Občanský zákoník

40/1964 Sb.
Občanský zákoník

ze dne 26. února 1964

Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 146/1971 Sb.
Změna: 131/1982 Sb. (část)
Změna: 131/1982 Sb.
Změna: 94/1988 Sb.
Změna: 188/1988 Sb.
Změna: 87/1990 Sb.
Změna: 105/1990 Sb., 116/1990 Sb.
Změna: 87/1991 Sb.
Změna: 509/1991 Sb.
Změna: 264/1992 Sb.
Změna: 267/1994 Sb.
Změna: 104/1995
Změna: 118/1995 Sb.

Změna: 94/1996 Sb.
Změna: 89/1996 Sb.
Změna: 227/1997 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 165/1998 Sb.
Změna: 363/1999 Sb.
Změna: 27/2000 Sb.
Změna: 103/2000 Sb.
Změna: 159/1999 Sb., 227/2000 Sb.
Změna: 367/2000 Sb.
Změna: 229/2001 Sb.
Změna: 501/2001 Sb.
Změna: 317/2001 Sb.
Změna: 135/2002 Sb.
Změna: 125/2002 Sb., 136/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
Změna: 135/2002 Sb. (část), 47/2004 Sb.
Změna: 480/2004 Sb.
Změna: 37/2004 Sb., 278/2004 Sb., 554/2004 Sb.
Změna: 359/2005 Sb.
Změna: 56/2006 Sb.
Změna: 107/2006 Sb.
Změna: 57/2006 Sb.
Změna: 160/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 315/2006 Sb.
Změna: 443/2006 Sb.
Změna: 264/2006 Sb.
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 230/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 215/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb.
Změna: 306/2008 Sb.

Preambule zrušena

Zrušeno

Čl.I

Zrušen.

Čl.II

Zrušen.

Čl.III

Zrušen.

Čl.IV

Zrušen.

Čl.V

Zrušen.

Čl.VI

Zrušen.

Čl.VII

Zrušen.

Čl.VIII

Zrušen.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se
usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

Obecná ustanovení

HLAVA PRVNÍ

Občanskoprávní vztahy a jejich ochrana

§ 1

(1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských
práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti
vlastnictví.

(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických
osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy
vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy
neupravují jiné zákony.^1)

(3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti
upravují zvláštní zákony.

§ 2

(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných
skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje.

(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.

(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a
povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon
výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že
se od něj nelze odchýlit.

§ 3

(1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů
nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných
a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

(2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy
dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z
občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly
odstraněny především jejich dohodou.

§ 4

Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u
orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco
jiného, je tímto orgánem soud.

§ 5

Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany
u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat,
nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo
domáhat se ochrany u soudu.

§ 6

Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo
je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

HLAVA DRUHÁ

Účastníci občanskoprávních vztahů

ODDÍL PRVNÍ

Fyzické osoby

§ 7

(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením.
Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.

(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat
předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li
její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou
osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.

§ 8

(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a
brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném
rozsahu zletilostí.

(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením
tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá
zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství
za neplatné.

§ 9

Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou
svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich
věku.

§ 10

(1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen
přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti
k právním úkonům zbaví.

(2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen
přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo
omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony,
soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v
rozhodnutí určí.

(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li
se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.

Ochrana osobnosti

§ 11

Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a
zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého
jména a projevů osobní povahy.

§ 12

(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a
zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní
povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.

(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy,
podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům
úředním na základě zákona.

(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou
bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též
pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a
televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s
oprávněnými zájmy fyzické osoby.

§ 13

(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od
neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly
odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené
zadostiučinění.

(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1
zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby
nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu
nemajetkové újmy v penězích.

(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti
vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

§ 14

Zrušen.

§ 15

Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její
osobnosti manželu nebo partnerovi^1a) a dětem, a není-li jich, jejím
rodičům.

§ 16

Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu,
odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

§ 17

Zrušen.

ODDÍL DRUHÝ

Právnické osoby

§ 18

(1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.

(2) Právnickými osobami jsou

a) sdružení fyzických nebo právnických osob,

b) účelová sdružení majetku,

c) jednotky územní samosprávy,

d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.

§ 19

(1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo
zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do
obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak.

§ 19a

(1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být
omezena jen zákonem.

(2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného
zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne
účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak.

§ 19b

(1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich
zřízení.

(2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat
u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil
závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které
může být požadováno i v penězích.

(3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti
právnické osoby.

§ 19c

(1) Při zřízení právnické osoby se určí její sídlo. Sídlo právnické
osoby nesmí být v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo
rozsahu její činnosti.

(2) Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí,
uvede-li její zakladatelský dokument název obce, kde je sídlo právnické
osoby. Plnou adresu sídla navrhne právnická osoba zapsat do veřejného
rejstříku.

(3) Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu,
kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická
osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.

§ 20

(1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu
jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou
nebo zákonem (statutární orgány).

(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci
nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické
osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé.
Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti
právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti
právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý
účastník nemohl vědět.

§ 20a

(1) Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby, nebo splněním
účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem
určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní
zákony nestanoví jinak.

(3) Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé
její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví
jinak.

(4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností
se přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z
ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.

zrušeno

§ 20b

zrušen

§ 20c

zrušen

§ 20d

zrušen

§ 20e

zrušen

Zájmová sdružení právnických osob

§ 20f

K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické
osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen “sdružení”).

§ 20g

K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená
zakladateli, nebo schválení založení sdružení na ustavující členské
schůzi. O založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující
seznam zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a
bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující
členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných
jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.

§ 20h

(1) Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení,
úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti
členů, orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení
sdružení a naložení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení
lze vázat na určitý členský příspěvek.

(2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze.
Stanovy určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.

§ 20i

(1) Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za
nesplnění svých povinností.

(2) Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení
vedeného u krajského úřadu^2) příslušného podle sídla sdružení. Do
registru se zapisuje název a sídlo sdružení, předmět jeho činnosti,
orgány, kterými sdružení jedná, a jméno a adresa trvalého pobytu osob
vykonávajících jejich působnost.

(3) K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva
nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává
osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.

§ 20j

(1) Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění
sdružení nepřechází na právního nástupce.

(2) Sdružení zaniká výmazem z registrace.

§ 21

Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.

HLAVA TŘETÍ

Zastoupení

§ 22

(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu
úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
zastoupeného.

§ 23

Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu
(zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.

§ 24

Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen
jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I
z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo
zastoupenému.

§ 25

zrušen

Zákonné zastoupení

§ 26

Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně
jejich zákonní zástupci.

§ 27

(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o
rodině.

(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu
zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.

(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani
jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem,
ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho
zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).

§ 28

Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch,
které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s
majetkem třeba schválení soudu.

§ 29

Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám,
jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný
zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy,
jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.

§ 30

Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného
nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným
zástupcem, ustanoví soud zvláštního zástupce.

Zastoupení na základě plné moci

§ 31

(1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo
právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci,
v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za
zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán
udělí plnou moc.

(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné
moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni
společně.

(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být
plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy,
netýká-li se jen určitého právního úkonu.

§ 32

(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného,
platí, že jedná vlastním jménem.

(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané
zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky
jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.

(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o
určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o
okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci.
Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry
zmocněnce.

§ 33

(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je
zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však
zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez
zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl,
platí, že překročení schválil.

(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za
zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto
jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon
dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel
překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou
bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu
škody způsobené jeho jednáním.

(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo
jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

§ 33a

(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho
jednala za zmocnitele

a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,

b) je-li zmocněncem právnická osoba.

(2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

§ 33b

(1) Plná moc zanikne

a) provedením úkonu, na který byla omezena,

b) je-li odvolána zmocnitelem,

c) je-li vypovězena zmocněncem,

d) zemře-li zmocněnec.

(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco
jiného, pokud zvláštní zákon^2d) nestanoví jinak. Zánikem právnické
osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy,
nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.

(3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní
úkony účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se
však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel
vědět.

(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na
určité úkony, může se vůči ní dovolávat odvolání plné moci, jen
oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato
osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.

(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec
povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho
právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné
mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud
neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.

HLAVA ČTVRTÁ

Právní úkony

§ 34

Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo
zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým
projevem spojují.

§ 35

(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl
účastník projevit.

(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich
jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon
učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co
způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli
toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl
právní úkon určen.

§ 36

(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění
podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo
povinnosti, se nepřihlíží.

(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní
následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím
splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

(3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její
splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.

(4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně
účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na
prospěch.

(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se
za to, že podmínka je odkládací.

§ 37

(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a
srozumitelně; jinak je neplatný.

(2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.

(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho
význam nepochybný.

§ 38

(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá
způsobilost k právním úkonům.

(2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše,
která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

§ 39

Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu
nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

§ 40

(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo
dohoda účastníků, je neplatný.

(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze
písemně.

(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou;
činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže
listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen
mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní
úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky
podle zvláštních předpisů.

(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky,
dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení
obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba
úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst
nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí
přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby,
kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.

§ 40a

Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55,
§ 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst.
2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým
úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se
nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní
úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li
právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je
neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže
se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

§ 41

Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je
neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho
obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část
nelze oddělit od ostatního obsahu.

§ 41a

(1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který
je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje
vůli jednající osoby.

(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný
úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho
náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat
vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.

§ 42

Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle
ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

§ 42a

Odporovatelnost

(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní
úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči
němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti
dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li
již uspokojen.

(2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v
posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být
tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé
dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi
dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník
učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu,
když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité
pečlivosti nemohla poznat.

(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž
prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného
úkonu dlužníka prospěch.

(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu
neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z
toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku;
není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto
úkonu prospěch.

Smlouvy

§ 43

Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo
odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.

Návrh na uzavření smlouvy

§ 43a

(1) Projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo
více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen “návrh”),
jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby
byl vázán v případě jeho přijetí.

