Předtím než upřete své zraky k tématu, jež se možná na první pohled jeví atraktivněji, vězte, že i četba smluvních podmínek může představovat nečekaně napínavou literaturu. V tomto článku se proto zaměříme na některé aspekty smluvních podmínek vybraných společností, jejichž služby každý z nás, alespoň příležitostně, využívá.
Cílem tohoto článku je tedy velmi stručně shrnout, k čemu jsme se upsali společnostem Facebook, Google a pro srovnání též Amazon.
Proč číst smluvní podmínky?
Přiznejme si, že někdy z lenosti, jindy díky nedočkavosti a zvědavosti po tom, co daná služba vlastně nabízí, automaticky odklikneme kolonku: Souhlasím se smluvními podmínkami, aniž bychom z ní přečetli více než první dva řádky.
To je ale chyba, protože na základě takto uzavřené smlouvy prakticky vzniká smluvní vztah mezi námi a poskytovatelem informační služby a z tohoto vztahu potom vyplývají určitá vzájemná práva a povinnosti.
Smluvní podmínky Facebooku
Smluvní podmínky Facebooku nepředstavují zcela jednotný dokument. Obecnou úpravu podmínek užití sice nalezneme v sekci Prohlášení o právech a povinnostech, dále také v dokumentech Zásady používání dat a Zásady komunity. Často tak není zcela jednoznačné, odkud jakou informaci čerpat.
Komu je služba Facebook určena?
Začněme tedy s tím, kdo může Facebook vůbec používat. Odsouhlasením smluvních podmínek se například zavazujeme k tomu, že poskytneme naše skutečné jméno a skutečné osobní informace, nesmíme používat více než jeden osobní účet a především, musíme být starší 13 let, jinak si Facebook vyhrazuje právo náš účet kdykoliv zrušit.
Kam putují naše údaje?
Abychom zjistili, čeho konkrétně se nahráním fotografie, videa nebo odesláním zprávy příteli dopouštíme, je třeba nahlédnout do článku 2 Prohlášení o právech a povinnostech společnosti Facebook. Předně je nutno zmínit, že i po zveřejnění videa či fotografie zůstáváme jejich vlastníkem, udělujeme ovšem společnosti Facebook nevýhradní, přenosnou, převoditelnou, celosvětovou bezúplatnou licenci na používání veškerého takového obsahu.
Přenosnost a převoditelnost licence poskytnuté Facebooku
Varujícím se tak může jevit zejména ustanovení o tom, že licence je přenosná a převoditelná. Rozumí se tím možnost poskytnutí tzv. sublicence třetí osobě.
Z celkového pohledu na toto ustanovení tak můžeme dovodit, že formálně zůstáváme vlastníky námi uploadovaných dokumentů, ve skutečnosti ale nemusíme mít nejmenší tušení, do rukou kterých lidí se námi nahraný dokument dostane.
Jak Facebook využívá námi poskytnutou licenci?
Lidé se tak často bouří proti tomu, že Facebook „prodává jejich data“.
Toto tvrzení je tak ve světle výše uvedeného liché, Facebook je totiž neprodává, pouze využívá licence, kterou jsme mu sami poskytli a naše informace tak nejčastěji slouží ke generování reklamy uživateli „na míru“.
Můžeme se tak podívat na to, jakým způsobem se spolupráce mezi Facebookem a zadavateli reklamy vyvíjela a jak vlastně funguje dnes.
„Stop invading my privacy“
V roce 2007 došlo k tomu, že Facebook uzavřel dohodu označovanou jako „Facebook Beacon“ se třetími stranami, tedy jeho obchodními partnery. Jejich totožnost sice nebyla oficiálně oznámena, jednalo se však o různé obchodní řetězce.
Společně potom shromažďovaly data týkající se nákupu uživatelů služby Facebook a párovaly je potom s profilem konkrétního člověka na Facebooku.
