S volnočasovými aktivitami určených dětem se v posledních letech roztrhl pytel. Kromě klasických kroužků jako jsou například keramika či míčové hry mohou rodiče své ratolesti posílat i na méně tradiční skateboarding či kroužek moderování. Avšak bez ohledu na to, zda se vaše dítě ve volném čase učí němčinu nebo tancuje, vždy dochází k tomu, že jej rodič svěřuje do péče jiné osoby, která aktivitu vede a na dítě dohlíží. V dobré víře, že o vašeho potomka bude řádně postaráno, svěříte jej do péče lektora. Jenže co když se Vaší ratolesti něco stane?
K tomu, abychom vyvodili odpovědnost vedoucího kroužku, přitom nemusí jít hned zdravotní úraz, postačí i „pouhá“ škoda na věci. Bylo by ale příliš zjednodušující tvrdit, že lektor odpovídá automaticky už jen z podstaty toho, že má na dítě dávat pozor. Pojďme se tedy podívat na podmínky odpovědnosti trochu podrobněji.
Školy, školská zařízení a jiné subjekty provozující kroužky
Abychom se dopátrali toho, zda se na lektorovi můžeme vůbec něčeho domáhat, je potřeba nejdříve rozklíčovat povahu provozovatele dané volnočasové aktivity. Nejčastěji jimi jsou následující subjekty – škola, školské zařízení (typicky třeba domy dětí a mládeže či základní umělecké školy) a jiné subjekty, nezapsané v rejstříku škol a školských zařízení, například spolky (dříve „občanské sdružení“).
Důvodem pro toto rozlišení je skutečnost, že § 29 odst. 2 školského zákona ukládá školám a školským zařízením povinnost zabezpečit bezpečnost a ochranu zdraví žáků a studentů při vzdělávání a činnostech, jež se vzděláváním přímo souvisí. Podle § 164 odst. 1 ředitel pak odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.
Školský zákon ale neplatí pro všechny
Školský zákon se ale vztahuje pouze na ta zařízení, která jsou registrována v rejstříku škol a školských zařízení vedeném Ministerstvem školství. V případě, že tedy dítě posíláte kupříkladu sportovat do kickbox klubu, který je provozován spolkem či obchodní korporací neregistrovanými v rejstříku škol a školských zařízení, výše uvedené povinnosti na něj dopadat nebudou.
Nebude-li tedy kroužek nebude fungovat pod školou nebo školským zařízením, ale půjde o spolek či jiný subjekt nezapsaný v rejstříku škol a školských zařízení, zákonný podklad pro dovození povinnosti za újmu dítěte musíme hledat v § 101 zákoníku práce, který ukládá zaměstnavatelům (a tedy i spolkům či jiným subjektům, které jsou vůči lektorům, jež zaměstnávají, v pozici zaměstnavatele) povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a to ve vztahu ke všem osobám, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích, čili i dětem navštěvujícím jím provozované kroužky. Zákonný podklad pro odpovědnost zařízení se sice změnil, avšak stále půjde o odpovědnost za porušení zákonné povinnosti.
Odpovědnost zařízení a odpovědnost lektora
Z výše uvedené povinnosti péče o bezpečí a zdraví žáků vyplývá, že v případě škody či nemajetkové újmy vzniklé na straně vašeho potomka v důsledku porušení zákonné povinnosti školy, školského či jiného zařízení zajistit bezpečnost, půjde o odpovědnost vzniklou následkem porušení zákonné povinnosti tak, jak ji zná § 2910 NOZ. Vyžaduje se přitom, aby šlo o újmu způsobenou zaviněním školy nebo školského zařízení. Zákon přitom presumuje (předpokládá) zavinění nedbalostní, není-li prokázán opak.
Ukažme si to na příkladu. Dítě navštěvující kroužek gymnastiky pořádaný domem dětí a mládeže si zlomí nohu a utrpí otřes mozku následkem pádu z kladiny, který zapříčinil špatný stav tohoto náčiní, přičemž skutečnost, že se kladina možná až příliš houpe a občas z ní vypadávají šrouby, byla vedení domu dětí a mládeže známa. Celá událost se odehrála za dozoru zkušeného kantora, který do domu dětí a mládeže nastoupil teprve nedávno a o stavu nářadí nic nevěděl.
Dům dětí a mládeže je dle školského zákona povinen zajistit bezpečnost dětí a předcházet případným úrazům mimo jiné tím, že se ujistí, že nářadí, na němž děti cvičí, je v pořádku a jeho užívání není nebezpečné. V opačném případě zákon předpokládá, že došlo k porušení této zákonné povinnosti ve smyslu § 2910 NOZ. Bylo by pak na domu dětí a mládeže, aby prokázal, že nic nezanedbal.
V tuto chvíli by se dalo namítnout, že dítě bylo přeci pod dozorem lektora, a tedy i on nese svou část viny. Ustanovení § 2921 NOZ osobě vykonávající dohled nad nezletilým, čili lektorovi, ukládá povinnost nahradit újmu společně a nerozdílně se škůdcem, v našem příkladě domem dětí a mládeže. To ale pouze jestliže lektor zanedbal náležitý dohled. Pokud by tedy lektor o špatném stavu kladiny věděl, byl by odpovědný k náhradě újmy spolu s domem dětí a mládeže. Pakliže mu závady na kladině známy nebyly a ani být nemohly, nemůžeme o nedbalosti v této souvislosti hovořit.
