Nový občanský zákoník („NOZ“) zrušil paušální limity pro výpočet náhrad při ublížení na zdraví a při usmrcení. Motivem pro tento postup byl názor, že částky stanovené zákonem a tzv. „bodovou“ vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, jsou naprosto nedostačující, pokud jde o zohlednění konkrétních okolností v jednotlivých případech. V důsledku nemožnosti vzít v potaz např. vztahy mezi pozůstalými a poškozeným v případě náhrady při usmrcení byly konkrétní částky vnímány buď jako příliš nízké či naopak nepřiměřeně vysoké.
Nový občanský zákoník a nemajetková újma
Ust. § 2958 NOZ pak výslovně stanovuje povinnost škůdce nahradit újmu při ublížení na zdraví tak, aby byly plně vyváženy vytrpěné bolesti a jiné nemajetkové újmy. Poškozenému přísluší i náhrada za ztížení společenského uplatnění, vznikl-li mu v důsledku ublížení na zdraví překážka lepší budoucnosti.
Navazující § 2959 pak upravuje odčinění újmy v případě usmrcení a zvlášť závažného ublížení na zdraví. V tomto případě má náhrada plně odčinit duševní útrapy osob blízkých poškozenému. Přitom platí, že u náhrady újmy při ublížení na zdraví a při usmrcení se uplatní peněžitá kompenzace. Jak je patrné, NOZ vychází z koncepce plného odčinění nemajetkové újmy na zdraví. V případě, že konkrétní výši nelze přesně stanovit, určí se podle zásad slušnosti.
Metodika Nejvyššího soudu ke stanovení bolestného a určení nemajetkové újmy
V důsledku zrušení „bodové“ vyhlášky zmizel právní podklad pro stanovení výše náhrady. Ačkoli zákonodárci nelze upřít dobrý úmysl a tvrzení, že stanovení výše náhrady nezohledňuje aspekty, které lze jen těžko obecně kategorizovat do tabulek, je zřejmé, že vypuštění jakýchkoli bližších kritérií pro stanovení odpovídající výše náhrady bylo možná až příliš velkým ústupkem požadavku zohlednění individuálních okolností. Je totiž otázkou, jak přesně vykládat zmíněné pojmy „plné odčinění nemajetkové újmy“ a „zásady slušnosti.“
V nově nastolené situaci tak hrozilo, že chybějící právní podklad bude příčinou rozvolnění soudní praxe. Nadto vyhláška sloužila rovněž jako východisko pro určení výše náhrady v případech, kdy se poškozený a škůdce rozhodli vyrovnat mimosoudně. Přičemž pokud věc nakonec přeci jen skončila před soudem, byl lékařský posudek spolehlivým podkladem pro rozhodnutí.
Z těchto důvodů a s odkazem na ust. § 13 NOZ, který zakotvuje požadavek stálosti soudního rozhodování, přijalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu doporučení k aplikaci § 2958 NOZ, které by mělo předejít nepřehledné situaci, která dle Nejvyššího soudu hrozí jakožto důsledek absence konkrétnější úpravy.
Povaha metodiky Nejvyššího soudu
Jak vyplývá již ze samotného názvu příslušných dokumentů zveřejněných na webových stránkách Nejvyššího soudu, jedná se pouze o „Metodiku“, tj. dokument, který není právně závazný a jeho aplikaci tak nelze vynutit. Na druhou stranu se jedná o dokument přijatý občanským a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu a zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, tudíž půjde o dokument závazný spíše fakticky než právně. Metodika byla vypracována po dlouhodobé diskuzi jak v právnických, tak lékařských kruzích a aby mělo její uplatnění kýžený význam, měla by být její aplikace podmíněna dostatečně přesným a určitě zjištěným zdravotním stavem poškozeného, jakož i skutkovým stavem, aby mohlo dojít k co nejpřesnějšímu posouzení ve vztahu k objektivním i subjektivním okolnostem případu.
Kdy lze metodiku aplikovat
Metodika se vztahuje pouze na vyčíslení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění. Nelze ji tedy použít pro výpočet jednorázové náhrady nemajetkové újmy při usmrcení či zvlášť závažném poškození zdraví osoby blízké. Stejně tak ji nelze použít pro stanovení výše náhrady za jinou nemajetkovou újmu, jakou je např. újma na dobré pověsti.
Obsah metodiky Nejvyššího soudu
Metodika se skládá ze čtyř částí: A. Preambule (úvod, obecný výklad), B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti), C. Aktivity a Participace (část Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ve verzi upravené pro účely hodnocení ztížení společenského uplatnění), D. Technická část (tvorba posudků a kvalifikace znalců).
Náhrada za bolest – bolestné
V odškodňování bolestí Metodika do značné míry vychází ze zrušené „bodové“ vyhlášky, jejíž obsah byl značně zrevidován, zmodernizován a přizpůsoben aktuálním požadavkům. Metodika přiřazuje k jednotlivým stavům určitý počet bodů v závislosti na závažnosti konkrétních bolestí.
Kromě bodového ohodnocení jednotlivých bolestí obsahuje metodika i postup výpočtu výše náhrady. Pro určení konkrétní výše se výsledný součet bodů vynásobí částkou, která odpovídá hodnotě jednoho bodu. Hodnotu jednoho bodu se doporučuje odvodit od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počet zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok či bolest. Jestliže poškozený bolest utrpěl v roce 2014, hodnota jednoho bodu tak odpovídá 251,28,- Kč, jelikož průměrná mzda v roce 2013 činila 25 128,- Kč. Výše nároku přitom vyplývá až ze stavu, kdy je bolest stabilizována.
