Často se mně stává, že široká veřejnost vnímá vazbu jako synonymum pro vězení, neboli slovy trestního zákoníku odnětí svobody. Opak je však pravdou. Vazba není vězení.
Zatímco trest odnětí svobody je přímo trestněprávní sankcí, jejímž cílem je již odsouzené potrestat, vazba představuje pouze trestněprocesní zajišťovací opatření a stojí na stejné úrovni se zákazem vycestovat do zahraničí či pouhého zadržení.
Jinými slovy řečeno, uvalením vazby se vůbec nerozhoduje o vině obviněného, nýbrž o jeho zajištění pro účely trestního řízení. Soud stále ctí zásadu presumpce neviny. Občas se tento institut nazývá omezování svobody nevinného člověka.
Tři druhy vazby
Trestní řád ve svém § 67 taxativně stanoví tři případy, za kterých může být vzat obviněný do vazby. Obviněný může být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
V praxi se takto slangově rozlišuje vazba áčková, neboli útěková, vazba béčková neboli koluzní a vazba céčková, jinými slovy předstižná.
Pokud soud dále uzná, že
- dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán,
- skutek má všechny znaky trestného činu,
- jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný a
- s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, tzv. uvalí na obviněného vazbu.
Vazba je ultima ratio
Zde je ovšem nutno podotknout, že vazba je řečeno latinskou terminologií ultima ratio, tedy úplně tím posledním zajišťovacím prostředkem, který se má použít, pokud nelze osobu obviněného zajistit pro účely trestního řízení jiným, mírnějším způsobem (předvoláním, předvedením, zadržením či zákazem vycestování do zahraničí atd.).
Dále do vazby lze vzít pouze obviněného, za jehož úmyslný trestný čin, za nějž je stíhán, zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta popř. u nedbalostního trestního činu tři léta.
Jak dlouho může vazba vůbec trvat?
Co se týká délky trvání vazby, její maximální délka se liší dle závažnosti trestného činu, pro který je vedeno trestní řízení. Vazba by tedy, nejen v přípravném řízení, měla trvat pouze nezbytně nutnou dobu, nejdéle však:
a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
Nejdelší teoreticky možná délka vazby je tedy 4 roky. Z těchto maximálních délek vazby připadá právě 1/3 na přípravné řízení, které trvá od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení až do případného podání obžaloby a 2/3 na klasické řízení před soudem.
Pouze u béčkového důvodu vazby, tedy u vazby koluzní, může být délka vazby nejdéle tři měsíce, ledaže by bylo zjištěno, že obviněný již působil na dosud nevyslechnuté svědky či spoluobviněné. Co je ovšem důležité zmínit, že čas strávený ve vazbě se následně započítává do případného trestu odnětí svobody. Pokud tedy odsouzený bude odsouzen na 5 let odnětí svobody a před pravomocným rozsudkem soudu strávil ve vazbě půl roku, tento půl rok se započte do uděleného trestu. To znamená, že odsouzenému zbývá dnem nástupu do věznice ještě 4 a půl roku trestu odnětí svobody.
Jak již bylo řečeno výše, vazba je trestněprocesním institutem, který velmi výrazně omezuje osobní svobodu člověka. Proto je důležité poměrně často přezkoumávat, zda důvody, pro které byl obviněný vzat do vazby, stále přetrvávají a zda nelze použít pro zajištění osoby mírnějšího prostředku. Tento přezkum je konstruován tak, že soudce nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí vzetí do vazby, rozhodne na návrh státního zástupce o tom, zda obviněného nadále ponechá ve vazbě či zda jej z vazby propustí.
Obviněný může zažádat soud o propuštění z vazby
Kromě tohoto postupu má možnost sám obviněný kdykoliv žádat soud o propuštění z vazby. Byla-li žádost na propuštění zamítnuta, může ji obviněný, pokud neuvede jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí.
Vazbu lze i nahradit
Vazbu je možné také nahradit, pokud soud či v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce uzná za vhodné, že konkrétní nahrazení lze v dotčeném případě aplikovat. Nahradit lze vazbu útěkovou a předstižnou, nikoliv koluzní. Nahradit lze vazbu v těchto v případech:
a) zárukou zájmového sdružení občanů, anebo důvěryhodné osoby, která je schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další jeho chování,
b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu,
c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka,
d) peněžní zárukou nebo-li kaucí od obviněného či jiné osoby. Dotčený orgán nejdříve rozhodne, zda je v tomto konkrétním případě možné nahradit vazbu peněžitou zárukou a pokud rozhodne kladně, následně určí výši peněžité záruky (min. 10000 Kč) a způsob jejího složení.
Kdo o vazbě rozhoduje?
O vazbě rozhoduje soud či soudce.
Záleží na tom, v jakém stádiu se rozhoduje. Pokud v přípravném řízení, tak na návrh státního zástupce rozhoduje soudce, jinak rozhoduje soud. O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.
Co je to vazební zasedání
Poměrně novým institutem z roku 2011 je tzv. vazební zasedání. Jedná se o rozhodování o vazbě mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání nebo při přípravném jednání, anebo v třetím případě o vazební zasedání obviněný výslovně sám požádá.
Obecně se ale preferuje rozhodování o vazbě právě v hlavním líčení či při veřejném zasedání, kde je automaticky účasten i obviněný. Vazebního zasedání se v řízení před soudem vždy účastní všichni členové senátu a obviněný. Účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná. Vazební zasedání je neveřejné a je proti němu přípustná stížnost.
Odškodnění za neoprávněné držení ve vazbě
Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve svém § 9 odst. 1 dává možnost požadovat náhradu škody tomu, na kom byla vazba vykonána a následně proti němu bylo trestní stíhání zastaveno, či byl obžaloby zproštěn, nebo byla věc postoupena jinému orgánu.
Příslušným úřadem, na který se se svým nárokem obracet, resp. jej uplatnit, je v tomto případě Ministerstvo spravedlnosti. Nejvyšší soud ve svém sjednocujícím stanovisku uvádí, že přiměřené odškodné za nezákonnou vazbu činí 500 až 1500 Kč za jeden den.
Pro zajímavost se dnes již bývalé ministryni pro místní rozvoj Věře Jourové podařilo získat od Ministerstva spravedlnosti 2,7 milionu Kč za 33 dní neoprávněného pobytu ve vazbě. Přiznaná částka ale také zahrnuje ušlý zisk bývalé ministryně. [1]
Přečtěte si také článek o dohodě o vině a trestu.
[1] ČT24. Soud přiznal Jourové 2,7 milionu za nezákonnou vazbu [online]. ceskatelevize.cz, 10. dubna 2014 [cit. 2. listopadu 2014]. Dostupné na <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/269239-soud-priznal-jourove-2-7-milionu-za-nezakonnou-vazbu/˃.
Použité zdroje:
- ČT24. Soud přiznal Jourové 2,7 milionu za nezákonnou vazbu [online]. ceskatelevize.cz, 10. dubna 2014 [cit. 2. listopadu 2014]. Dostupné na <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/269239-soud-priznal-jourove-2-7-milionu-za-nezakonnou-vazbu/˃.
- Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
- Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
- Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