(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i
když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o
zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.

(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže
odvolání dojde osobě, které je určeno, dříve, než tato osoba odeslala
přijetí návrhu.

(4) Návrh nemůže být odvolán

a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho
obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo

b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.

§ 43b

(1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká

a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,

b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy
a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu
nebo

c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.

(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu
vyplývá něco jiného.

(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná
běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v
dopisu, od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data
uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem
telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité
sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je
určen.

Přijetí návrhu

§ 43c

(1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné
její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím
návrhu.

(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření
souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat,
jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.

(3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže
navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a
to ústně nebo odesláním zprávy.

(4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřují přijetí
návrhu, vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly
navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem,
má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez
odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje návrh
za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu.

§ 44

(1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření
smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají
přijetí návrhu.

(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím
návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými
slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.

(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá,
že úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen,
se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto
osoby návrh přijmou.

§ 45

(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel
použil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se
podle ustanovení o omylu (§ 49a).

§ 46

(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i
jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému
návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu
nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

§ 47

(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí
příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.

(2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí
podle odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

§ 48

(1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto
zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.

(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním
předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

§ 49

Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných
podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.

§ 49a

Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu,
vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a
osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm
musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto
osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

§ 50

(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.

(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je
tato osoba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas.
Dlužník má proti ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu
uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li
dohodnuto, že v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník
smlouvu uzavřel.

(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji
uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí
osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí
osoba souhlas odepřela.

§ 50a

(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou
smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných
náležitostech.

(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho
roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním
rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno.

(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při
vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě
požadovat, aby smlouva byla uzavřena.

§ 50b

Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se
účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom
dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku
obsahu smlouvy nedošlo.

§ 51

Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena;
smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

HLAVA PÁTÁ

SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY

§ 51a

Tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2a) a
upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé
povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv.

nadpis vypuštěn

nadpis vypuštěn

§ 52

(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo,
případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně
spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v
rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

(3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy
nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

§ 53

(1) Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na
dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti
smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména
neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s
objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou,
telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext),
rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a
televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize
(televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například
internet.

(2) Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání
mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití
neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být
použity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové
přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty. Použitím těchto
prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné
náklady.

(3) Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu
informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí
smlouvy upravených v této části a podstatných náležitostí smlouvy
stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty
určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a
k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů.

(4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na
dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením
smlouvy poskytnuty zejména tyto informace:

a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo
dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u
zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území
České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku
nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena,
a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní
číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty,

b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele
režimu povolování,

c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,

d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena
včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,

e) náklady na dodání,

f) způsob platby, dodání nebo plnění,

g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8,

h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,

i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.

K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný
přístup; nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací
podle § 53 odst. 7.

(5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku
komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého
prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to
neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo
obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího
obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly
určeny, mohou seznámit.

(6) Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku,
nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty
tyto informace:

a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické
osoby a bydliště v případě fyzické osoby,

b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od
smlouvy,

c) informace o službách po prodeji a o zárukách,

d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo
platnost je delší než 1 rok.

(7) Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na
dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a
bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že
dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat
písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6,
činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže
však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení
tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.

(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno,
nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv

a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho
souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,

b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách
finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,

c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho
osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo
zastarání,

d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů,
porušil-li spotřebitel jejich originální obal,

e) na dodávku novin, periodik a časopisů,

f) spočívajících ve hře nebo loterii.

(9) Poskytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není
spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom
vyrozumět.

(10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle
odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených
nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit
spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od
odstoupení.

§ 53a

(1) Při použití elektronických prostředků^2d) musí být součástí návrhu
kromě informací podle § 53 odst. 3 rovněž informace o tom, zda je
smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná,
informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření
smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o
možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před
podáním objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj
závazné nebo které dobrovolně dodržuje, a jejich přístupnosti při
použití elektronických prostředků; to neplatí při jednání výlučně
výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.

(2) Před podáním objednávky musí být při použití elektronických
prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v
ní obsažené, které do objednávky vložil; to neplatí při jednání výlučně
výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací.

(3) Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli
poskytnuty ve formě, která umožňuje archivaci a reprodukci.

(4) Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7 obdobně.

§ 54

Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a se
nevztahují na smlouvy

a) o finančních službách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 až 3 a 5 a §
53a se na tyto smlouvy použijí,

b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných
obchodních provozoven,

c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku
prostřednictvím veřejných telefonů,

d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných
práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,

e) uzavírané na základě dražeb,

f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby
dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,

g) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud
dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.

§ 54a

Smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku

(1) Smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na
dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních,
platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se
penzijního připojištění, smlouvy týkající se poskytování investičních
služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními
nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních
službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva
uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde
na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky,
devizové místo, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna,
spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací
zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s
cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond,
organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo
zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.

(2) Jsou-li pro uzavření smlouvy o finančních službách použity
prostředky komunikace na dálku uvedené v § 53 odst. 1, které umožňují
uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti dodavatele a
spotřebitele (dále jen “smlouva o finančních službách uzavíraná na
dálku”), je dodavatel povinen splnit povinnosti uvedené v § 54b až 54d.
Některé povinnosti při uzavírání smluv o pojistných službách
uzavíraných na dálku jsou upraveny odchylně ve zvláštním právním
předpise^2b).

(3) U smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, na základě
které jsou činěny operace stejné nebo obdobné povahy, se ustanovení §
54b až 54d na tyto operace nevztahují. Uzavírají-li stejné smluvní
strany, které spolu uzavřely smlouvu o finančních službách uzavíranou
na dálku, další navazující smlouvy o finančních službách uzavírané na
dálku stejné nebo obdobné povahy, nepoužijí se na tyto navazující
smlouvy ustanovení § 54b odst. 2 až 6; to neplatí v případě, kdy od
uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok.

(4) Pro účely smluv o finančních službách uzavíraných na dálku se
rozumí

a) provozovatelem prostředku komunikace na dálku fyzická nebo právnická
osoba, jejíž podnikatelská činnost zahrnuje zpřístupňování jednoho nebo
více prostředků komunikace na dálku dodavatelům,

b) trvalým nosičem dat jakýkoli předmět, který umožňuje spotřebiteli
uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po
dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci
těchto informací v nezměněné podobě,

c) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní
nebo jiné podnikatelské činnosti.

(5) Ustanovení § 54b odst. 2, § 54b odst. 3 písm. a) a b), § 54b odst.
4 písm. b), c), f) a g) a § 54b odst. 5 písm. a) se nepoužijí při
uzavírání smluv o platebních službách podle zákona upravujícího
platební styk.

§ 54b

Poskytování informací

(1) Spotřebiteli musí být při jednání prostřednictvím některého z
prostředků komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku poskytnuty informace o
dodavateli, o poskytované finanční službě, o smlouvě o finančních
službách uzavírané na dálku a o možných způsobech mimosoudního řešení
sporů nebo možných náhradách z garančních fondů.

(2) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o dodavateli:

a) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo,
pokud mu bylo přiděleno, dodavatele,

b) hlavní předmět podnikání dodavatele,

c) sídlo dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají
význam pro vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem,

d) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo,
pokud mu bylo přiděleno, zástupce dodavatele v členském státě Evropské
unie, ve kterém má spotřebitel bydliště, jestliže takový zástupce
existuje (dále jen “zástupce dodavatele”),

e) sídlo zástupce dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
zástupce dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy,
které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zástupcem dodavatele,

f) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zprostředkovatele
uzavření smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku s dodavatelem
(dále jen “zprostředkovatel”), a identifikační číslo, pokud mu bylo
přiděleno, pokud s takovýmto zprostředkovatelem spotřebitel jedná,

g) titul, na základě kterého zprostředkovatel se spotřebitelem jedná,

h) sídlo zprostředkovatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště
zprostředkovatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy,
které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem,

i) informace o tom, zda je dodavatel registrován v obchodním nebo jiném
obdobném rejstříku a pokud je dodavatel registrován, pak informace o
jeho registračním čísle nebo jiném odpovídajícím prostředku
identifikace dodavatele v takovém rejstříku,

j) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního
dozoru nad činností dodavatele, pokud dodavatel podniká na základě
povolení.

(3) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o poskytované finanční službě:

a) název a hlavní charakteristiky poskytované služby,

b) celková cena poskytované služby pro spotřebitele včetně všech
poplatků, daní placených prostřednictvím dodavatele a jiných
souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak
veškeré informace o způsobu výpočtu konečné ceny umožňující
spotřebiteli ověřit si konečnou cenu,

c) možná rizika mimo kontrolu dodavatele spojená s poskytovanou
finanční službou, včetně případného upozornění, že minulé výnosy nejsou
zárukou výnosů budoucích,

d) existence dalších daní nebo nákladů, které nejsou hrazeny
prostřednictvím dodavatele nebo jím nejsou vybírány,

e) případná omezení období, po které zůstávají poskytnuté informace v
platnosti,

f) možné způsoby placení za poskytnutou službu a způsob poskytnutí
služby,

g) případné dodatečné náklady pro spotřebitele za použití prostředků
komunikace na dálku, pokud jsou dodavatelem účtovány.

(4) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku:

a) o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle § 54c odst. 1,
zejména o lhůtách k jeho uplatnění, podmínkách jeho uplatnění, částce,
jejíž zaplacení může být na spotřebiteli požadováno podle § 54c odst.
6, a informace o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,

b) o minimální době trvání smlouvy o finančních službách uzavírané na
dálku v případě trvajícího nebo opakovaného poskytování finančních
služeb,

c) o právu dodavatele nebo spotřebitele na předčasné nebo jednostranné
ukončení smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku na základě
smluvních podmínek, včetně případných smluvních pokut,

d) praktické pokyny pro uplatnění práva na odstoupení, obsahující mimo
jiné adresu, na niž má být zasláno oznámení o odstoupení,

e) označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichž
právní předpisy bere dodavatel za základ pro vytvoření vztahů se
spotřebitelem před uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na
dálku,

f) o smluvní doložce o rozhodném právu smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku a o příslušnosti soudu v případě sporů vzniklých ze
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku,

g) o jazyku, případně jazycích, ve kterých bude dodavatel se souhlasem
spotřebitele komunikovat se spotřebitelem během trvání smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku a ve kterých budou spotřebiteli
poskytnuty smluvní podmínky a další informace podle tohoto paragrafu.

