Všichni uvedený institut znají, málokdo se s ním v životě setkal. Téměř nikdo neví, jak se jí postavit. Vyvlastnění je největší možný zásah veřejné moci do majetkových práv jednotlivce za účelem veřejného blaha a patří mezi největší „strašáky“ mezi populací. V mínění lidí evokuje nespravedlnost a křivdu, zejména díky své jednostrannosti – majitele vyvlastňovaného pozemku se nikdo neptá, zda souhlasí. Zásadně platí, že vlastnit nemovitost může pouze stát, a to za splnění podmínek, o kterých pojednává tento článek.
Co je vyvlastnění
Institut vyvlastnění je zmíněn již v Listině základních práv a svobod nebo v Občanském zákoníku. Dále existuje specifický zákon č. 184/2006 Sb. o vyvlastnění, který stanoví, že:
vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem.
Což znamená, že vyvlastněním nemusí dojít jen k úplné ztrátě vlastnictví, ale vlastníkovi může také vzniknout věcné břemeno k budově nebo pozemku. I Mezinárodní úmluva o ochraně lidských práv a svobod připouští užívání vyvlastnění ve veřejném zájmu. Obrana proti vyvlastnění tedy nemůže spočívat v tvrzení, že na ně veřejná moc nemá právo. Má.
Práva majitele vyvlastněného pozemku
Přestože je vyvlastnění v zásadě jednostranný úkon a jako takovému mu vyvlastněný nemůže zabránit, neznamená to, že nemá žádná práva. Zaprvé vyvlastnění je, i podle právní úpravy, až posledním řešením. To znamená, že ten, kdo vás chce vyvlastnit (dále jen vyvlastnitel) se s vámi nejdříve musí pokusit dohodnout – pokud vám zničehonic přijde vyrozumění o vyvlatnění, neváhejte jít okamžitě k soudu. Přirozeně, málokdo bude ochoten jen tak prodat svůj pozemek či stavbu, ale je dobré nabídku alespoň zvážit, zvláště, pokud se případné vyvlastnění jeví jako nevyhnutelné – většinou je cena za prodej pozemku před vyvlastněním větší než náhrada po něm.
Pokud však k vyvlastnění dojde, poškozenému musí být poskytnuta peněžní náhrada v obvyklé ceně, ať už za pozemek nebo za věcné břemeno. Dále mu musí být zaplaceny náklady spojené se stěhováním a podobnými náklady spojenými s případnou změnou bydliště/ místa podnikání. Vyvlastněný si navíc může nechat udělat znalecký posudek o náhradě, na náklady vyvlastnitele. Ale pozor, cena se určí podle stavu majetku ke dni podání žádosti o vyvlastnění, jakékoliv úpravy po tomto dni se ke konečné náhradě nepočítají. Nemá tedy žádný smysl dokončovat renovaci vyvlastňovaného domu.
§ 11, zákona o vyvlastnění dále určí:
Místo náhrady … se vyvlastňovanému poskytne jiný pozemek nebo stavba, dohodne-li se na tom s vyvlastnitelem…není tedy problém získat adekvátní náhradu, stačí se dohodnout. Náhrada samozřejmě není zdaněná.
Práva třetích osob
Vyvlastnění se vás může dotknout i když nejste přímo vyvlastněnou osobou. §8 zákona o vyvlastnění stanoví, že:
vyvlastněním nezanikají věcná břemena, u nichž veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovala.
Stejně tak právo nájmu vyvlastněním nezaniká. Zda bude pořád výhodné stavbu nebo pozemek najímat i po vyvlastnění, je věc jiná. Dědic vyvlastněného má logicky nárok na převzetí odměny, pokud vyvlastněný během procesu zemře.
Zrušení vyvlastnění
Vyvlastnění lze dát ke krajskému soudu jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu – do 30 dnů od vydání rozhodnutí o vyvlastnění – žaloba má ale odkladný účinek – může přiznat vyvlastněnému větší peněžní náhradu, ale vyvlastnění nezvrátí.
Vyvlastnění ale nemusí být definitivní.
Na žádost vyvlastněného je lze zrušit, pokud: nedostane náhradu do 30ti dnů nebo do úřadem určené lhůty nezačne fungovat účel vyvlastnění (např. stavba dálnice) nebo územní rozhodnutí určující využití vyvlastněného pozemku bylo zrušeno. Přirozeně se tím vlastnictví vrátí do původního stavu a vyvlastněný tedy musí vrátit náhradu. Náklady spojené s řízením ovšem platí vyvlastnitel.
Štěpán Richter
Přečtěte si také článek, který se týká právního institutu služebnosti.
Poslední aktualizace: 30. října 2020