Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „NOZ“) nám ve své části čtvrté hlavě II. díle 2. upravuje tzv. smlouvy o přenechání věci k užití jinému. Mezi tyto smlouvy můžeme podřadit příkladmo výprosu, výpůjčku, zápůjčku, úvěr, ale i pacht. Jelikož některé z těchto smluvních typů (výprosa, pacht) jsou oproti předchozí právní úpravě smlouvy nové a některé jsou jen terminologickou obdobou předchozího smluvního typu (zápůjčka), je vhodné vymezit si základní rozdíly mezi nimi, aby strany vstupující do smluvního vztahu věděly, jakou konkrétní smlouvu uzavírají a zákonná úprava jakého smluvního typu se na jejich smluvní vztah podpůrně použije.
Co je výprosa
Výprosa, nebo též precarium, je upravena v § 2189 – § 2192 NOZ. Jedná se o smlouvu mezi půjčitelem (tj. osobou, která poskytuje věc k užívání) a výprosníkem (osobou, které věc byla poskytnuta a která ji užívá). § 2189 NOZ o této smlouvě stanoví, že:
…přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.
Zákon tedy stanoví, jaké smlouva musí naplnit znaky, abychom mohli hovořit o výprose, tyto ji pak odlišují od jiných smluvních typů.
Pojmovými znaky výprosy tedy jsou:
- Bezplatnost přenechání věci k užívání (není sjednána přímá ani nepřímá úplata)
- Předmětem je jakákoliv věc (movitá, nemovitá…)
- Absence ujednání doby užívání
- Absence ujednání účelu užívání
Příklad výprosy z praxe
Př. Pan Antonín (výprosník) zazvoní na svého souseda pana Bedřicha (půjčitel), známého kutila, a poprosí jej o půjčení pracovního nářadí. Pan Bedřich prohlédá skříň, kde nalezne své rezervní nářadí, a předá jej panu Antonínovi, ten poděkuje a sdělí mu, že až jej pan Bedřich bude potřebovat vrátit zpět, má mu dát vědět.
Daný příklad znázorňuje situaci, kdy strany uzavřely ústní smlouvu o výprose, přičemž si neujednaly odměnu za přenechání nářadí k užívání (smlouva je bezplatná), pan Antonín nesdělil, jak dlouhou dobu má v plánu nářadí používat (absence doby užívání), ani na co zamýšlí jej použít (absence účelu užívání).
Kdy může půjčitel chtít věc zpět?
Jelikož pojmovým znakem výprosy není doba užívání, stanoví zákon, že půjčitel může požadovat vrácení věci podle libosti.[1]
Kdy může výprosník věc vrátit?
Výprosník obecně může vrátit věc kdykoliv uzná za vhodné, pouze v jednom případě je v tomto vrácení omezen, a to když by tím způsobil půjčiteli obtíže. Ovšem platí, že pokud s tím půjčitel souhlasí, může mu výprosník věc vrátit i přes tyto obtíže.
Př. Pan Bedřich půjčí na základě výprosy panu Antonínovi stavební kolečka, po dvou týdnech přijde za panem Antonínem a požaduje, aby mu je vrátil. Na tohle má právo, a to i přestože je pan Bedřich stále potřebuje. [2] Pokud by se pan Antonín rozhodl kolečka vrátit, i když je pan Bedřich prozatím nechtěl zpět, nic mu nebrání v tom je vrátit. Pokud by však pan Bedřich uskladnil v kůlně, kde kolečka obvykle mívá, stavební materiál na opravu střechy a neměl tyto kolečka kde uskladnit, nemůže mu je pan Antonín vrátit, protože by tím panu Bedřichovi přivodil obtíže. Pokud by však pan Bedřich s vrácením i přesto souhlasil, může mu je pan Antonín vrátit.