Při stanovení konečné výše náhrady by však neměly být zohledněny jen fyzické obtíže, ale i nepohodlí, stres a jiné útrapy spojené s konkrétní újmou, včetně obavy z vážného poškození zdraví či ze ztráty života, jak je zmiňuje ust. § 2957 NOZ (tzv. bolest v širším smyslu). Jestliže poškozený utrpí v souvislosti s poškozením zdraví další bolest, která určitým způsobem vybočuje z míry předpokládaných bolestí souvisejících s léčením (např. selhání funkce orgánů v důsledku úrazu nebo nepohodlí při nadměrné délce hospitalizace ve srovnatelných případech), půjde o další nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 2958 NOZ.
Určení výše náhrady se může měnit v závislosti na komplikovanosti léčby, pokud se základní ohodnocení jeví jako nedostatečné. Metodika rozlišuje čtyři stupně komplikací, k nimž přiřazuje procentní zvýšení náhrady až o 20%.
Dalším kritériem pro úpravu výše náhrady pak mohou být okolnosti hodné zvláštního zřetele demonstrativně vypočtená v ust. § 2957. Může se jednat o úmyslné způsobení újmy, způsobení újmy lstí, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci či již zmíněná obava poškozeného o jeho vlastní život. Tyto aspekty není možné nijak generalizovat, jediným měřítkem tak zůstává kritérium přiměřenosti.
Náhrada za ztížení společenského uplatnění
Zatímco v koncepci určování náhrady za bolest Metodika nezavádí dramatické změny, u ztížení společenského uplatnění v důsledku překážky lepší budoucnosti vzniklé poškozením zdraví, je situace zcela jiná.
Nejvyšší soud ve své Metodice vyšel z 3. části Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) Světové zdravotnické organizace (WHO) „Aktivity a participace“. Aktivitou se přitom rozumí provádění úkonů či činností a participací pak zapojení do životních situací. Uvedená MKF umožňuje díky detailnímu rozpracování jednotlivých postižení poměrně přesné stanovení jejich závažnosti a dopadu pro život poškozeného, a to ve všech oblastech.
Závažnost postižení je určena procentuálním vyjádřením ztráty životních příležitostí v rozmezí 0 – 100 % pro každou položku v rámci 9 oblastí společenského zapojen, jimiž jsou např. učení se a aplikace znalostí, komunikace, pohyblivost, péče o sebe či život komunitní, sociální a občanský). Aktivita a participace se přitom hodnotí ve dvou kategoriích (tzv. kvalifikátorech), jimiž jsou Výkon a Kapacita. Výkonem se rozumí schopnost vykonat činnost s pomocí kompenzačních pomůcek. Kapacita oproti tomu vyjadřuje schopnost provádět činnost bez kompenzačních pomůcek. Již z tohoto vymezení je patrné, že procentuální vyjádření se v těchto kategoriích bude lišit.
Stanovení výše náhrady
Aby bylo možné procentuálně stanovit míru ztížení společenského uplatnění, bylo nezbytné stanovit výchozí hodnotu, kterou by měl lidský život člověka, kdyby došlo k jeho úplnému vyřazení ze všech oblastí života, tj. snížení by se rovnalo 100 %. Tato hodnota byla stanovena přibližně na 10 000 000,- Kč. Při určení částky jako východisko posloužila dosavadní rozhodovací praxe soudů v případech výjimečného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, jakož i skutečnost, že NOZ značně rozšířil případy náhrad za materiální újmu, jichž se poškozený může domáhat v souvislosti se svým zaopatřením, včetně rozšíření úpravy pro náhradu za ztrátu na výdělku.
Podobně jako při vyčíslování náhrady za bolest se konkrétní hodnota bude odvíjet od průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, resp. od jeho 400násobku. Jestliže tedy průměrná hrubá nominální mzda za rok 2013 činila 25.128,- Kč, dojde-li ke stabilizaci zdravotního stavu v tomto roce, bude výchozí částka 10 051 200,- Kč.
Dalšími faktory podstatnými pro určení výše náhrady dále mohou být věk, ztráta skutečně výjimečné lepší budoucnosti či důvody uvedené v ust. § 2957 NOZ.
K hodnocení následků by mělo dojít až poté, co se zdravotní stav poškozeného ustálí. Ačkoli v tomto ohledu nelze generálně určit dobu, kdy lze stav poškozeného považovat za stabilizovaný, zpravidla se jedná o dobu jednoho roku.
Závěrem k nové metodice Nejvyššího soudu
Ačkoli Metodika není právně závazná, lze uzavřít, že obsahuje poměrně jasné vodítko pro stanovení výše náhrady újmy při ublížení na zdraví v konkrétním případě a je vhodným řešením nastalé situace. Nicméně, její stávající podoba není finální. Nejvyšší soud předpokládá, že časem dojde k úpravě obsahu Metodiky tak, aby reflektovala reálné problémy své aplikace a umožnila tak odčinění nemajetkové újmy při ublížení na zdraví skutečně tak, jak zákonodárce zamýšlel, tedy v souladu se zásadou plného odčinění nemajetkové újmy a se zásadami slušnosti.
Poslední aktualizace: 20. dubna 2019
