**Některé otázky související s uplatněním práva na výměnu věci podle ustanovení § 251 odst. 1 o. z.**
Právo na výměnu věci podle ustanovení § 251 odst. 1 o. z. uplatňuje kupující na základě existující smlouvy o prodeji v obchodě a v jejím rámci. Při uplatnění tohoto práva ani při jeho realizaci proto nedochází k zániku smlouvy o prodeji v obchodě. Z toho vyplývá, že kupující má právo na výměnu vadné věci (§ 251 odst. 1 o. z.) pouze za takovou věc, která bude značkou, typem, provedením apod. shodná s původně odevzdanou věcí. Uplatnění práva na výměnu podle ustanovení § 251 odst. 1 o. z. samozřejmě nebrání okolnost, že požadovaná věc se vyrábí již jen s určitými odchylkami vyvolanými inovací výrobku, zvláště když neměly za následek změnu ceny. Vzhledem k tomu, že k výměně vadné věci dochází v rámci existující smlouvy o prodeji v obchodě, nemá obchodní organizace ani kupující při změně ceny této věci v době od jejího prodeje do výměny právo na zaplacení rozdílu v ceně 1). Provedení výměny má také vliv na běh záruční doby, neboť vzhledem k ustanovení § 255 odst. 2 o. z. začne od převzetí nové věci běžet záruční doba znovu. Totéž platí při výměně vadné součástky prodané věci (§ 250, věta třetí, o. z.) ohledně záruční doby vyměněné součástky (viz § 255 odst. 2, věta druhá, o. z.).
Důvodem pro uplatnění práva na výměnu věci podle ustanovení § 251 odst. 1 o. z. je neodstranitelná vada, větší počet vad nebo opětný výskyt vady po opravě, avšak jen za předpokladu, že brání řádnému užívání prodané věci.
Soudy jsou při svém rozhodování často postaveny před otázku, zda určitý počet reklamovaných vad vyskytujících se na prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady lze považovat za větší počet vad. I když posouzení této otázky je závislé především na všech okolnostech konkrétního případu, lze na základě jazykového (gramatického) výkladu ustanovení § 251 odst. 1 o. z., jakož i vzhledem k předpokladům řádného prodeje vyplývajícím z ustanovení § 244 o. z., dovodit, že za větší počet vad věci prodané v obchodě lze zpravidla považovat alespoň tři vady věci. Uvedený právní názor zaujal Nejvyšší soud ČSR např. ve svých rozhodnutích sp. zn. 3 Cz 67/81 a 1 Cz 54/82 a také soudy nižších stupňů obvykle vycházejí z tohoto názoru.
Např. obvodní soud pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 12 C 2/79 vycházel z toho, že tři vady motorového vozidla prodaného v obchodě (konkrétně šlo o únik oleje z motoru, únik chladicí kapaliny a únik brzdové kapaliny) představují větší počet vad. Ve věci okresního soudu v Teplicích sp. zn. 9 C 200/81 soud hodnotil pět reklamovaných vad vyskytujících se na televizoru za větší počet vad této prodané věci.
Pokud jde o výklad pojmu opětný výskyt vady po opravě, shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR dále dovodila, že za opětný výskyt vady lze zpravidla považovat výskyt téže vady po jejích alespoň dvou předchozích opravách.
Např. obvodní soud pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 12 C 191/81 dospěl k závěru, že výskyt vady spočívající ve vibraci přední části motorového vozidla při určité rychlosti, která byla třikrát bezúspěšně opravována, je třeba považovat za opětný výskyt vady po opravě ve smyslu ustanovení § 251 odst. 1 o. z., a protože i jinak tato vada splňovala předpoklady požadované citovaným zákonným ustanovením, bylo žalobě o výměnu vozidla právem vyhověno.
Jak vyplývá z ustanovení § 251 odst. 1 o. z., může být neodstranitelná vada, větší počet vad nebo opětný výskyt vady po opravě považován za dostatečný důvod pro uplatnění práva na výměnu věci jedině tehdy, brání-li řádnému užívání prodané věci. Jde-li o větší počet vad, pak řádnému užívání věci musí bránit každá z těchto vad, neboť jinak by postačovalo, aby řádnému užívání věci bránila pouze jediná (navíc odstranitelná) vada a celý soubor většího počtu vad by splňoval předpoklady požadované ustanovením § 251 odst. 1 o. z., byť by ostatní vady byly prakticky pominutelné. Takový výklad by neodpovídal smyslu ustanovení § 251 odst. 1 o. z., uváží-li se, že citovaným ustanovením je soubor většího počtu vad kladen na roveň neodstranitelné vadě prodané věci.
Při posuzování každého jednotlivého případu je však třeba mít vždy na zřeteli, zda kupující nemá vzhledem ke smluvní záruce (zejména vzhledem k příslušnému oborovému reklamačnímu řádu) právo požadovat výměnu prodané věci bez ohledu na to, zda vada (vady) brání jejímu řádnému užívání. Řada oborových reklamačních řádů vychází z toho, že kupující může uplatnit právo na výměnu věci při výskytu každé neodstranitelné vady prodané věci, která nebrání jejímu řádnému užívání.
Při zkoumání otázky, zda konkrétní vada (vady) brání či nebrání řádnému užívání prodané věci, soudy nejčastěji chybují tím, že požadují, aby se ustanovený znalec přímo vyjádřil, zda vada brání řádnému užívání věci a obvykle pak nekriticky přejímají jeho názor. Je sice pravda, že při zjištění, jakým způsobem se jednotlivá vada projevuje z hlediska užívání věci, se soud zpravidla neobejde bez posudku znalce z příslušného oboru (§ 127 o. s. ř.), avšak závěr o tom, zda zjištěné projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci není otázkou znaleckou, nýbrž je právním posouzením zjištěných skutečností, které přísluší výlučně soudu, jenž si pro tento závěr musí opatřit potřebné podklady provedením důkazů o charakteru a rozsahu vad. Přitom toto posouzení vychází především z účelu, jemuž má prodaná věc sloužit.
Např. okresní soud v Pardubicích ve věci sp. zn. 8 C 1586/80 dospěl ke správnému závěru, že vada integrovaného obvodu magnetofonu znemožňující nahrávání brání řádnému užívání této prodané věci.
Obdobně obvodní soud pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 12 C 114/79 důvodně vycházel z toho, že řádnému užívání prodaného barevného televizoru brání vada spočívající v nemožnosti nastavení barev pomocí běžných ovládacích prvků.
Posuzují-li soudy vady motorových vozidel prodaných v obchodě, přihlížejí často k tomu, zda reklamovaná vada vozidla znamená porušení některého ustanovení vyhlášky č. 90/1975 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tento postup je v souladu se závěrem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 3 Cz 62/78, podle něhož takové vady motorových vozidel představující porušení vyhlášky o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (jako jsou vady brzd, unikání oleje, kmitání kol apod.) je třeba vždy považovat za vady bránící jejich řádnému užívání.
Okresní soud v Ostravě ve věci sp. zn. 17 C 81/81 dospěl ke správnému závěru, že řádnému užívání prodaného motorového vozidla brání nepřiměřeně velká spotřeba motorového oleje, která je příčinou nadměrného znečišťování ovzduší.
1) Viz č. 17/1976 (IV) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