Výpůjčka
Výpůjčka je upravena v § 2193 – § 2200 NOZ. Jedná se o vztah mezi půjčitelem (osobou, která poskytuje věc k užívání) a vypůjčitelem (osobou, které věc byla poskytnuta a která ji užívá). Zákon v § 2193 NOZ stanoví, že:
Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
Pojmovými znaky u smluvního typu výpůjčka jsou tedy:
- Bezplatnost přenechání věci k užívání (není sjednána přímá ani nepřímá úplata)
- Předmětem je věc nezuživatelná (věc, jejíž běžné použití nespočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení ve smyslu § 500 NOZ)
- Dočasnost (k přenechání užívacího práva k věci tedy nedochází natrvalo, ale doba je určena přímo (na dobu určitou či neurčitou) či nepřímo (stanovením účelu)
Př. Pan Antonín (vypůjčitel) přijde za panem Bedřichem (půjčitel) a poprosí jej o půjčení pracovního nářadí (nezuživatelná věc) na opravu porouchané pračky, přičemž mu slíbí, že do zítřka mu nářadí přinese zpět (dočasnost). Úplata nebyla sjednána.
Př. Pan Antonín se rozhodne zajet se svou manželkou na tradiční páteční rodinný nákup. V očekávání většího množství nakoupených věcí se rozhodne vzít si nákupní vozík. Vhodí minci do uložiště na nákupním vozíku, po naložení nákupu do auta tuto minci odejme. Byť se tato situace jeví jako úplatná (pan Antonín dává minci do vozíku), jedná se pouze o jistotu, kterou poté získává nazpět, nelze tedy hovořit o úplatě – pan Antonín uzavřel vhozením mince smlouvu o výpůjčce nákupního vozíku.[3]
Pozor: Výpůjčka v právním slova smyslu
Termín výpůjčky je v povědomí laické veřejnosti často spojován s výpůjčkou knih či výpůjčkou automobilu v autopůjčovně, ovšem v těchto případech nelze hovořit o uzavření smlouvy o výpůjčce, protože v obou těchto případech je smluvní vztah úplatný (úplatou za výpůjčku knihy je zaplacení za průkazku do knihovny).
Kdy může půjčitel chtít věc zpátky?
Na rozdíl od výprosy je v případě výpůjčky doba určena, a tak se půjčitel nemůže domáhat předčasného vrácení věci. Z tohoto pravidla však zákon stanovuje dvě výjimky, a to užití věci v rozporu se smlouvou a změnu poměrů. Pokud by vypůjčitel užil věc v rozporu se smlouvou, může proti němu půjčitel vyžadovat vrácení věci před uplynutím sjednané doby.[4]
Nastane-li změna poměrů předpokládaná v § 2198 odst. 2 NOZ, tj. taková skutečnost, kterou nemohl půjčitel při uzavírání smlouvy předvídat a pro kterou potřebuje věc nevyhnutelně dříve, může rovněž požadovat vrácení věci předčasně. Ovšem pouze za předpokladu, kdy si strany tuto změnu poměrů sjednají ve smlouvě.
Př. Pan Bedřich nemůže v den přenechání věci přijít za panem Antonínem a požadovat její vrácení. Pokud by však Antonín viděl z okna Bedřicha, jak využívá jeho šroubovák rovněž na rozmontování televizoru či jak předává jeho nářadí třetí osobě, mohl by po právu chtít vrátit nářadí. Potřebuje-li pan Antonín nutně své nářadí zpět na opravu porouchaného automobilu, může je po Bedřichovi požadovat.
Kdy může vypůjčitel věc vrátit?
