Tento článek je pokračování předchozí textu autora o náhradě škody při dopravní nehodě.
Musíme si uvědomit, že práv jakožto občané této země máme spoustu, avšak pokud se o ně nestaráme, nehájíme je, nesnažíme se jich domoci, pak se z nich stává pouhopouhý text na papíře, a jak známo, papír toho „snese“ opravdu hodně. Však se stačí podívat do nového občanského zákoníku (dále též „NOZ“), který je toho jasným důkazem.
NOZ je postaven na primární zásadě, kterou je autonomie vůle, resp. maximální volní svoboda a naopak minimum zásahů do soukromé sféry jedince. Od této zásady se pak někdy odvozují další, mezi které patří už výše nastíněná zásada „vigilantibus iura scripta sunt,“neboli bdělým náleží práva. Je tedy nezbytné být bdělý a svůj nárok na náhradu škody řádně uplatnit. Toto můžeme provést několika způsoby, které si rozebereme níže.
Mimosoudní vyrovnání o náhradě škody po dopravní nehodě
Nový občanský zákoník v § 12 stanoví:
„Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.“
Na tuto hmotněprávní normu pak navazuje ustanovení § 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též o. s. ř.), tak, že každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Je však na místě dodat, že ochrana jakéhokoliv práva soudní cestou je nejkrajnější řešení celé situace. Prvořadě by měl poškozený vyzvat škůdce a pokusit se o mimosoudní vyrovnání. V mnoha případech tak dojde k vzájemné dohodě, škůdce vyplatí poškozenému určitou částku, a celá věc tím končí. Často je to ale mnohem „zábavnější“.
Plnění náhrady škody z povinného ručení
I zde se pochopitelně jedná o formu mimosoudního vyrovnání, ovšem jsou tu značná specifika daná zvláštní právní úpravou. Hlavním právním předpisem této problematiky je zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též „ZPOPV“). Tento zákon je pak dle § 1 odst. 3 lex specialis vůči občanskému zákoníku.
Dle ustanovení § 1 odst. 2 ZPOPV, lze na pozemní komunikaci provozovat pouze takové vozidlo, u něhož je pojištěna odpovědnost za újmu, která může být takovým vozidlem způsobena. Tomuto pojištění se běžně říká tzv. povinné ručení.
Není bez zajímavosti, že dle platné legislativy ČR sice pojištění uzavírá pojistník s pojistitelem (tj. pojišťovna), avšak pojištění se vztahuje na pojištěného (tj. de facto řidič, který řídí vozidlo uvedené v pojistné smlouvě), a pojištění jako takové se tedy váže nikoliv k osobě řidiče, nýbrž k samotnému vozidlu. To může paradoxně způsobovat situace, že pojistnou smlouvu uzavírá osoba, která vůbec nemá řidičské oprávnění, a která třeba ani nikdy v životě neřídila automobil. Typicky se tak děje mezi mladými, kteří nechají pojistnou smlouvu uzavřít některým ze svých rodičů, aby nemuseli platit příliš vysoké částky pojistného.
Pojištěním nezaniká odpovědnost za škodu způsobenou po dopravní nehodě
Každopádně uzavřením pojistné smlouvy se pojištěný v žádném případě nezbavuje odpovědnosti za újmu vozidlem způsobenou. Mnoho řidičů se mylně domnívá, že jsou díky zelené kartě zproštěni jakékoliv odpovědnosti. Odpovědný je však stále ten, jehož zaviněním byla újma způsobena. Uzavřením pojistné smlouvy se pouze přenáší povinnost náhrady takové újmy z pojištěného na pojišťovnu. Ani existence takového pojištění však nevylučuje možnost následného regresu ze strany pojišťovny, jehož zákonné opodstatnění nalezneme v § 10 zák. č. 168/1999 Sb. Nejtypičtějším příkladem je pak zřejmě řízení vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, viz § 10 odst. 2 písm. e) tohoto zákona, ale samozřejmě i další případy taxativně uvedené v zákoně.
Uplatnění náhrady škody po dopravní nehodě u pojišťovny
Co se týká postupu při uplatňování nároku na pojistné plnění, tak to může dle § 9 odst. 1 ZPOPV uplatnit samotný poškozený. Zákon to sice výslovně nestanoví, ale rozhodně je na místě doporučit písemnou formu. V praxi pak některé pojišťovny mají na svých internetových stránkách i formuláře, prostřednictvím nichž lze nárok uplatnit, a k němuž lze i přiložit přílohy. Kromě toho, pokud se bude jednat o dopravní nehodu, o níž dle zákona o silničním provozu nemusí být informovaná Policie ČR, pak je nutné mít též společný záznam o dopravní nehodě (poznámka: Policie ČR musí být dle § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu mimo jiné informovaná o dopravních nehodách, při níž dojde k usmrcení, k zranění, popř. pokud hmotná škoda zřejmě přesáhne 100 000 Kč). Pojišťovna má pak povinnost celou škodnou událost do tří měsíců vyšetřit a do 15 dnů od skončení šetření vyplatit pojistné plnění. Tuto povinnost má pojišťovna i v případě, kdy obdržela pravomocné rozhodnutí soudu, které jí takovou povinnost ukládá.