(5) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto
informace o možných způsobech nápravy porušení povinností ze smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku:

a) o existenci a způsobu mimosoudního vyřizování stížností
spotřebitelů, včetně možnosti obrátit se se stížností na příslušný
orgán dohledu,

b) o existenci garančních fondů, zejména Garančního fondu obchodníků s
cennými papíry, a Fondu pojištění vkladů.

(6) Z informací poskytnutých podle odstavců 2 až 5 musí být patrno, že
slouží k obchodním účelům.

(7) Informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku musí být v souladu s uzavřenou
smlouvou.

(8) Veškeré smluvní podmínky a informace podle odstavců 2 až 5 musí být
dány spotřebiteli k dispozici písemně v dostatečném předstihu před tím,
než je spotřebitel smlouvou uzavíranou na dálku nebo nabídkou na její
uzavření vázán.

(9) Jestliže byla smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku
uzavřena na žádost spotřebitele s použitím prostředků komunikace na
dálku, které neumožňují poskytnutí smluvních podmínek a informací v
souladu s odstavcem 8, musí dodavatel splnit svou povinnost podle
odstavce 8 okamžitě po uzavření této smlouvy.

(10) V případě hlasové telefonní komunikace musí být spotřebiteli na
začátku hovoru zahájeného dodavatelem sdělen obchodní účel hovoru a
informace sloužící k dostatečné identifikaci dodavatele. Jestliže s tím
vysloví spotřebitel souhlas, je možné mu místo informací uvedených v
odstavcích 2 až 5 sdělit pouze informace o osobě, která je v kontaktu
se spotřebitelem, a její spojení s dodavatelem a informace podle
odstavce 3 písm. a), b) a d) a podle odstavce 4 písm. a), s výjimkou
informace o důsledcích neuplatnění práva pro odstoupení od smlouvy.
Dodavatel dále informuje spotřebitele o tom, že další informace jsou k
dispozici na vyžádání, a o povaze těchto informací. Povinnost
dodavatele dodat informace podle odstavce 8 tím není dotčena.

(11) Spotřebitel má právo obdržet kdykoli během trvání smlouvy o
finančních službách uzavírané na dálku na svou žádost smluvní podmínky
v tištěné podobě, případně změnit způsob komunikace na dálku, pokud to
není v rozporu s povahou poskytovaných finančních služeb nebo s
uzavřenou smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku.

(12) Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních službách
uzavírané na dálku neposkytne spotřebiteli informace podle odstavců 1
až 11 nebo mu poskytne klamavé informace, má spotřebitel právo od
uzavřené smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku odstoupit.
Toto právo může spotřebitel uplatnit ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se
o porušení povinností dodavatele podle odstavců 1 až 11 dozví. Na
odstoupení spotřebitele od smlouvy se použijí ustanovení § 54c odst. 6
až 9 obdobně.

§ 54c

Právo na odstoupení

(1) Od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku má spotřebitel
právo odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli smluvní sankce (dále
jen “právo na odstoupení”) ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této
smlouvy nebo ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v
souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření
smlouvy. Od smlouvy o penzijním připojištění uzavírané na dálku má
spotřebitel právo na odstoupení ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření této
smlouvy nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v
souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření
smlouvy.

(2) Spotřebitel nemá právo na odstoupení u finančních služeb, jejichž
cena závisí na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel
nemůže ovlivnit, jako jsou služby vztahující se k devizovým hodnotám a
investičním nástrojům^2c). Právo na odstoupení dále spotřebitel nemá u
smluv, z nichž bylo zcela splněno oběma smluvními stranami na výslovnou
žádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova práva na odstoupení.

(3) Spotřebitel vykoná své právo na odstoupení oznámením zaslaným
prokazatelným způsobem v souladu s praktickými pokyny podle § 54b odst.
4 písm. d); lhůta k uplatnění práva na odstoupení je zachována, pokud
bylo oznámení písemně odesláno před uplynutím této lhůty.

(4) Pokud je se smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku
spojena jiná smlouva uzavíraná na dálku vztahující se ke službám
poskytovaným dodavatelem nebo jinou osobou na základě smlouvy s
dodavatelem, pak se tato smlouva od počátku ruší, pokud spotřebitel
využije své právo na odstoupení podle odstavce 1.

(5) Ve lhůtě pro odstoupení podle odstavce 1 může dodavatel začít plnit
smlouvu o finančních službách uzavíranou na dálku až poté, co s tím
spotřebitel vysloví souhlas.

(6) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních službách uzavírané
na dálku, dodavatel po něm může požadovat neprodlené zaplacení částky
pouze za do té doby skutečně poskytnutou službu. Požadovaná částka musí
být přiměřená rozsahu již poskytnuté služby.

(7) Dodavatel nesmí od spotřebitele požadovat zaplacení částky za
poskytnutou službu podle odstavce 6, pokud zahájil plnění smlouvy před
uplynutím lhůty pro odstoupení podle odstavce 1 bez souhlasu
spotřebitele nebo pokud neprokáže, že spotřebitele informoval o částce
podle § 54b odst. 4 písm. a).

(8) Dodavatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30
dnů ode dne odstoupení, kdy mu bylo doručeno oznámení o odstoupení od
smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku podle odstavce 3,
vrátit spotřebiteli všechny peněžní prostředky od něj přijaté na
základě smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, s výjimkou
částky zaplacené spotřebitelem za již skutečně poskytnuté služby na
základě této smlouvy podle odstavce 6.

(9) Spotřebitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy zaslal dodavateli oznámení o odstoupení podle
odstavce 3, vrátit dodavateli všechny jím poskytnuté peněžní prostředky
nebo jiný majetek od něj přijatý na základě smlouvy o finančních
službách uzavírané na dálku.

§ 54d

(1) Pokud dodavatel poskytne spotřebiteli finanční službu bez výslovné
objednávky spotřebitele, nemá spotřebitel povinnost za tuto službu
zaplatit a neplynou mu z této skutečnosti ani žádné jiné povinnosti.
Mlčení spotřebitele nelze považovat za souhlas s poskytováním
finančních služeb.

(2) Na smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku se obdobně
použijí ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56.

(3) Provozovatel prostředku komunikace na dálku zajistí, aby na jím
provozovaném prostředku komunikace na dálku nebyly poskytovány finanční
služby poskytované na dálku, pokud byly pravomocným soudním rozsudkem
nebo správním rozhodnutím označeny jako nesplňující požadavky týkající
se spotřebitelských smluv stanovené tímto zákonem.

(4) Aniž je dotčeno ustanovení § 54c odst. 7, nese důkazní břemeno o
splnění svých povinností informovat spotřebitele a důkazní břemeno o
získání souhlasu spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy
o finančních službách uzavírané na dálku dodavatel. Jakékoli smluvní
ujednání, které stanovuje, že důkazní břemena podle předchozí věty
nese, byť jen z části, spotřebitel, je nepřípustné ve smyslu § 56 odst.
3.

§ 55

(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od
zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát
práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní
postavení.

(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují
za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a).
Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může
se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro
spotřebitele příznivější.

§ 56

(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu
s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou
nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která
vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která

a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či
opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,

b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti
za vady či odpovědnosti za škodu,

c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění
dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé
výlučně na vůli dodavatele,

d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění
i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní
odstoupí,

e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného
důvodu a spotřebitele nikoli,

f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele
vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,

g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost
seznámit před uzavřením smlouvy,

h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu
sjednaného ve smlouvě,

i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění,
nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by
spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v
době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,

j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že
dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,

k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez
souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo
zajištění pohledávky spotřebitele.

bez nadpisu

§ 57

(1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k
podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k
podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od
jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb
dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez
jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichž si
spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky.
Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční
částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy.

(2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od
smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí
obsahovat i označení osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně
bydliště či sídla takové osoby.

(3) Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má
spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy

a) jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k
nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do
ní začleněných,

b) na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného
stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím
určeného místa,

c) na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu
dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti
dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při
plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, že spotřebitel má
právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s
tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě,

d) pojistné a o cenných papírech.