Zprávy o vámi učiněném nákupu se tak mohly objevit na profilu vašeho přítele ještě dříve, než vám dané zboží bylo vůbec doručeno. Řekněme, že tento krok byl až příliš do očí bijící, a tak díky iniciativě, která nesla heslo „stop invading my privacy“ tedy „přestaňte narušovat mé soukromí“ tak došlo ke zrušení tohoto partnerství.
To ale ani v nejmenším neznamená, že by se v takových praktikách dále nepokračovalo. Právě naopak, příjmy z reklamy jsou pro Facebook zásadní, a proto i jejich vstřícní přístup k poskytování údajů o jeho uživatelích zadavatelům reklamy.
Facebook nadále užívá Vaše osobní údaje, aby optimalizoval související reklamu v News Feedu.
Efektivní cílení reklamy prostřednictvím nástroje Atlas
Ani to ale není Facebooku dost a proto vloni koupil od Microsoftu Atlas (celým názvem Atlas Advertiser Suit).
Nástroj, který nově umožní obchodníkům cílit reklamu napříč různými zařízeními umožňujícími připojení k internetu. To představuje zásadní změnu, neboť současný systém funguje na principu užití cookies, které vystopují stránky, jež navštívíte, a podle toho se potom vygeneruje odpovídající reklama.
Problém z pohledu zadavatele reklamy je v tom, že takto nastavený mechanismus je schopný sledovat pouze počítačovou činnost, ale je imunní vůči připojení přes mobilní telefon, které je, přiznejme si, stále častější.
Nástroje Atlasu ale umožňují překonat tuto překážku a synchronizovat například tlačítko „like“ se zájmy uživatele i přes mobilní telefon.
Jak řešit spory se společností Facebook
Další zajímavostí je, že pokud se dostaneme do křížku s Facebookem do takové míry, že daný spor bude třeba řešit soudně, je třeba mít na paměti, že jsme se zavázali k tomu, že…
„…veškeré žaloby, soudní nařízení nebo spory vůči nám vzešlé […]budeme vznášet výhradně u okresního soudu Spojených států pro okres Northern District of California nebo státního soudu kraje San Mateo. Souhlasíme s tím, že pro účely vedení veškerých takovýchto sporů se podřídíme jurisdikci daných soudů.“
Tato možnost je samozřejmě přípustná, vzhledem k tomu, že se jedná o klasický vztah s mezinárodním prvkem a možnost určit si vzájemnou dohodou rozhodné právo pro řešení sporu je tak zcela v souladu se zákonem o mezinárodním právu soukromém.
Ochrana autorských práv na sociálních sítích
Je tak zajímavé zaměřit se v souvislosti s výše uvedeným na otázku autorskoprávní. Jistěže standartní fotografie nemusí být zrovna předmětem autorskoprávní ochrany, o níž by stálo za to vést soudní spor, bezpochyby ale nalezneme díla literární nebo i fotografická, jež mohou nabýt vysoké umělecké nebo i peněžní hodnoty, kterou nahráním na Facebook ztratí, či se jinak znehodnotí.
Stížnost případně podávejte na irskou pobočku
Máte-li skutečný zájem domoci se ochrany svých práv, z pohledu Evropana je nutno nejprve nastudovat právní řád Irska, protože na území Evropy má Facebook pobočku právě tam a podle jeho smluvních podmínek všichni obyvatelé EU uzavírají smlouvu právě s irskou pobočkou. Podáváme-li tak jakoukoliv stížnost, směřujeme ji právě do irské pobočky, ta ji přetlumočí základně v USA a irská pobočka nám následně zašle její vyjádření.
Problém s touto procedurou pak spočívá v tom, že se celá Evropa prakticky řídí právní úpravou ochrany práv k duševnímu vlastnictví i ochranou osobních údajů tak, jak je nastavena v Irsku, což pro země jako je Německo představuje jednoznačně krok zpět, neboť ochrana například osobních údajů je právě tam na daleko vyšší úrovni. Navíc se jedná o proceduru tak komplikovanou, že je schopna většinu stěžovatelů odradit.
