Upozorňujeme na neaktuálnost právní úpravy v článku. Tento článek neobsahuje aktuální právní úpravu.
Ačkoliv již většina z nás alespoň okrajově zaznamenala, že od 1. 1. 2014 zakusil český právní řád notné změny především v rovině soukromého práva způsobené účinností nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů, jen málokdo si však dokázal propojit tyto změny do souvislosti s bankovní sférou. Přitom banka samotná hraje v životě každého z nás velkou roli. Ať už pouze z důvodu, že si na bankovní účet necháváme zasílat svoji výplatu a s tímto účtem hospodaříme v běžném životě, nebo prostřednictvím banky čerpáme spotřebitelský úvěr. Někteří z nás využívají k financování svého bydlení hypotéky, jiní naopak stavební spoření či obdobné spořicí účty. A nechybí ani ti, co prostřednictvím banky pravidelně investují, případně využívají jiné bankovní produkty.
Žádný z těchto zmíněných a dalších bankovních produktů není výjimkou a též jsou dotčeny právními změnami. Proto není od věci se alespoň ve stručnosti a pro obecný přehled z pohledu spotřebitele seznámit s těmi nejdůležitějšími novinkami projevujícími se v bankovní sféře. Protože jak zní stará římská zásada, která prostupuje celým novým občanským zákoníkem, „Právo přeje bdělým“.
Běžný účet, vkladový účet, vkladní knížka
Do konce roku 2013 jsme se mohli setkat v bance s dvěma typy smluv v souvislosti s bankovním účtem – se smlouvou o běžném účtu a se smlouvou o vkladovém účtu, které upravoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, veznění pozdějších předpisů. Mimoto pokud některý z těchto účtů byl současně dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů i platebním účtem, řídil se přednostně dle tohoto zákona. Mimo obchodní zákoník poskytoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů právní úpravu tzv. vkladní knížky.
Od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník však nalezneme už pouze tzv. smlouvu o účtu, přičemž jde o jakýsi nadřazený pojem původním dvěma smluvním typům, a to smlouvě o běžném a vkladovém účtu. Vkladní knížka i nadále zůstala upravena v rámci občanského zákoníku, i když s určitými modifikacemi, jež budou upřesněny dále v článku. Zavedení obecného pojmu „smlouva o účtu“ odůvodňuje důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku tím způsobem, že se právní úprava obou smluvních typů za léta účinnosti obchodního zákoníku sblížila do takové míry, že pozbylo významu vést je nadále jako dva oddělené instituty, ale naopak se jeví jako účelné přestat mezi nimi rozlišovat a případnou modifikaci provést přímo v praxi. Zákon o platebním styku se přednostně použije i pro nový občanský zákoník, pokud jde současně o účet platební.
Nižší přísnost právní úpravy
Nezakotvení požadavku písemné formy smlouvy o účtu představuje zajímavou změnu, těžko však lze předpokládat, že bude banka se svým klientem uzavírat tyto smlouvy v ústní formě, i když to zákon umožňuje. V tomto případě si tedy banka s klientem ve většině případů ve smlouvě o účtu ujedná, že tato smlouva bude písemná a stejně tak si lze ujednat, že budou písemné i veškeré její změny. Za určité uvolnění právní úpravy lze považovat změny při záměru majitele účtu umožnit nakládání neboli disponování s ním třetí osobě. Dle NOZ již není nutná zvláštní plná moc s ověřeným podpisem od majitele účtu, neboť NOZ toto zmocnění přímo neupravuje. Pro zmocněnce majitele účtu bude tedy dostačující v rámci jednání s bankou i generální plná moc na místo plné moci speciální, a to bez úředně ověřeného podpisu majitele účtu. NOZ navíc umožňuje, aby byl účet zřízen i pro více osob, přičemž každá z nich bude mít postavení majitele účtu a tito nakládají s účtem společně.
NOZ dále výslovně neuvádí, že druhou smluvní stranou smlouvy o účtu je vedle majitele účtu banka, ale pouze ten, kdo vede účet. Nicméně veřejnoprávní úprava na tento subjekt klade požadavek mít bankovní licenci v případě banky či patřičný druh povolení v případě spořitelního či úvěrního družstva. Zda si smluvní strany sjednají úročení či neúročení peněžních prostředků na účtu, záleží čistě na nich, způsob připisování úroků a jejich splatnost je podpůrně upraven v NOZ.