Zvláštní ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o
užívání budovy nebo její části na časový úsek

§ 58

(1) Spotřebitelská smlouva, ve které se sjednává mezi spotřebitelem a
poskytovatelem právo užívat budovu nebo její část na jeden či více
stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku a která je
uzavřena na dobu delší než 3 roky, musí mít písemnou formu, musí být
vyhotovena v českém jazyce a vedle náležitostí příslušného smluvního
typu musí obsahovat také

a) jméno, příjmení, datum narození a bydliště spotřebitele,

b) obchodní firmu, sídlo, předmět podnikání a identifikační číslo
poskytovatele, který je právnickou osobou, a jméno a příjmení osoby
oprávněné jednat jeho jménem,

c) jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, předmět
podnikání a identifikační číslo poskytovatele, který je fyzickou
osobou,

d) jméno a příjmení, bydliště nebo sídlo vlastníka budovy či její
části,

e) právní vztah poskytovatele k budově či její části,

f) vymezení práva užívat budovu či její část na jeden či více
stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku, které je
předmětem smlouvy, a stanovení podmínek, za kterých lze toto právo
uplatnit na území státu, v němž se budova nalézá, a prohlášení, že byly
tyto podmínky respektovány,

g) polohové určení, přesný popis a vybavenost budovy či její části, u
budovy též evidenční nebo popisné číslo,

h) informaci o stupni rozestavěnosti budovy či její části, včetně
rozestavěnosti inženýrských sítí a termínu dokončení, uvedení čísla
stavebního povolení a úplného názvu a adresy stavebního úřadu,
informace o podmínkách vypořádání provedených plateb, pokud budova či
její část nebude dokončena řádně a včas,

i) vymezení základních služeb, které se s právem užívání poskytují
(například osvětlení, voda, vytápění), a rozsah dalších služeb, včetně
služeb spojených s právem užívat společné prostory a zařízení,

j) vymezení rozsahu užívání společných prostor a zařízení,

k) vymezení zásad, kterými se bude řídit správa, údržba a opravy budovy
či její části,

l) stanovení data, od kterého lze čerpat právo vyplývající ze smlouvy,
dobu jeho trvání, přesné stanovení časových úseků nebo způsob jejich
určení,

m) cenu, kterou spotřebitel uhradí za právo užívat budovu či její část,
odhad a způsob výpočtu variabilní částky splatné za kalendářní rok,
jejíž součástí jsou zálohy na úhradu za užívání společných prostor a
zařízení, na poskytování služeb, na správu objektu, na opravy a údržbu
budovy, místní poplatky a příspěvky na tvorbu rezerv pro krytí
neočekávaných rizik, jakož i další platby spojené s užíváním,

n) způsob platby,

o) podmínky pro zapojení do systému výměny užívacího práva
organizovaného poskytovatelem nebo třetí stranou určenou poskytovatelem
a o veškerých nákladech s tím spojených,

p) poučení o právu na odstoupení od smlouvy, včetně stanovení
náležitostí a formy oznámení o odstoupení, způsobu a místa doručení a
označení osoby, které se toto oznámení doručuje, druh a výše plateb,
jejichž úhradu může v takovém případě poskytovatel požadovat,

r) podmínky převodu nebo přechodu práva vyplývajícího ze smlouvy na
třetí osobu,

s) datum uzavření smlouvy.

(2) Jestliže smlouva neobsahuje některou z těchto náležitostí, není
neplatná; spotřebitel však má právo v tomto případě od smlouvy
odstoupit ve lhůtách uvedených v § 63.

§ 59

(1) Poskytovatelem se rozumí osoba, která při uzavírání a plnění
smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti a která přenechává
právo uvedené ve smlouvě.

(2) Budovou nebo její částí se rozumí stavba určená pro bydlení nebo
stavba určená pro ubytování.

§ 60

(1) Poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy písemně poskytnout
každé osobě, která o to požádá, úplné a pravdivé informace uvedené v §
58 odst. 1 s výjimkou písmen a), l) a s) a poučení, jak a kde lze
získat další informace.

(2) Písemné informace poskytnuté před uzavřením smlouvy jsou nedílnou
součástí smlouvy. Změny poskytnutých informací, pokud se strany
nedohodnou jinak, mohou vyplývat pouze z okolností, které nemůže
poskytovatel ovlivnit. Na každou změnu těchto informací musí
poskytovatel spotřebitele nejpozději 10 dnů před uzavřením smlouvy
písemně upozornit.

(3) Údaj, kde lze informace podle odstavce 1 získat, musí obsahovat
rovněž každá reklama týkající se práva užívat budovu či její část.

§ 61

Poskytovatel nesmí na spotřebiteli požadovat

a) žádné jiné platby než ty, které jsou dohodnuty ve smlouvě,

b) jakékoli platby před uzavřením smlouvy ani po dobu, po kterou může
spotřebitel uplatnit právo na odstoupení od smlouvy podle § 63 odst. 1
písm. a) až c).

Nadpis vypuštěn

§ 62

Jestliže cena je plně nebo částečně hrazena úvěrem, který poskytuje
poskytovatel, nebo úvěrem poskytnutým třetí osobou na základě smlouvy o
poskytování úvěru mezi třetí osobou a poskytovatelem, a spotřebitel
využije svého práva odstoupit od smlouvy, musí poskytovatel zrušit
smlouvu o úvěru uzavřenou se spotřebitelem nebo zajistit její zrušení.
Zrušení této smlouvy nesmí být spojováno s uplatněním jakýchkoliv
sankcí ze strany poskytovatele nebo třetí osoby.

HLAVA ŠESTÁ

Zrušena

Nadpis vypuštěn

§ 63

(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě

a) 15 kalendářních dnů od uzavření smlouvy bez uvedení důvodu,

b) 3 měsíců od uzavření smlouvy, jestliže smlouva neobsahuje
náležitosti podle § 58 odst. 1; jestliže však jsou chybějící
náležitosti v průběhu této lhůty řádně předány, má spotřebitel právo
odstoupit od smlouvy s uvedením důvodu ve lhůtě 15 kalendářních dnů od
poskytnutí těchto náležitostí,

c) 15 kalendářních dnů ode dne uplynutí tříměsíční lhůty s uvedením
důvodu, jestliže poskytovatel neposkytne spotřebiteli náležitosti podle
§ 58 odst. 1 ani do 3 měsíců od podpisu smlouvy a spotřebitel neuplatní
právo na odstoupení od smlouvy podle písmene b),

d) 3 měsíců od sjednaného termínu dokončení rozestavěné budovy či její
části, jestliže nebyla v tomto termínu dokončena řádně a včas.

(2) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle
odstavce 1, má poskytovatel právo pouze na náhradu prokazatelně
vynaložených výdajů spojených s uzavřením a následným odstoupením od
smlouvy [§ 58 odst. 1 písm. p)]. Uplatnění práva na odstoupení podle
odstavce 1 písm. b), c) a d) nesmí být ze strany poskytovatele
spojováno s žádnými finančními nároky.

§ 64

(1) Spotřebitel nesmí být zbaven ochrany dle předchozích ustanovení bez
ohledu na právo, kterým se smluvní vztah řídí, pokud se budova či její
část nachází na území České republiky nebo má-li spotřebitel trvalý
pobyt v České republice.

(2) Stejná ochrana náleží spotřebiteli v případech, kdy se budova nebo
její část nachází na území členského státu Evropské unie.

§ 65

Má-li spotřebitel trvalý pobyt mimo území České republiky v některém z
členských států Evropské unie nebo je jeho státním příslušníkem, musí
být smlouva vyhotovena rovněž v jazyce či jednom z jazyků tohoto
členského státu. Výběr jazyka v tomto případě náleží spotřebiteli.
Poskytovatel je povinen v takovém případě předat spotřebiteli úřední
překlad smlouvy v jazyce či v jednom z jazyků členského státu Evropské
unie, v němž se budova či její část nachází.

§ 66

Zrušen.

§ 67

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 68

Zrušen.

§ 69

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 70

Zrušen.

HLAVA SEDMÁ

Zrušena

Nadpis vypuštěn

§ 71

Zrušen.

§ 72

Zrušen.

§ 73

Zrušen.

§ 74

Zrušen.

§ 75

Zrušen.

§ 76

Zrušen.

§ 77

Zrušen.

§ 78

Zrušen.

§ 79

Zrušen.

§ 80

Zrušen.

§ 81

Zrušen.

§ 82

Zrušen.

§ 83

Zrušen.

§ 84

Zrušen.

§ 85

Zrušen.

§ 86

Zrušen.

§ 87

Zrušen.

§ 88

Zrušen.

§ 89

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 90

Zrušen.

§ 91

Zrušen.

§ 92

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 93

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 94

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 95

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 96

Zrušen.

§ 97

Zrušen.

§ 98

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 99

Zrušen.

HLAVA OSMÁ

Promlčení

§ 100

(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně
stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce
dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo
věřiteli přiznat.

(2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve,
než zajištěná pohledávka.

(3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na
jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.

Promlčecí doba

§ 101

Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba
tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

§ 102

U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické
osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto
uplatněno.

§ 103

Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba
jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro
nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet
promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

§ 104

zrušen

§ 105

Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne
běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické
řízení skončeno.

§ 106

(1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se
poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

(2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li
o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události,
z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

(3) Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku
poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku^2d) jiným než poškozeným,
anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od
poškozeného (dále jen “korupční jednání”), právo na náhradu takto
vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o
škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne,
kdy došlo ke korupčnímu jednání.

§ 107

(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva
roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení
a kdo se na jeho úkor obohatil.

(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení
promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset
let ode dne, kdy k němu došlo.

(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si
vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen
tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

§ 108

Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu
škody u přepravy osob.

§ 109

Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti
let vykonáváno.

§ 110

(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného
orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle
rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu
i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li
však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí
této lhůty.

(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo
plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u
jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se
nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet
desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.

(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li
však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato
promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž
splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

Běh promlčecí doby

§ 111

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

§ 112

Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného
příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba
od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které
bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného
příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

§ 113

Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva
proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není
ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud
neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven
nebo kdy překážka jinak pomine.

§ 114

Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými
dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani
nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i
o právech mezi manžely.

HLAVA DEVÁTÁ

Vymezení některých pojmů

Domácnost

§ 115

Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně
uhrazují náklady na své potřeby.

Osoby blízké

§ 116

Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel,
partner^1a); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za
osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z
nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

§ 117

Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v
řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího
společného předka.

Věci a práva

§ 118

(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich
povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové
prostory.

§ 119

(1) Věci jsou movité nebo nemovité.

(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

§ 120

(1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být
odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

(2) Stavba není součástí pozemku.

§ 121

(1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a
jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

(2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k
tomu, aby byly s bytem užívány.

(3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z
prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Počítání času

§ 122

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události,
jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct
dní.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den,
který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá
událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci,
připadne konec lhůty na jeho poslední den.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

ČÁST DRUHÁ

Věcná práva

HLAVA PRVNÍ

Vlastnické právo

§ 123

Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet,
užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

§ 124

Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim
stejná právní ochrana.

Nadpis zrušen

Nadpis zrušen

§ 125

(1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.

(2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví
pouze státu nebo určených právnických osob.