Smluvní podmínky společnosti Google
Smluvní podmínky společnosti Google jsou o něco přehlednější, protože jsou obsažené v jediném dokumentu označovaném jako Smluvní podmínky společnosti Google (aktuální znění z 14. dubna 2014).
Po dlouhou dobu Google vyžadoval Vaše skutečné jméno a skutečné osobní údaje pro samotné vytvoření účtu. Od tohoto požadavku bylo v roce 2012 upuštěno v souvislosti s ponecháním většího prostoru pro anonymitu uživatelů.
Jak společnost Google užívá námi poskytnuté informace?
Obdobně jako u Facebooku, i pro Google platí, že Vaše údaje jsou stále Vaše, ale opět i společnosti Google poskytujete celosvětově platnou licenci k těmto dílům v obdobném rozsahu jako společnosti Facebook s tím rozdílem, že rozsah užití licence je v tomto případě omezen, a to tak, že…
„…práva, která touto licencí udělujete, jsou užita za účelem provozování, propagace a vylepšování stávajících služeb a vývoj nových služeb.“
Navíc je zde důležité i nijak nezdůrazněné ustanovení o tom, že tato licence přetrvává i poté, co přestanete služby Google používat.
Data, která smažeme Google stále uchovává
Nemůžeme se tak divit, že pokud dojde k například masové krádeži osobních údajů, data námi vymazaná či léta nepoužívaná se mohou stát jejím předmětem. Obdobně je také třeba myslet na rozmanitost služeb společnosti Google, takže možnosti skutečného užití licence takto koncipované pravděpodobně překračují představivost běžného uživatele.
Vše uživateli „na míru“
Smluvní podmínky také předpokládají existenci automatizovaných systémů, které nám umožňují nabídku funkce služeb přímo pro nás. Tím se rozumí také přizpůsobené výsledky vyhledávání.
V praxi to znamená, že při zadání téhož výrazu se výsledky hledání na jakýchkoliv dvou vyhledávačích budou odlišovat, a to v závislosti na tom, zda jste již v minulosti daný nebo související pojem hledali, či nikoliv.
Google nám tak prakticky nikdy nemůže poskytnout zcela objektivní výsledky vyhledávání, protože každé zařízení má určitou historii.
Jak Google přistupuje k tomu, co nechceme sdílet
Google také předpokládá možnost větší anonymity a to tím, že bude respektovat naše předvolby, kterými omezíme nastavení sdílení a viditelnosti. Je zde přímo uvedeno, že uživatel si může například nastavit, aby se naše jméno a fotka nezobrazovaly v reklamách.
Tato volba je sice o krok napřed před Facebookem, jehož smluvní podmínky takovou možnost výslovně neupravují, na druhou stranu bude ale třeba takto formulované ustanovení změnit, protože apriori předpokládá to, že naše jméno a fotka zobrazována v reklamách být může.
Pouze výslovným nesouhlasem s tím se takovému zobrazení můžeme vyhnout, což je v nesouladu s plánovanou legislativou EU v oblasti ochrany osobních údajů.
Navíc od roku 2013 také postačuje, abyste něco pouze kladně ohodnotili, či okomentovali proto, aby se Vaše jméno zobrazilo v reklamním či jiném kontextu. Ačkoliv Google všemožně upozorňuje, že tato funkce má pomoci zejména Vám, je zřejmé, že pomoci má v prvé řadě zadavateli reklamy. Negativní hodnocení se totiž jako součást reklamy neobjeví, takže průzkum trhu v žádném případě nepodceňujte, a to ani tehdy, „doporučují-li“ daný produkt Vaši známí.
Co o nás Google zjistí?
Pro představu uvádím souhrn informací, které o nás Google výslovně zpracovává. Už při samotné registraci je to samozřejmě jméno, e-mailová adresa, ale i telefonní číslo nebo platební karta. Dále také informace o konkrétním zařízení, přes které se do služby přihlašujete, Vaše vyhledávací dotazy, navíc ale i informace z protokolu telefonování, tedy i číslo volajícího, čas a datum hovoru a jeho trvání, údaje o směrování zpráv sms, informace o Vaší aktuální poloze.
