z lítosti v podniku na výrobu porcelánu – v případě škody jsme stejně odpovědní jako on.
Další důležitou věcí je, že nebezpečné vlastnosti musí být osobě, která se ujímá, zřejmé. Pokud tedy necháme vykonávat určitou věc v podniku kleptomana, ale my o jeho kleptomanii nevíme, protože není zřejmá, nečiní nás to odpovědnými. Musí to být tedy zřetelné, jaké nebezpečné vlastnosti osoba má (nebo může být), a pokud ji i přesto přijmeme, uplatí se zde odpovědnost při nepečlivém výběru.
Tzv. nutná potřeba
Co ale uvedená nutná potřeba? Pokud bychom do podniku pustili někoho, kdo utíká před lynčováním nebo jiným smrtí hrozícím nebezpečím, a on tam způsobil škodu, odpovědní samozřejmě nebudeme, protože daná osoba byla v nutné potřebě. Drogově závislý, co se chce schovat před deštěm, ale evidentně v nutné potřebě nebude. V tomto případě nahrazujeme škodu společně s ním.
Co je třeba vysvětlit, je závěr celého ustanovení. Zde je jasně řečeno, že škoda musí být způsobena v souvislosti s nebezpečnou povahou této osoby. Pokud tedy přijmeme kleptomana (nebezpečné vlastnosti), o kterém se to ví (vědomě), bez nutné potřeby, a on první den v provozu rozbije vázu, nejsme za jeho jednání odpovědní. Škodu sice způsobil, ale ne díky svým nebezpečným vlastnostem, o kterých jsme věděli, odpovědný je tudíž jenom on sám.
Náhrada škody způsobené osobou nebezpečnou
Poslední věcí je, že škodu nahradí společně a nerozdílně. Co to znamená? Účelem tohoto ustanovení je, aby vlastník došel náhrady za svojí ztráty. Toto posiluje jeho postavení v nároku na náhradu škody, protože škodu jsou mu povinni nahradit oba dva. Jak ten, co jí způsobil, tak i ten, kdo ho neopatrně vybral. A poškozený si může vybrat, na kom bude požadavek na náhradu uplatňovat.
Je totiž zřejmé, že z osoby nebezpečných vlastností, kterou bývá dost často člověk nemajetný nebo člověk, který nemá žádný zájem škodu nahrazovat, by toho často moc nedostal. Zato jiná osoba, jistým způsobem s poškozeným spojena, je k náhradě vhodnější. Špatně jsi vybral? Tvoje chyba, zaplať!
Úmyslem zákonodárce je zabránit narušení chráněného prostoru. Když někdo na místo, kam běžně nemá nikdo neoprávněný přístup, vezme jinou osobu, o které ví, že může být problematická, je garantem toho, že nedojde k žádné škodě. Pokud ke škodě dojde, je povinen ji nahradit.
Na osobě poškozené je zvolit si, po kom bude náhradu vymáhat. Povinni jsou oba dva. Stejně jako mnoho dalších ustanovení nového zákoníku, přesný výklad nechává zákonodárce až na soudní praxi. Možná se tedy budeme ještě všichni učit něco nového.
Poslední aktualizace: 17. srpna 2021