§ 126

(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického
práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom,
kdo mu ji neprávem zadržuje.

(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.

Nadpis zrušen

§ 127

(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou
poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.
Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami
pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil
dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru
přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem,
plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a
vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a
nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy
kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho
pozemek.

(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících
pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného
stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek
oplotit.

(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou
dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na
nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování
sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na
stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této
odpovědnosti se nemůže zprostit.

§ 128

(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém
veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu
použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.

(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit,
nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro
tento účel a za náhradu.

Držba

§ 129

(1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo
vykonává právo pro sebe.

(2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo
opětovný výkon.

Nadpis zrušen

§ 130

(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že
mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má
za to, že držba je oprávněná.

(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako
vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu
oprávněné držby.

(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů,
které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu
odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady
související s údržbou a provozem se však nenahrazují.

§ 130a

Zrušen.

§ 131

(1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s
jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou
vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.

(2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým
nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.

Nabývání vlastnictví

§ 132

(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou,
děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností
stanovených zákonem.

(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se
vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci
rozhodnutí.

Nadpis vypuštěn

§ 132a

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 133

(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak.

(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se
vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^2e)

(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem
evidence v katastru nemovitostí,^2d) nabývá se vlastnictví okamžikem
účinnosti této smlouvy.

§ 134

Vydržení

(1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v
držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li
o nemovitost.

(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem
vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo
zákonem určených právnických osob (§ 125).

(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v
oprávněné držbě právní předchůdce.

(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně
ustanovení o běhu promlčecí doby.

§ 135

(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li
vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k
nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího
odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.

(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které
tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak
upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.

(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle
odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je
vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s
opatrováním věci vznikly.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté,
jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní
předpis^2d) jinak.

Nadpis vypuštěn

§ 135a

Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci
hlavní.

Nadpis vypuštěn

§ 135b

(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se
vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen
uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil.
Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh
kteréhokoliv z nich soud.

(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může
vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu.
Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud
podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží
vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

§ 135c

(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může
soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba
odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen “vlastník
stavby”).

(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za
náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku
souhlasí.

(3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem
stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je
nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

HLAVA DRUHÁ

Spoluvlastnictví a společné jmění

§ 136

(1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

(2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.

Podílové spoluvlastnictví

§ 137

(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a
povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak,
jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

§ 138

Zrušen.

§ 139

(1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a
povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.

(2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou,
počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li
se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka
soud.

(3) Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní
spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud.

§ 140

Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní
právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se
spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl
poměrně podle velikosti podílů.

§ 141

(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o
vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí
být dohoda písemná.

(2) Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání
písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li již dohoda o
zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu.

§ 142

(1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na
návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti
podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné,
přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více
spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně
využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej
a výtěžek rozdělí podle podílů.

(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá
spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a
rozdělením výtěžku.

(3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud
zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka
jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
nemůže být na újmu osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti
váznoucí.

Společné jmění manželů

§ 143

(1) Společné jmění manželů tvoří

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání
manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku
nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného
vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží
osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů
o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve
vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako
právnímu nástupci původního vlastníka,^3)

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně
vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku,
který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah
přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal
jeden z nich bez souhlasu druhého.

(2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem
obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu,
včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva,
účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou
bytových družstev.

§ 143a

(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit
nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou
manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v
budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné
jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty
a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží
do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich,
nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu
vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku
manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné
domácnosti.

(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou
uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy
v manželství obdobně.

(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v
předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této
smlouvy znám.

§ 144

Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky
vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

§ 145

(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba
manželé společně.

(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů
může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba
souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé
společně a nerozdílně.

(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou
oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

§ 146

Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů
použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba
udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho
části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas
druhého manžela není třeba.

§ 147

Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit
správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého
budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství.
Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.

§ 148

(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit
společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné
domácnosti.

(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na
věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z
manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal
neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.

(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2
vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není
podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném
písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy
rovným dílem.

(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1
nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu
vydaným na návrh jednoho z manželů.

§ 148a

zrušen

§ 149

(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

(2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž
se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich
společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat,
aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je
povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho
ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů
vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

(3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí,
k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se
zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry
přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání
společné domácnosti.

(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí
ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.

§ 149a

Pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají
nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do
katastru.

§ 150

(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou
formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost,
nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z
manželů soud.

(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho
vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh
na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že
se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze
společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti
výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých
věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních
majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

§ 151

Jestliže za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno
jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.

HLAVA TŘETÍ

Práva k cizím věcem

nadpis zrušen

§ 151a

Zrušen.

§ 151b

Zrušen.

§ 151c

Zrušen.

§ 151d

Zrušen.

§ 151e

Zrušen.

§ 151f

Zrušen.

§ 151g

Zrušen.

nadpis zrušen

§ 151h

Zrušen.

§ 151i

Zrušen.

§ 151j

Zrušen.

nadpis zrušen

§ 151k

Zrušen.

§ 151l

Zrušen.

§ 151m

Zrušen.

Věcná břemena

§ 151n

(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho
jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco
konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s
vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.

(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s
vlastnictvím věci na nabyvatele.

(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva
odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést
přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její
vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.

§ 151o

(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve
spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců,
rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající
věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení §
134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je
nutný vklad do katastru nemovitostí.

(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud
zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám.

(3) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a
přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh
vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby
spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

§ 151p

(1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze
zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný
vklad do katastru nemovitostí.

(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již
nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání
její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno
nezaniká.

(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a
výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za
přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů
spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se
namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění.

(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné
břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena
zřízená v souvislosti s provozem podniku^3f) přecházejí při jeho
převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě převodu
nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako
samostatný podnik.

§ 151r

Zrušen.

Nadpis zrušen

§ 151s

Zrušen.

§ 151t

Zrušen.

§ 151u

Zrušen.

§ 151v

Zrušen.

ČÁST TŘETÍ

Zrušena

HLAVA TŘETÍ A [ČÁSTI DRUHÉ (§ 152 – § 180)] PRÁVO ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ

ODDÍL PRVNÍ

Zástavní právo

§ 152

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který
jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout
uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

§ 153

(1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc
hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to
jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle
zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět
průmyslového vlastnictví.

(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a
neoddělené plody zástavy.

(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika
samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

§ 154

Ustanovení tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu
podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní
právo opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list),
nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud
zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco
jiného.

§ 155

(1) Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i
nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této
pohledávky.

(2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době
vzniku zástavního práva.

(3) Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v
budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění
podmínky.

(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky
určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat
v určité době.

(5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z
odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka,
nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.

Vznik zástavního práva

§ 156

(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo
rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek
stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí
soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze
zákona.

(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky,
kterou zástava zajišťuje.

(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru
nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má
zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli
nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána
ve formě notářského zápisu.

§ 157

(1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům
ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do
katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.

(2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu
věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.

(3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může být
nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního
věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto
v zástavní smlouvě.

Nadpis vypuštěn

§ 158

(1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní
smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu
věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do
Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky; to
neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo
správního úřadu.

(2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který
sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po
uzavření zástavní smlouvy.

§ 159

(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní
není ujednáno něco jiného.

(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky
(poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o
něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního
práva.

§ 160

(1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu
vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v
katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k
souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní
právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§
157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního
úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České
republiky.

§ 161

(1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo
osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním
právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána
zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je
oprávněn věc zastavit.

(2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový
prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do
zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné
právo neslučitelné se zástavním právem. Totéž platí, jde-li o cizí
pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět
průmyslového vlastnictví.

Práva a povinnosti za trvání zástavního práva

§ 162

(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji
držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni
s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před
poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním
této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku
právo na jejich náhradu.

(2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může
zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.

(3) Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke
ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za
vzniklou škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.

(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc
odevzdat další osobě ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v
ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a
následující), není-li dohodnuto jinak.

§ 163

(1) Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava
zhoršuje na újmu zástavního věřitele.

(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane
nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby
zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak,
stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

§ 164

(1) Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené
věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle
zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o
každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího
oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu
průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného
obchodního podílu nebo cenného papíru.

(2) Ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má
postavení zástavního dlužníka.

Uspokojení ze zástavy

§ 165

(1) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má
zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení
zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po
své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno
příslušenství pohledávky.

(2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné
pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.

§ 165a

(1) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě
nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a
při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.

(2) Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel
navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení
pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav.

(3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky
zajištěné zástavním právem u soudu po dlužníku není ustanoveními
odstavců 1 a 2 dotčeno.

§ 166

(1) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný,
musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu
věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.

(2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení
oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů
přede dnem zahájení veřejné dražby.

(3) Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci
2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až
poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.

(4) Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu podle odstavce 1, je povinen
nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje
zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně
ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody
v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního stupně; na návrh
zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že
je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady
škody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně též pro
dražebníka.

§ 167

(1) Je-li zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh
po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.

(2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním
této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo
k pohledávce tím zaniká.

Nadpis vypuštěn

§ 168

Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s
přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle §
167, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak.

Neplatná ujednání

§ 169

Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně
uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že

a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,

b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo
nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit
jinému, dalšímu věřiteli,

c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak,
než je stanoveno zákonem,

d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího
uspokojení prodejem zástavy,

e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne
zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za
určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Zánik zástavního práva

§ 170

(1) Zástavní právo zaniká

a) zánikem zajištěné pohledávky,

b) zánikem zástavy,

c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným
úkonem,

d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,

e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou
cenu zástavy,

f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním
dlužníkem nebo zástavcem,

g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

(2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

§ 171

(1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem
do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.

(2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku
zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv
notář jeho výmaz, požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu
zánik zástavního práva prokázán.

Nadpis vypuštěn

§ 172

Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele
z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§
155 odst. 5).