Pokud jde o výpověď smlouvy o účtu, může ji jeho majitel vypovědět i bez výpovědní doby, a to jak při smlouvě na dobu neurčitou, tak určitou. Není přitom povinen sdělovat výpovědní důvod, ani nově nemusí výpověď učinit písemně. Postačí ji pouze ústně oznámit, tomu, kdo účet vede. Naopak ten, kdo vede účet, může závazek z této smlouvy vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď majiteli účtu byla doručena. V případě porušení smlouvy majitelem účtu způsobem podstatným, lze vypovědět i bez výpovědní doby. Neuvedení výpovědního důvodu tím, kdo účet vede, platí obdobně.
Vkladní knížka a hlavní změny
Změny v rámci institutu vkladní knížky souvisí nejdříve s jejím zařazením v rámci nového občanského zákoníku, kdy se tato řadí do oddílu pojednávajícím o účtu, zatímco v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník byla zařazena do části upravující vklady. Nově je tedy vkladní knížka považována za specifický typ účtu. Obsah tohoto bankovního produktu zůstal zachován, vítané změny se pak týkají postupu při ztrátě vkladní knížky. Dle NOZ pak banka na žádost majitele vystaví vkladní knížku novou. Naopak v původním občanském zákoníku bylo nutné při ztrátě vkladní knížky ji nejprve bankou prohlásit za umořenou v rámci umořovacího řízení a teprve následně byla majiteli vydána nová vkladní knížka. Dnem vystavení nové vkladní knížky pozbývá původní své platnosti. Též je dobré připomenout, že za současné právní úpravy je možné vydávat pouze vkladní knížky na jméno, nikoli na doručitele, jak tomu bylo dříve před vstupem ČR do Evropské unie.
Jednorázový vklad, akreditiv a inkaso
U těchto tří bankovních produktů nedošlo rekodifikací k významnějším změnám. U dokumentárního akreditivu byly zapracovány jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, jejichž tvůrcem je Mezinárodní obchodní komora v Paříži. Jedná se o krok vpřed v oblasti mezinárodního obchodu.
Co mít obecně na paměti
Jak již bylo řečeno v prvním článku z této série, právě pro smlouvy o účtu platí výjimka ze zásady, že právní vztahy vzniklé a práva a povinnosti nabytá před 1. 1. 2014 se budou v zásadě řídit původními právními předpisy. Ale smlouva o účtu se od 1. 1. 2014 bude řídit v zásadě novým občanským zákoníkem. Dle dosavadní právní úpravy, tedy dle obchodního zákoníku se řídí pouze její vznik před 1. 1. 2014, stejně jako práva a povinnosti z této smlouvy vzniklá právě před 1. 1. 2014. Všechna práva a povinnosti z této smlouvy vzniklá, její změny a zánik smlouvy po 1. 1. 2014 se již řídí NOZ.
Se zánikem smlouvy je spojen i běh promlčecí lhůty pro výplatu peněžních prostředků z takto zaniklého účtu. Délka této promlčecí lhůty tak bude odlišná v závislosti na tom, zda k zániku došlo před nebo po 1. 1. 2014. Pokud k zániku smlouvy o účtu došlo před tímto datem, řídí se běh i délka promlčecí doby dle obchodního zákoníku a je čtyřletá. Oproti tomu, pokud smlouva o účtu zanikne po rozhodném datu, běh i délka promlčecí doby se řídí NOZ a činí tři roky, pokud si strany nesjednají kratší či delší promlčecí dobu.
Hlavní změny v oblasti bankovních účtů tímto byly zrekapitulovány a Vaše banka Vás tak již v ničem nepřekvapí.
A na co se můžete těšit příště?
V třetím článku se seznámíme s novinkami ve spotřebitelských úvěrech. Jedná se o spotřebiteli velice frekventovaně využívaný bankovní produkt, který se však nevyplatí podceňovat a i o něm je vítané mít alespoň základní povědomí.
Poslední aktualizace: 2. prosince 2020