Vypůjčitel má právo věc vrátit předčasně. Pakliže by však z předčasného vrácení vznikly půjčiteli obtíže, platí (obdobně jako u výprosy), že nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu.[5]
Jaký je rozdíl mezi výpůjčou a výprosou
Mnozí autoři označují výprosu za zvláštní případ výpůjčky. Stěžejním rozdílem je pak, že výpůjčka je dočasná, tj. doba užívání věci vypůjčitele je určitým způsobem ohraničená, ať už časově (na týden), rozvazovací podmínkou (než mi pošta doveze mnou zakoupené nové nářadí) či ujednáním stran o možnosti výpovědi smlouvy či ujednáním účelu výpůjčky (pokud je účelem výpůjčky půjčení nářadí na opravu pračky – výpůjčka je uzavřena na dobu, dokud nebude tato pračka opravena), zatímco v případě výprosy tato doba sjednána být nesmí.
Jestliže by věc byla přenechána půjčiteli na dobu určitou s oprávněním půjčitele v rámci této doby požadovat věc předčasně zpět, jednalo by se o výpůjčku. Pokud by bylo přenecháno na dobu určitou, a ta by byla stanovena odvoláním půjčitelem, jednalo by se o výprosu.[6]
Př. Pan Bedřich půjčí panu Antonínovi ono nářadí, přičemž se domluví, že toto nářadí vrátí za 3 dny s tím, že pan Bedřich však před uplynutím těchto tří dnů může kdykoliv požadovat vrácení nářadí – v takovém případě by se jednalo o výpůjčku. Pokud by však pan Bedřich půjčil ono nářadí, přičemž by se domluvili, že nářadí pan Antonín vrátí, až to po něm bude pan Bedřich požadovat – jednalo by se o výprosu.
U výpůjčky nemůže půjčitel požadovat vrácení věci před uplynutím stanovené doby
Dalším rozdílem, jak již bylo nastíněno výše, je, že v případě výpůjčky půjčitel nemůže požadovat vrácení věci před uplynutím stanovené doby (vyjma užití věci v rozporu se smlouvou či v případě změny poměrů), u výprosy je toto naopak pravidlem (v případě výprosy totiž není stanovená doba, kdy má být věc vrácena).
Rozdíly v předmětu
Dané smluvní typy odlišují rovněž jiným zákonným pojetím předmětů těchto smluv. Zatímco u výprosy zákon hovoří o tom, že předmětem je v podstatě jakákoliv věc, u výpůjčky zákon počítá pouze s nezuživatelnou věcí (§ 500 NOZ).
Z povahy věci však ani v případě výprosy nemůže být předmětem zuživatelná věc, taková věc by mohla být předmětem těchto smluv pouze v případě, kdy by byla určena k jinému užití, než je spotřebování (např. použití jablek, která jsou obyčejně určeny ke snězení, výrobě moštu či jablečného štrůdlu, na výstavu). Pojetí předmětů těchto smluv, přestože jsou v zákonně stanoveny odlišně, tedy do značné míry splývá.
Může jimi být individuálně určená (automobil) či druhově určená (pytle na sesbírání popadaných jablek), movitá (nářadí) či nemovitá věc (dům), může se rovněž jednat o přenechání pouze části věci (část pozemku, na kterém bude soused moci parkovat).
Předmětem může být také věc, která v okamžiku uzavření smlouvy ještě neexistuje (vznikající obraz), ovšem pouze v případě, že by bylo dostatečně určeno, o jaký konkrétní obraz se jedná. V takovém by výprosa platně vznikla až v okamžiku vzniku této věci.[7] Oba smluvní typy jsou totiž tzv. reálnými kontrakty, jedná se tedy o takové smlouvy, kdy je potřeba, aby ke konsenzu stran přistoupila ještě další právní skutečnosti, v tomto případě předání předmětu smlouvy. Ke vzniku smlouvy tedy dochází až v okamžiku, kdy dojde k předání věci, která je jejím předmětem.