Podzástavní právo

§ 173

(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky zajištěné zástavním
právem, jestliže zástavou je věc.

(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka
zastavené věci. Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když
jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka
zajištěna zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému
prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, vzniká podzástavní
právo vkladem do katastru nemovitostí.

§ 174

(1) Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou
věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím
odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.

(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem,
včas splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy
místo zástavního věřitele (podzástavce).

(3) Na podzástavní právo se použijí ustanovení o zástavním právu
přiměřeně.

ODDÍL DRUHÝ

Zadržovací právo

Nadpis vypuštěn

§ 175

(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji
zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž
by jinak byl povinen věc vydat.

(2) Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky,
zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící
úpadek dlužníka.

§ 176

(1) Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto
právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila
svémocně nebo lstí.

(2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo,
aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího
práva; to neplatí, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se
řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

§ 177

(1) Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby,
kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.

(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět
dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž
základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění
písemné.

§ 178

Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má
ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně
zástavy.

Nadpis vypuštěn

§ 179

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního
rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před
jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

§ 180

(1) Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem
zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku.

(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné
osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.

§ 181

Zrušen.

§ 182

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 183

Zrušen.

§ 184

Zrušen.

§ 185

Zrušen.

§ 186

Zrušen.

§ 187

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 188

Zrušen.

§ 189

Zrušen.

HLAVA DRUHÁ

Zrušena

§ 190

Zrušen.

§ 191

Zrušen.

§ 192

Zrušen.

§ 193

Zrušen.

§ 194

Zrušen.

§ 195

Zrušen.

HLAVA TŘETÍ

Zrušena

§ 196

Zrušen.

§ 197

Zrušen.

HLAVA ČTVRTÁ

Zrušena.

§ 198

Zrušen.

§ 199

Zrušen.

§ 200

Zrušen.

§ 201

Zrušen.

§ 202

Zrušen.

§ 203

Zrušen.

§ 203a

Zrušen.

§ 204

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 205

Zrušen.

§ 206

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 207

Zrušen.

§ 208

Zrušen.

§ 209

Zrušen.

nadpis vypuštěn

§ 210

Zrušen.

§ 211

Zrušen.

§ 212

Zrušen.

§ 213

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 214

Zrušen.

§ 215

Zrušen.

§ 216

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 217

Zrušen.

§ 218

Zrušen.

§ 219

Zrušen.

§ 220

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 221

Zrušen.

ČÁST ČTVRTÁ

Zrušena

HLAVA PRVNÍ

Zrušena

§ 222

Zrušen.

§ 223

Zrušen.

§ 224

Zrušen.

§ 225

Zrušen.

§ 226

Zrušen.

§ 227

Zrušen.

§ 228

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 229

Zrušen.

§ 230

Zrušen.

§ 231

Zrušen.

§ 232

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 233

Zrušen.

§ 234

Zrušen.

§ 235

Zrušen.

§ 236

Zrušen.

§ 237

Zrušen.

§ 238

Zrušen.

HLAVA DRUHÁ

Zrušena

§ 239

Zrušen.

§ 240

Zrušen.

§ 241

Zrušen.

§ 242

Zrušen.

§ 243

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 244

Zrušen.

§ 245

Zrušen.

§ 246

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 247

Zrušen.

§ 248

Zrušen.

§ 249

Zrušen.

§ 250

Zrušen.

§ 251

Zrušen.

§ 252

Zrušen.

§ 253

Zrušen.

§ 254

Zrušen.

§ 255

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 256

Zrušen.

HLAVA TŘETÍ

Zrušena

§ 257

Zrušen.

§ 258

Zrušen.

§ 259

Zrušen.

§ 260

Zrušen.

§ 261

Zrušen.

§ 262

Zrušen.

HLAVA ČTVRTÁ

Zrušena

§ 263

Zrušen.

§ 263a

Zrušen.

§ 264

Zrušen.

§ 265

Zrušen.

§ 266

Zrušen.

§ 267

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 268

Zrušen.

§ 269

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 270

Zrušen.

§ 271

Zrušen.

§ 272

Zrušen.

§ 273

Zrušen.

§ 274

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 275

Zrušen.

HLAVA PÁTÁ

Zrušena

§ 276

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 277

Zrušen.

§ 278

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 279

Zrušen.

§ 280

Zrušen.

§ 281

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 282

Zrušen.

§ 283

Zrušen.

HLAVA ŠESTÁ

Zrušena

§ 284

Zrušen.

§ 285

Zrušen.

§ 286

Zrušen.

§ 287

Zrušen.

§ 288

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 289

Zrušen.

§ 290

Zrušen.

§ 291

Zrušen.

§ 292

Zrušen.

§ 293

Zrušen.

§ 294

Zrušen.

§ 295

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 296

Zrušen.

§ 297

Zrušen.

§ 298

Zrušen.

§ 299

Zrušen.

HLAVA SEDMÁ

Zrušena

§ 300

Zrušen.

§ 301

Zrušen.

§ 302

Zrušen.

§ 303

Zrušen.

§ 304

Zrušen.

§ 305

Zrušen.

§ 306

Zrušen.

HLAVA OSMÁ

Zrušena

ODDÍL PRVNÍ

Zrušen

§ 307

Zrušen.

§ 308

Zrušen.

§ 309

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 310

Zrušen.

§ 311

Zrušen.

ODDÍL DRUHÝ

Zrušen

§ 312

Zrušen.

§ 313

Zrušen.

§ 314

Zrušen.

§ 315

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 316

Zrušen.

§ 317

Zrušen.

§ 318

Zrušen.

ODDÍL TŘETÍ

Zrušen

§ 319

Zrušen.

§ 320

Zrušen.

HLAVA DEVÁTÁ

Zrušena

§ 321

Zrušen.

§ 322

Zrušen.

§ 323

Zrušen.

§ 324

Zrušen.

HLAVA DESÁTÁ

Zrušena

ODDÍL PRVNÍ

Zrušen

§ 325

Zrušen.

§ 326

Zrušen.

§ 327

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 328

Zrušen.

§ 329

Zrušen.

§ 330

Zrušen.

§ 331

Zrušen.

§ 332

Zrušen.

§ 333

Zrušen.

Nadpis vypuštěn.

§ 334

Zrušen.

§ 335

Zrušen.

§ 336

Zrušen.

§ 337

Zrušen.

§ 338

Zrušen.

§ 339

Zrušen.

§ 340

Zrušen.

ODDÍL DRUHÝ

Zrušen

§ 341

Zrušen.

§ 342

Zrušen.

§ 343

Zrušen.

§ 344

Zrušen.

HLAVA JEDENÁCTÁ

Zrušena

ODDÍL PRVNÍ

Zrušen

§ 345

Zrušen.

§ 346

Zrušen.

§ 347

Zrušen.

§ 348

Zrušen.

ODDÍL DRUHÝ

Zrušen

Nadpis vypuštěn

§ 349

Zrušen.

§ 350

Zrušen.

§ 351

Zrušen.

§ 352

Zrušen.

Nadpis zrušen

§ 353

Zrušen.

§ 354

Zrušen.

§ 355

Zrušen.

§ 356

Zrušen.

§ 357

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 358

Zrušen.

§ 359

Zrušen.

§ 360

Zrušen.

§ 361

Zrušen.

§ 362

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 362a

Zrušen.

ODDÍL TŘETÍ

Zrušen

§ 363

Zrušen.

§ 364

Zrušen.

§ 365

Zrušen.

§ 366

Zrušen.

§ 367

Zrušen.

§ 368

Zrušen.

§ 369

Zrušen.

§ 370

Zrušen.

ODDÍL ČTVRTÝ

Zrušen

§ 371

Zrušen.

§ 372

Zrušen.

§ 373

Zrušen.

§ 374

Zrušen.

§ 375

Zrušen.

§ 376

Zrušen.

ODDÍL PÁTÝ

Zrušen

§ 377

Zrušen.

§ 378

Zrušen.

§ 379

Zrušen.

§ 380

Zrušen.

§ 381

Zrušen.

§ 382

Zrušen.

§ 383

Zrušen.

ČÁST PÁTÁ

Zrušena

HLAVA PRVNÍ

Zrušena

Nadpis vypuštěn

§ 384

Zrušen.

§ 385

Zrušen.

§ 386

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 387

Zrušen.

§ 388

Zrušen.

§ 389

Zrušen.

HLAVA DRUHÁ

Zrušena

ODDÍL PRVNÍ

Zrušen

§ 390

Zrušen.

§ 391

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 392

Zrušen

§ 393

Zrušen

ODDÍL DRUHÝ

Zrušen

§ 394

Zrušen.

§ 395

Zrušen.

§ 396

Zrušen.

ODDÍL TŘETÍ

Zrušen

§ 397

Zrušen.

§ 398

Zrušen.

ODDÍL ČTVRTÝ

Zrušen

Nadpis vypuštěn

§ 399

Zrušen.

§ 400

Zrušen.

§ 401

Zrušen.

§ 402

Zrušen.

§ 403

Zrušen.

§ 404

Zrušen.

§ 405

Zrušen.

§ 406

Zrušen.

Nadpis vypuštěn

§ 407

Zrušen.

§ 408

Zrušen.

§ 409

Zrušen.

ODDÍL PÁTÝ

Zrušen

§ 410

Zrušen.

§ 411

Zrušen.

HLAVA TŘETÍ

Zrušena

§ 412

Zrušen.

§ 413

Zrušen.

§ 414

Zrušen.

ČÁST ŠESTÁ

Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení

HLAVA PRVNÍ

Předcházení hrozícím škodám

§ 415

Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví,
na majetku, na přírodě a životním prostředí.

§ 416

Zrušen.

§ 417

(1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem
přiměřeným okolnostem ohrožení.

(2) Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud
uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.

§ 418

(1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které
sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí
za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek
zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

(2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti
hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě
nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.

§ 419

Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož
zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla
odvrácena.