Co říkají české soudy
K výkladu „náležitý dohled“ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém judikátu z 9. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4507/2010 poznamenal následující:
„Pouhá okolnost, že bezprostřední přítomnost pedagogického dohledu v místě úrazu žalobce by nemohla úrazu zabránit, sama o sobě neznamená, že náležitý dohled nad 7letými žáky při manipulaci s golfovou holí byl dodržen. Dohled nad nezletilými totiž neznamená pouze zabránit úrazu ve chvíli, kdy k němu dochází, ale především vytvořit podmínky (organizací hry, praktickou průpravou apod.) k předejití možnému vzniku rizika.“
Vztaženo k našemu příkladu, aby lektor mohl být zbaven veškeré odpovědnosti za zranění dítěte, bylo by nutné prokázat, že nejen, že se od dětí přecházejících po kladině nehnul, ale že je předtím úměrně jejich věku poučil. Pouhé upozornění na možná rizika a rady, jak jim předejít však nemusí být podle Nejvyššího soudu dostačující:
„(…) Proto ani ústní poučení žáků o pravidlech a podmínkách bezpečné hry před jejím zahájením nelze v daném případě považovat za plné dodržení povinnosti náležitého dohledu pedagogických pracovníků nad svěřenými žáky, jež by vedlo k úplnému zproštění odpovědnosti žalované (…)“.
V ideálním případě by tedy lektor měl dětem zajistit při chůzi po kladině pomoc, např. v podobě přidržování, a abychom mohli vyloučit jeho odpovědnost i ve vztahu ke špatnému stavu kladiny, měl by před hodinou zkontrolovat, zda nemá kladina uvolněné šrouby či zda nevykazuje jiné vady bránící bezpečnému užívání.
Odpovědnost lektora však nemusí být nutně vázána na odpovědnost domu dětí a mládeže. Dejme tomu, že lektor děti během lekce gymnastiky opustil, aby si mohl vyřídit telefonát, a v době pádu dotyčného dítěte tedy nebyl přítomen. Protože dítě spadlo v důsledku špatného stavu kladiny, odpovědnost domu dětí a mládeže je dána, a v tomto případě stejně tak i odpovědnost lektora, protože zanedbal dohled nad dětmi. Kdyby ale dům dětí a mládeže prokázal, že kladina byla nová a zbortila se v důsledku vady materiálu, nebude dáno jeho zavinění v podobě porušení povinnosti zajistit bezpečné prostředí jako v případě kladiny staré, jejíž špatný stav byl obecně znám, zato bude k náhradě plně odpovědný telefonující lektor.
Ohledně posouzení odpovědnosti je důležité brát v potaz i další okolnosti. Zejména skutečnost, že si zranění dítě způsobilo vlastní neposlušností tím, že ignorovalo pokyny a napomínání ze strany dohlížejícího lektora.
Odpovědnosti se nelze zprostit předchozím jednostranným oznámením o vyloučení či omezení odpovědnosti. Ohledně takového upozornění § 2896 NOZ však připouští, že jej lze posuzovat jako varování. Důvodová zpráva jej přirovnává k upozornění „Pozor, zlý pes!“, tedy varování, pro které by si dotyčná osoba měla sama nejdříve rozmyslet, zda danou aktivitu podstoupí. I přesto však takové prohlášení žádným způsobem odpovědnosti nezbavuje.
Čeho se lze domáhat z titulu náhrady škody
Nový občanský zákoník rozlišuje mezi škodou, tedy majetkovou újmou včetně ušlého zisku, a nemajetkovou újmou. Povinnost nahradit újmu přitom vždy zahrnuje i povinnost k náhradě škody. Zatímco primárním způsobem náhrady škody je uvedení v původní stav a finanční odškodnění přichází na řadu až v případě, kdy uvedení v původní stav není možné, ohledně nemajetkové ujmy NOZ stanoví přesný opak. Upřednostňuje se peněžité zadostiučinění, pokud ovšem není jiný způsob, který by zajistil skutečné a dostatečně účinné odčinění újmy.
Zůstaneme-li u příkladu s dítětem, jež spadlo z kladiny, lze se domáhat náhrady na ublížení na zdraví a účelně vynaložených nákladů na léčení. Jelikož dítě utrpělo i otřes mozku, v případě vzniku trvalých následků by mu náležela náhrada za ztížení společenského uplatnění. Pokud by zranění pro dítě znamenalo následek v podobě invalidity či jiné zdravotní následky, jimiž by trpělo ještě v době po ukončení povinné školní docházky, mělo by nárok rovněž na peněžité dávky.
Došlo-li by v důsledku pádu k úmrtí dítěte, poskytuje se náhrada za duševní útrapy rodičům, jakož i přiměřené náklady spojené s pohřbem.
Mimo to, že dítě při pádu utrpí úraz, může dojít i ke škodě věcné, například jestliže je dítě krátkozraké a nosí dioptrické brýle, které se pádem rozbily. Pořízení brýlí přitom může být i otázkou několika tisíc korun. V tomto případě by tedy bylo možné navíc uplatnit i náhradu škody, jejíž výše by byla dána obvyklou cenou poškozené věci.
Závěrem k odpovědnosti lektora za svěřené dítě
Ať už tedy dítě dochází na kroužky fungující v rámci školy, školského zařízení nebo jiného subjektu, zákon stanoví odpovědnost za zajištění bezpečnosti ve vztahu k jakémukoli z nich. Existence odpovědnosti konkrétního lektora pak bude záviset na konkrétních okolnostech v jednotlivých případech, neboť stejně jako je velmi rozmanitá nabídka kroužků, které dítě může navštěvovat, závisí i posouzení odpovědnosti v daném případě na velkém množství faktorů a skutečnost, která v jednom případě je rozhodující pro určení, že lektor zanedbal své povinnosti, může být v jiném případě zcela irelevantní, zejména ve vztahu k jiným individuálním okolnostem.
Poslední aktualizace: 2. června 2021
