Zástavní smlouva je právní dokument, kterým se zřizuje zástavní právo. Definuje zástavního věřitele, zástavce (vlastníka zástavy), předmět zástavy a zajišťovanou pohledávku. Bez platné zástavní smlouvy nemůže zástavní právo vzniknout.

U nemovitostí ano — zástavní smlouva k nemovitosti musí mít úředně ověřené podpisy a zástavní právo vzniká až vkladem do katastru nemovitostí. U movitých věcí stačí písemná forma a odevzdání věci, případně zápis do rejstříku zástav.

Pokud dlužník nesplní zajištěný dluh, má zástavní věřitel právo uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy. Zpeněžení probíhá veřejnou dražbou nebo prodejem zástavy způsobem stanoveným ve smlouvě. Věřitel si nesmí zástavu ponechat, pokud se na tom strany výslovně nedohodly.

Zástava váže konkrétní věc (nemovitost, auto, stroj) — věřitel se uspokojí z jejího prodeje. Ručení váže konkrétní osobu (ručitele), která se zavazuje splnit dluh za dlužníka. Zástavní právo přechází s věcí na nového vlastníka, ručení je vázáno na osobu ručitele.

Ano, zástavcem nemusí být dlužník. Vlastník věci může dát svou věc do zástavy za dluh jiné osoby — potřebný je pouze jeho souhlas. V takovém případě se vlastník věci stává zástavcem a nese riziko zpeněžení zástavy.

Zástavní právo zaniká splněním zajištěného dluhu, dohodou stran, zřeknutím se zástavního práva věřitelem, uplynutím doby (pokud bylo zřízeno na dobu určitou), zánikem zástavy nebo výmazem z katastru nemovitostí či rejstříku zástav.

Vzor obdržíte v editovatelném formátu .docx (Microsoft Word, Google Docs). Při platbě kartou do několika minut — v potvrzovacím e-mailu najdete odkaz ke stažení.