HLAVA DRUHÁ

Odpovědnost za škodu

ODDÍL PRVNÍ

Obecná odpovědnost

Nadpis vypuštěn

§ 420

(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnosti.

(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když
byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.
Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není
tím dotčena.

(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

§ 420a

(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.

(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena

a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,

b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na
okolí,

c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena
jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo
znemožněno užívání nemovitosti.

(3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen
prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající
původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

ODDÍL DRUHÝ

Případy zvláštní odpovědnosti

Nadpis zrušen

§ 421

Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku,
odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě
došlo i jinak.

§ 421a

(1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v
povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito.
Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování
zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky
svého jednání

§ 422

(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za
škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit
jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen
vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro
nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo
posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat
nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže
prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření
sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich
odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

§ 423

Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout
své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v
tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti,
kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.

Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

§ 424

Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým
mravům.

Nadpis vypuštěn

§ 425

Zrušen.

nadpis vypuštěn

§ 426

Zrušen

§ 426a

neplatil

§ 426b

neplatil

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků

§ 427

(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu
vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového
plavidla, jakož i provozovatel letadla.

§ 428

Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla
způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti
zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

§ 429

Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak
za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická
osoba při poškození možnosti je opatrovat.

§ 430

(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá
společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou
nedbalostí umožnil.

(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy
provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako
provozovatel dopravního prostředku.

§ 431

Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o
vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na
způsobení vzniklé škody.

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným

§ 432

Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá
provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

§ 433

(1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na
věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny,
ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly
přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení
věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo
některému z pracovníků provozovatele.

(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech
odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle
odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

(3) Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným
prohlášením ani dohodou.

§ 434

(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše
stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech
způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.

(2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do
úschovy.

§ 435

Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i
provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o
dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství.

§ 436

Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez
zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději
patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.

§ 437

Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích
hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody
způsobené jejich provozem (§ 427 až 431).

ODDÍL TŘETÍ

Společná ustanovení o náhradě škody

Společná odpovědnost

§ 438

(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a
nerozdílně.

(2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu
způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.

§ 439

Kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s
nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

§ 440

Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu
postih.

Zavinění poškozeného

§ 441

Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně;
byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

Způsob a rozsah náhrady

§ 442

(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

(2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to
možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

(3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl
pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na
náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a
to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu
výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody
uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými
nakládat.

§ 443

Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.

§ 444

(1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a
ztížení jeho společenského uplatnění.

(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a
sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za
bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v
jednotlivých případech.

(3) Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to

a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,

b) každému dítěti 240 000 Kč,

c) každému rodiči 240 000 Kč,

d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000
Kč,

e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,

f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v
době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem
jeho smrti, 240 000 Kč.

§ 445

Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým
důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého
před poškozením dosahoval.

§ 446

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného
činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.

§ 447

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a
výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního
důchodu.

(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s
případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí
přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu
škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení
neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele
hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda
způsobena hrubou nedbalostí.

(3) Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo studentu ode dne,
kdy měla skončit povinná školní docházka, studium nebo příprava pro
povolání,

a) po dobu, o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání
prodloužila jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava pro
povolání,

b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání,

c) po dobu trvání invalidity třetího stupně vzniklé v souvislosti s
úrazem nebo nemocí z povolání,

d) po dobu trvání invalidity prvního nebo druhého stupně vzniklé v
souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této
souvislosti uznán osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou
nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.

(4) Vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve
vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při
invaliditě.

§ 447a

Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi
výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na
který by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku,
z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti, kterou fyzická osoba pobírala v
období rozhodném pro vyměření důchodu.

§ 448

(1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu
pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen
poskytovat. Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto
náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z
téhož důvodu.

(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit
částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku
podle ustanovení § 447 odst. 2.

§ 449

(1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

(2) Při usmrcení se hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem,
pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní
sociální podpoře.

(3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil.

§ 449a

Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odškodnit jednorázově na
základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi
oprávněným a povinným. Totéž platí o budoucích nárocích podle § 446 až
449.

Snížení náhrady

§ 450

Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží.
Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k
osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila;
přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena.
Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

HLAVA TŘETÍ

Bezdůvodné obohacení

§ 451

(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez
právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z
právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů.

§ 452

Zrušen.

§ 453

Zrušen.

§ 453a

Zrušen.

§ 454

Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl
plnit sám.

§ 455

(1) Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění
promlčeného dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.

(2) Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění za hry
nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo
sázky půjčených; u soudu se však těchto plnění nelze domáhat.

§ 456

Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl
získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat
státu.

§ 457

Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků
povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

§ 458

(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li
to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí
být poskytnuta peněžitá náhrada.

(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho,
pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.

(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu
nutných nákladů, které na věc vynaložil.

§ 459

Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v
dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí,
kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak
podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí
nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení
uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými
nakládat.

ČÁST SEDMÁ

Dědění

HLAVA PRVNÍ

Nabývání dědictví

§ 460

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

§ 461

(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.

(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici
ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající
části dědici ze zákona.

§ 462

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

Odmítnutí dědictví

§ 463

(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním
prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.

(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci,
která ho k tomu výslovně opravňuje.

§ 464

Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce
ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích
odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu
prodloužit.

§ 465

Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že
dědictví nechce odmítnout.

§ 466

K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky;
rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají
účinky odmítnutí dědictví.

§ 467

Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li
dědic, že dědictví neodmítá.

§ 468

K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém
dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o
sobě vědět, se při projednávání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník
nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.

Dědická nezpůsobilost

§ 469

Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli,
jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti
projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu
zůstavitel tento čin odpustil.

Vydědění

§ 469a

(1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže

a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v
nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,

b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako
potomek projevovat měl,

c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v
trvání nejméně jednoho roku,

d) trvale vede nezřízený život.

(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují
se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.

(3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně
ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod
vydědění.

Přechod dluhů

§ 470

(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj
přešly zůstavitelovou smrtí.

(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za
dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

§ 471

(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že
jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí,
neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost
dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o
likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své
pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců
vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi
nabytého dědictví vyčerpána.

§ 472

(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za
přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.

(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z
dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem
dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li
věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.

HLAVA DRUHÁ

Dědění ze zákona

§ 473

(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner^1a),
každý z nich stejným dílem.

(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným
dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich,
dědí stejným dílem jejich potomci.

§ 474

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo
partner^1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem
nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a
kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni
výživou na zůstavitele.

(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner^1a)
však vždy nejméně polovinu dědictví.

§ 475

(1) Nedědí-li manžel, partner^1a) ani žádný z rodičů, dědí ve třetí
skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se
zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné
domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo
byli odkázáni výživou na zůstavitele.

(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho
dědického podílu stejným dílem jeho děti.

§ 475a

Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným
dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným
dílem jejich děti.

HLAVA TŘETÍ

Dědění ze závěti

§ 476

(1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v
jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.

(2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla
podepsána, jinak je neplatná.

(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

§ 476a

Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je
neplatná.

§ 476b

Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou
podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že
listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

§ 476c

(1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední
vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být
přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit,
že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může
být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.

(2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát,
kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel
potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci
podepsat.

§ 476d

(1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského
zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a
kdy musí mít formu notářského zápisu.

(2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli
pouze formou notářského zápisu.

(3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně
přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.

(4) Osoby neslyšící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou
projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi
současně přítomnými svědky, ovládajícími touto osobou zvolený
komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob, a to v listině,
která musí být tlumočena do zvoleného komunikačního systému.

(5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát,
kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel
potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být
po jejím sepsání přetlumočen do zvoleného komunikačního systému
neslyšících a hluchoslepých osob; i toto musí být v listině uvedeno.
Listinu musí svědci podepsat.

§ 476e

Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům.
Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají
jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti
dědit.

§ 476f

Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při
pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé,
tlumočníci nebo předčitatelé.

§ 477

(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly
nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více
dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

(2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.

§ 478

Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky;
ustanovení § 484 věty druhé tím není dotčeno.

§ 479

Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich
dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí
jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu
odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených
potomků.

§ 480

(1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže
obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba
k závěti.

(2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla
napsána.

HLAVA ČTVRTÁ

Správce dědictví

§ 480a

(1) Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví soudem
správu dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel stanovil podle
§ 480d nebo jestliže o tom rozhodl soud v řízení o dědictví.

(2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní
povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony
přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se
souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech přesahujících rámec
obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční většinou. Při
rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh
kteréhokoliv dědice soud.

(3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného
hospodáře. Za škodu, kterou způsobil porušením svých povinností,
odpovídá podle § 420.

(4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem náležejícím
do dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním
činit jiná opatření; jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou
dotčena. Totéž platí, má-li dědictví připadnout státu podle § 462.

§ 480b

(1) Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je
způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí
se svým ustanovením do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout
státu podle § 462, může být správcem dědictví ustanoven také stát.

(2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti
nejméně dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak.

(3) Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví
prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti.

§ 480c

(1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů;
svůj nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a způsob
určení odměny a náhrady hotových výdajů stanoví Ministerstvo
spravedlnosti vyhláškou.

(2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen
zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li více
dědiců, zaplatí odměnu a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty
svých dědických podílů. V ostatních případech platí odměnu správce
dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně správce
dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci odměnu a
náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení zprávy podle §
480b odst. 3 soud.

(3) Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání
dědictví uložit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na
odměnu a na jeho hotové výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je
předluženo, může soud uložit zaplacení této zálohy státu.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví
ustanoven stát.

§ 480d

(1) Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení řízení o
dědictví spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví nebo
podnik, nemovitost či jinou část jeho majetku náležejícího do dědictví
správce dědictví.

(2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel
listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V
listině o ustanovení správce dědictví musí být uvedeno, zda správce
dědictví má spravovat veškerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část,
kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho souhlas s ustanovením
do funkce správce dědictví.

(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené
k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní následky.