Řešení sporů se společností Google
Prakticky totožně jako ve smluvních podmínkách společnosti Facebook je upraven i způsob řešení sporů.
„Veškeré spory, které z těchto podmínek vyplývají nebo se jich či služeb týkají, budou podléhat právním předpisům státu Kalifornie (USA) s výjimkou právních předpisů státu Kalifornie upravujících volbu rozhodného práva. Společnost Google i vy souhlasíte s osobní jurisdikcí/příslušností těchto soudů.“
Smluvní podmínky společnosti Amazon
Konečně se podíváme také na smluvní podmínky společnosti Amazon, který reprezentuje největší internetový obchod na světě s ročními tržbami ve výši přes 60 miliard dolarů. Je tak zřejmé, že smluvní podmínky této společnosti budou mít částečně odlišný charakter vzhledem k tomu, že se nejedná o čistě sociální síť. Monitoring chování jeho uživatelů je pro něj ale stejně tak nezastupitelný.
Kdo může nakupovat na Amazonu?
Založení účtu na Amazonu podléhá specifičtější úpravě. Myslí se zde zejména na to, že prostřednictvím Amazonu lze nakoupit produkty i pro děti, nicméně mladší 18 let mohou užít jeho služby pouze se zapojením rodičů nebo jiné osoby zodpovědné. Také je zde stanoveno, že při nákupu alkoholu, musíte být starší 21 let. Jen těžko si lze ale v praxi představit, jak takto zmíněné předpoklady budou vynucovány.
Co Amazon ví a my ne
Ze znění obchodních podmínek Amazonu je zřejmé, že shromažďuje informace o svých klientech za účelem vhodné reklamy a jednoduše také proto, aby nalákal k nákupu produktů.
Využívá proto speciálních prostředků jak lokalizovat uživatele. Je schopen monitorovat časové zóny, v nichž se právě nacházíte, historii nákupů stejně jako produkty, které jste si jenom prohlédli na jejich stránkách.
Pro registrované zákazníky potom platí, že monitoringu podléhá například i to, kolikrát jste sjeli myší dolů na dané stránce, na jaký produkt jste klikli, jak dlouho jste si ho prohlíželi.
Varující potom je, že Amazon uchovává i identifikační údaje o tom, komu jste Vámi nakoupené zboží zaslali. To potom předchází podivení se nad tím, proč nám může chodit od Amazonu reklama, aniž bychom kdy sami jeho prostřednictvím cokoliv sami nakoupili.
V čem se liší podmínky Amazonu od společností Facebook a Google
Některá ustanovení dokumentu „Privacy Notice“, který obsahuje zejména práva a povinnosti uživatelů, mohou mít značně invazivní povahu, zejména tehdy, pokud si uvědomíme, že prakticky každý náš krok je nějakým způsobem monitorován.
Na druhou stranu nenabízí tolik možností různého výkladu jako je tomu u společností Facebook a Google, protože poměrně konkrétně uvádí, kdo jsou obchodní partneři Amazonu, a je zde obecně více záruk toho, že Vaše informace neskončí v neoprávněných rukou. Každý zákazník by tak měl být například vyrozuměn o tom, když má být informace se ho týkající předána do třetích rukou.
I za službu poskytovanou zdarma se platí
Závěrem tak můžeme dodat, že pakliže se smluvními podmínkami výše zmíněných společností nesouhlasíte, patrně byste měli jejich služby přestat užívat. Je také třeba mít na paměti, že nic není zadarmo a že i za služby, které sice papírově bezplatně využíváme, platíme tím, že jejich provozovatelům obětujeme část svého soukromí.
Cílem tohoto článku rozhodně nebylo kritizovat či odradit kohokoliv od využívání výše zmíněných služeb, pouze snaha upozornit na to, že četbou smluvních podmínek se můžeme alespoň seznámit s tím, kam údaje, které se nás týkají, vlastně putují a mohou nám pomoci uvědomit si, že obezřetnosti není nikdy dost.
Poslední aktualizace: 28. dubna 2019