Právní kvalifikace jednání škůdce
Škoda majetková
Při dopravních nehodách dochází zpravidla ke dvěma druhům následků. Jednak ke hmotné škodě a dále k újmě na zdraví.
Zde je nutné si uvědomit, že způsobená hmotná škoda v příčinné souvislosti s nedbalostním jednáním je vždy zásadně civilní delikt. Aby se mohlo jednat o přestupek proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též „přestupkový zákon“), popř. o trestný čin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále též „TrZ“), muselo by být jednání pachatele zahrnuto minimálně nepřímým úmyslem. Pro určení hranice mezi přestupkem a trestným činem užijeme výkladová ustanovení trestního zákoníku, který v § 138 odst. 1 stanoví částku nejméně 5000 Kč. Je však zřejmé, že v případě dopravních nehod se až na výjimky o úmyslné zavinění jednat nebude.
Více o přestupcích najdete na stránce Přestupek: co to je, věk, sankce, řízení a bloková pokuta.
Újma na zdraví
Pokud jde o újmu na zdraví, tak tady je situace o poznání složitější. Nejdříve je opět nutné rozlišit, kdy se jedná o přestupek ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 49 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona, a kdy už se bude jednat o trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 TrZ. Vodítkem pro nás v tomto případě jsou jednak výkladová ustanovení trestního zákoníku, která pod § 122 odst. 1 stanoví:
„Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoliv jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření.“
A pokud se týká onoho slovního spojení „nikoliv jen po krátkou dobu“, tak tady nám odpověď přináší judikatura, která určila hranici 7 dní. Tato hranice byla stanovena i s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe, jež vyjadřuje trestní zákoník v § 12 odst. 2. Z této zásady vyplývá princip ultima ratio, který v podstatě znamená, že trestní právo je nejkrajnější prostředek. Tuto sedmidenní dobu však nelze v žádném případě zaměňovat s pracovní neschopností, jelikož ne každý člověk je v pracovním či obdobném poměru (např. studenti, důchodci atd.). Jde tedy v podstatě o znemožnění člověku „fungovat“ tak, jak byl zvyklý před škodnou událostí.
Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví
Pokud se již pohybujeme v trestněprávní rovině, pak je nutné rozlišit ublížení na zdraví a těžkou újmu na zdraví. Zde si opět pomůžeme výkladovými ustanoveními trestního zákoníku, konkrétně § 122 odst. 2, kde pod písmeny a) až i) nalezneme taxativní výčet jednotlivých poruch zdraví nebo jiných vážných onemocnění. Pod písmenem i) je stanovena delší dobu trvající porucha zdraví, přičemž i zde je opět nutné upřesnit, že judikatura určila jako hranici nejméně 6 týdnů.
V rámci trestního řízení pak nelze opomenout jeden velice podstatný aspekt a to, že ve všech výše zmíněných případech trestných činů je pro zahájení trestního stíhání a pro pokračování v již zahájeném trestním stíhání nezbytný souhlas poškozeného, viz § 163 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. To však neplatí v případě, že takovým trestným činem byla způsobena smrt nebo se jedná o osobu mladší 15 let. Důvody dle trestního řádu mohou být i jiné, ale ty pro naše účely již nejsou natolik podstatné.
Náhrada škody v trestním řízení – adhézní řízení
Uplatnit nárok na náhradu škody je možné jak v přestupkovém tak v trestním řízení. Nicméně hlavním smyslem takových řízení je zjištění, zda se konkrétní skutek stal, a zda ho spáchala konkrétní osoba. V těchto řízeních musí být vždy vyslovena vina škůdce, tj. že se konkrétního jednání dopustil, a pak teprve může být řešena otázka náhrady škody. Jinak řečeno v takových řízeních nemůže být uložena povinnost k náhradě škody, aniž by současně byla konstatována vina. Avšak pokud by nebyla vyslovena vina, nebrání to uplatnění nároku v rámci civilního soudního řízení (viz níže).
Pokud se týká trestního řízení, a poškozený dal souhlas s trestním stíháním, má tento poškozený právo navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Tento návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování, a je-li sjednávána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě. V takovém případě musí poškozený doložit důvod a výši škody a nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení.