Vztah výprosy a výpůjčky k darování
Společným znakem darování, výprosy a výpůjčky je bezúplatnost. Rozdílem však je, že v případě darování dochází k převodu vlastnického práva k věci, v případě výprosy a výpůjčky pak pouze k přenechání věci k užívání. Z toho logicky vyplývá, že výprosník a vypůjčitel mají vůči půjčiteli povinnost věc vrátit, což u darování obecně neplatí.[8]
Společenská úsluha
Společenskou úsluhou se v právu rozumí určité jednání stran, které nemá právní účinky a nezakládá právní vztah. Jde o formu společenské výpomoci (např. ono půjčení nářadí sousedovi). Pro rozlišení, zdali strany v dané konkrétní situaci uzavřeli smlouvu (o výpůjčce či výprose) či se jednalo pouze o společenskou úsluhu (sousedskou výpomoc) rozhoduje vůle stran, zdali chtějí, aby se jejich vztah řídil právem a v případě porušení nastaly právní účinky či nikoliv.
Nájem
Rozdíl těchto smluv oproti nájmu spočívá v jeho pojmové úplatnosti (nájemné). Nájem je navíc tzv. konsenzuálním kontraktem. K platnému vzniku smlouvy není vyžadováno přenechání věci, která je předmětem nájmu, postačí pouze uzavření, tj. konsenzus stran.
Zápůjčka
Společným znakem je, že zápůjčka je rovněž reálným kontraktem. Výprosa a výpůjčka jsou však smlouvy pojmově bezúplatné (pokud by byly sjednány jako úplatné, šlo by o zápůjčku, nájem, úvěr atd.), přičemž zápůjčka může být úplatná (úroky) i bezúplatná.
Zatímco předmětem výprosy a výpůjčky je nezuživatelná věc (viz výše), tedy jak věc individuálně určená (kladivo), tak i zastupitelná (jablka), předmětem zápůjčky je pouze věc zastupitelná (§ 499 NOZ), typicky například peníze, ale i třeba zmíněné jablka.
V případě zápůjčky navíc vydlužitel nabývá vlastnické právo k přenechané zastupitelné věci, u výprosy a výpůjčky k přechodu vlastnického práva nedochází, zřizuje se pouze užívací právo. Z toho vyplývá, že u zápůjčky má vydlužitel povinnost vrátit věc stejného druhu (stejný obnos peněz, stejný počet jablek), nikoliv však stejnou věc jako u výprosy a výpůjčky.
Úvěr
Na rozdíl o výprosy a výpůjčky je úvěr rovněž tzv. konsenzuálním kontraktem, tj. smlouva vzniká již samotným uzavřením smlouvy (konsenzem stran o poskytnutí finančních prostředků a sjednaném úroku). Úvěr je dále smlouvou úplatnou (úvěrovaný je povinen platit úroky). Předmětem úvěru jsou peněžní prostředky, u výprosy a výpůjčky je to nezuživatelná věc.
Výprosa a výpůjčka
Výprosa a výpůjčka se v mnoha aspektech podobají jiným podobným smluvním typům, přičemž se liší často jen v několika málo znacích. Tyto znaky je potřeba mít na paměti pro rozeznání, do kterého že člověk vlastně vstupuje smluvního vztahu a jaká práva a povinnosti z jeho postavení vyplývají.
[1]§ 2190 odst. 1 NOZ.
[2]Ledaže by tento jeho požadavek vrácení věci byl zjevným zneužití práva ve smyslu § 8 NOZ. Takový požadavek by pak nepožíval právní ochrany. Např. Když by pan Bedřich požadoval vrácení koleček, o nichž ví, že je pan Antonín nutně potřebuje na vožení střešních krytin na opravu díry ve střeše (a nemůže si z finanční tísně pořídit své vlastní), a to protože chce pana Antonína přivést do úzkých z důvodů předchozího slovního konfliktu.
[3] HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 191.
[4]§ 2198 odst. 1 NOZ.
[5]§ 2197 NOZ.
[6] HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI…., s. 192.
[7]Tamtéž, s. 190 – 191.
[8]Ledaže dojde ze strany dárce k odvolání daru pro nouzi či nevděk ve smyslu § 2068 a násl., resp. § 2072 a násl. NOZ.