Následně mohou nastat pouze tři varianty. Jednak soud v odsuzujícím rozsudku může uložit pachateli trestného činu povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení podle § 228 odst. 1 TrŘ v plném rozsahu. V současné době již lze říct, že pokud je to možné, a nezpůsobuje to zbytečné průtahy trestního řízení (např. není nutné provádět zvláštní dokazování atd.), pak soudy zpravidla přiznávají nárok na náhradu škody a neodkazují zbytečně na civilní soudní řízení. Druhou možností je právě odkázání poškozeného na uplatnění nároku před civilním soudem dle § 229 odst. 1 TrŘ. A konečně poslední variantou je přiznání nároku částečně a v jejím zbytku odkázání na civilní soud, viz § 229 odst. 2 TrŘ.
Civilní žaloba na plnění z náhrady škody
Pokud se týká civilního soudního řízení, tak celá procesní úprava náhrady škody a nemajetkové újmy je zakotvena v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též o. s. ř.). Tento kodex civilního procesu prošel poměrně podstatnými úpravami, a tak máme od 1. 1. 2014 jeho značně obměněné znění.
Podstatným rysem žaloby na náhradu škody a nemajetkové újmy je fakt, že tato může být podána bez ohledu na přestupkové či trestní řízení. Pro účely civilního procesu není zkrátka podstatné, jestli jednání škůdce naplnilo či nenaplnilo znaky té či oné skutkové podstaty trestného činu, resp. přestupku. Samozřejmě pravomocné rozhodnutí trestního soudu nebo správní rozhodnutí, kterým je pachatel uznán vinným může mít povahu důkazu, nicméně nárok před civilním soudem se uplatňuje samostatně a nezávisle, tudíž v případě, že by pachatel uznán vinným nebyl, neznamená to, že nelze nárok před civilním soudem uplatnit.
Jak již bylo uvedeno v předchozí části, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích, viz § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále též „NOZ“). Dle § 2952 NOZ se hradí skutečná škoda a ušlý zisk. Skutečnou škodou se rozumí zmenšení majetku poškozeného oproti stavu jeho majetku před vznikem škodné události, přičemž skutečná škoda se hradí zásadně v plném rozsahu. To je právě podstatné i v samotném žalobním petitu,kde je nezbytné uvést přesnou peněžitou částku, kterou žalobce požaduje jakožto škodu, která mu byla dopravní nehodou způsobena. Dále musí žaloba obsahovat důvod, tedy informace týkající se příčiny vzniklé újmy (kdo žaluje, koho žaluje, proč žaluje, jak, kde a kdy vznikla újma atd.).
Moderační právo soudu při rozhodování o náhradě škody
V případě žalob na náhradu škody je třeba kalkulovat také s moderačním právem soudu, které je explicitně vyjádřeno v § 2953 odst. 1 NOZ následovně:
„Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.“
Soud tedy může konkrétní náhradu škody snížit, v žádném případě však nemůže přiznat částku vyšší, než jakou žalobce žádá. Proto se také žaloby často koncipují tak, že se požaduje spíše více než méně, a ono to třeba vyjde. Samozřejmě je však nutné počítat také s náklady zastoupení, které rostou úměrně žalované částce.
Po nabytí právní moci kteréhokoliv rozhodnutí, jež přiznává náhradu škody, resp. újmy v určité výši, mohou konkrétní částku vyplatit v podstatě pouze dva subjekty. První z nich je škůdce a druhým pak pojišťovna. Jak již bylo řečeno výše, po nabytí právní moci rozsudku má pojišťovna na vyplacení pojistného plnění ze zákona 15 dnů.
Pro úplnost je vhodné dodat, že v případě soudního řízení (ať už trestního nebo civilního) nelze nárok na náhradu nákladů právního zastoupení uplatnit vůči pojišťovně škůdce. Paragraf 6 odst. 2 písm. d) ZPOPV stanoví povinnost pojišťovně nahradit účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároku. Zde je však myšleno uplatňování nároku mimosoudně. Proto pokud dojde na soudní při, pak je nutné náhradu takových nákladů uplatnit přímo vůči škůdci.
Shrnutí dvoudílného článku o náhradě škody po dopravní nehodě
Smyslem a cílem celého tohoto článku bylo přiblížit čtenáři, jaká máme práva, a jakým způsobem se jich můžeme domoci, pokud se staneme poškozeným při dopravní nehodě. Z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že těch možností řešení existuje celá řada. Rozhodně není problémem, že by chyběl zákonný podklad pro náhradu újmy, spíše naopak. Jde spíše o to, že je roztříštěn v mnoha právních předpisech. Samozřejmě základ je ustaven v občanském zákoníku, na který ostatní předpisy často odkazují, ale rozhodně se nejedná pro laika o čtivo na dobrou noc před spaním (pokud by nechtěl, aby se mu zdály noční můry) a už jen z tohoto důvodu je vhodné takový problém konzultovat s odborníkem, a to nejlépe advokátem, který bude schopen hájit zájmy poškozeného tak, aby jeho újma byla co možná nejvíce vyvážená.
Poslední aktualizace: 16. října 2020