(4) Listina o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem zrušena
jejím odvoláním nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení správce
dědictví, nemůže-li vedle ní obstát. Listina o ustanovení správce
dědictví se zrušuje také odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví
podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení správce dědictví a
odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu notářského
zápisu.

(5) Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li
o zrušení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který
vyhotovil příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině
o ustanovení správce dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět
toho, kdo byl ustanoven správcem dědictví zrušenou listinou, že tato
listina byla zrušena.

(6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za
života zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce
dědictví. Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil
notářský zápis, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele.

§ 480e

(1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se
výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a
vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení podle zvláštního
právního předpisu.^3g)

(2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle §
480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci dědictví na
určení její neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je správce
dědictví oprávněn a povinen vykonávat svou funkci až do právní moci
rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že listina o ustanovení správce
dědictví je neplatná, ledaže by jej soud v dědickém řízení funkce
správce dědictví zprostil.^3c)

HLAVA PÁTÁ

Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců

§ 481

Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl.

§ 482

(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví
dohodou.

(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.

§ 483

Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické
právo bylo prokázáno.

§ 484

Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze
zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od
něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice
uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od
zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je
třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz
anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v
ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.

HLAVA ŠESTÁ

Ochrana oprávněného dědice

§ 485

(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo
jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici
majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak,
aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.

(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady,
které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z
dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je
někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen
oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.

§ 486

Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví
potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.

§ 487

Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu.

ČÁST OSMÁ

Závazkové právo

HLAVA PRVNÍ

Obecná ustanovení

ODDÍL PRVNÍ

§ 488

Závazkový právní vztah

Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na
plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit
závazek.

Vznik závazku

§ 489

Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze
způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností
uvedených v zákoně.

§ 489a

Zrušen.

§ 490

Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a
násl., pokud dále není stanoveno jinak.

§ 491

(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně
upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených
(§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv.

(2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba
použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud
samotná smlouva nestanoví jinak.

(3) Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení
zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná
smlouva nestanoví jinak.

§ 492

Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i
na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v
zákoně, není-li zvláštní úpravy.

§ 493

Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon
nestanoví jinak.

Obsah závazků

§ 494

Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet
nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.

§ 495

Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého
je dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod
závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných
cenných papírů, pro které je zákonem stanoveno, že věřitel tuto
povinnost nemá.

§ 496

Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité
množství věcí určených v průměrné střední jakosti.

§ 497

Každý z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro
ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba
jen částečné plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li
odstupné.

Nadpis vypuštěn

§ 498

Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí
se jako na zálohu.

Odpovědnost za vady

§ 499

Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění
má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít
podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a
že věc nemá právní vady.

§ 500

(1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné
evidence nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady,
ledaže zcizitel výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoli vad.

(2) Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.

§ 501

Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady,
ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo
kterou si nabyvatel výslovně vymínil.

§ 502

(1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné
prohlášení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá
za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění.

(2) Účastníci mohou též dohodnout odpovědnost za vady, které se
vyskytnou do stanovené nebo sjednané doby od splnění nebo odpovědnost
podle přísnějších zásad, než stanoví zákon. O takové dohodě vydá
povinná osoba oprávněné osobě písemné potvrzení (záruční list).

§ 503

Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si
třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit
svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z
odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce může proti němu uplatnit
všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě.

§ 504

Nabyvatel může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen
tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc
prohlédnout. Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců,
pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo
zanikne.

§ 505

Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout
nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby.

§ 506

(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc
uschovat po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady.

(2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, může ji nabyvatel po
upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

§ 507

(1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým
způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy.
Jinak se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy
nebo doplnění toho, co chybí.

(2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých
závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.

§ 507a

Zrušen.

§ 507b

Zrušen.

§ 507c

Zrušen.

§ 508

Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné
promlčecí době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel
vytkl vady u zcizitele.

§ 509

(1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je
třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí
doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.

(2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně
použije § 508.

Nadpis vypuštěn

§ 510

Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu
škody, která z vady vznikla.

ODDÍL DRUHÝ

Společné závazky a společná práva

Společné závazky

§ 511

(1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno,
nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více
dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je
věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh
splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo
účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve
vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší,
než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o
tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky
proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně
připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.

(3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je
oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud
nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl
stejným dílem na všechny ostatní.

Společná práva

§ 512

(1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění
dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné
dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl.

(2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník
oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného.
Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen
plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních
spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to,
co je dlužen, složit do soudní úschovy.

§ 513

Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou
podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu
oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé
plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění
požádá první.

§ 514

Splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu
oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat.

§ 515

(1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění,
které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům
něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.

(2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj
připadá.

ODDÍL TŘETÍ

Změny v obsahu závazků

Dohoda stran

§ 516

(1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

(2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má
dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního
závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

(3) Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k
dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co
by mohl namítat, kdyby dohody nebylo.

Prodlení dlužníka

§ 517

(1) Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu
poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění
dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen
jednotlivých plnění.

(2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo
požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle
tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení
a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

(3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu,
poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak.

§ 518

Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z
povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem,
musí věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění
trvá; jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší.

§ 519

Právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není
dotčeno; při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody
požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z
prodlení.

§ 520

K prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté
plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke
splnění dluhu. Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její
ztráty, zničení nebo poškození.

§ 521

Dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a
chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení,
musí to být výslovně dohodnuto.

Prodlení věřitele

§ 522

Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo
neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V
takových případech je věřitel zejména povinen nahradit dlužníkovi
náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé
zkázy věci. Kromě toho je dlužník oprávněn žádat od věřitele náhradu
jiných škod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat
zavinění.

§ 523

Za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky.

ODDÍL ČTVRTÝ

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka

Postoupení pohledávky

§ 524

(1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit
písemnou smlouvou jinému.

(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna
práva s ní spojená.

§ 525

(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele
nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani
pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.

(2) Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo
dohodě s dlužníkem.

§ 526

(1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu
oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno
dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi
neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

(2) Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník
oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

§ 527

(1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá
postupitel postupníkovi, jestliže

a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s
dohodnutým obsahem,

b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit
postupníkovi,

c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku,
který měl dlužník vůči postupiteli.

(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté
úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal;
toto ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou
pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.

§ 528

(1) Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním
právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení
pohledávky podat zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla.

(2) Postupitel je povinen předat postupníkovi všechny doklady a
poskytnout všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené
pohledávky.

§ 529

(1) Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době
postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.

(2) Dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení
způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo
oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je
oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v
případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení
nebyly ještě splatné.

§ 530

(1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám
svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo
oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku
vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže
dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.

(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít své k
započtení způsobilé pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době
jejího vymáhání, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.

Převzetí dluhu

§ 531

(1) Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako
dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas
věřitele lze dát buď původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal.

(2) Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem,
stane se dlužníkem vedle původního dlužníka.

(3) Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou
formou.

(4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i
osoba, která dluh převzala.

§ 532

Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avšak zajištění dluhu
poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí
se změnou v osobě dlužníka.

Přistoupení k závazku

§ 533

Kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za
dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního
dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení
§ 531 odst. 4 zde platí obdobně.

§ 534

Kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli,
má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli
z toho však přímé právo nevznikne.

Poukázka

§ 535

Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a
poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele.
Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li
projev poukázaného, že poukázku přijímá.

§ 536

(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči
němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak
dohodnuto, pouze tím, že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se
má poukázkou splnit dluh poukazatele u poukazníka, který s tím
souhlasil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.

(2) Jestliže nechce poukazník použít poukázku nebo odepírá-li poukázaný
poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to
bez zbytečného odkladu poukazateli.

§ 537

Jestliže přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen
takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají
z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.

§ 538

(1) Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat.

(2) Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod,
platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avšak
poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud
zrušení poukázky působí i proti poukazníkovi, řídí se právním vztahem
mezi ním a poukazatelem.

§ 539

Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí
doba ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před
dobou, kdy poukazníkovi došlo sdělení poukázaného o přijetí poukázky,
běží od této doby promlčecí doba ve vztahu mezi poukázaným a
poukazníkem.

Poukázka na cenné papíry

§ 540

Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou
poukázku, znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod
závazku.

§ 541

(1) Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem.

(2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z
rubopisu.

§ 542

(1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit
tomu, v jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena.

(2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí
kvitovaná poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky může
činit pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z
vlastních vztahů k oprávněnému.

§ 543

O náležitostech přijetí rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu
oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách.
Podle těchto ustanovení se rovněž posoudí, od koho může požadovat
poukázku ten, kdo o ni přišel.

ODDÍL PÁTÝ

Zajištění závazků

Smluvní pokuta

§ 544

(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní
pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu
zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne
škoda.

(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena
výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

(3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro
porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

§ 545

(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník
zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou,
i po jejím zaplacení.

(2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením
povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání
účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn
domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi
účastníky dohodnuto.

(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní
pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.

Ručení

§ 546

Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká
písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli
povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.

§ 547

Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na
požádání výši své pohledávky.

§ 548

(1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl
k tomu věřitelem písemně vyzván.

(2) Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl
proti věřiteli dlužník.

(3) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním
vysloví souhlas.

§ 549

Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka
nemůže být uspokojena dlužníkem.

§ 550

Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu
za plnění poskytnuté věřiteli.

§ 551

Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů

(1) Uspokojení pohledávky výživného podle zvláštních právních
předpisů^3h) a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze zajistit
písemnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Při
provádění srážek se postupuje podle zvláštních právních předpisů^3i).

(2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem,
kdy byla plátci dohoda předložena.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při
výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.

§ 552

Zástavní smlouva

Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje
pohledávka zástavou věci nebo práva je upraveno v části o věcných
právech.

§ 553

Zajištění závazků převodem práva

(1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve
prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).

(2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

§ 554

Zajištění postoupením pohledávky

Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo
pohledávky třetí osoby.

Jistota

§ 555

Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo
způsobilými ručiteli.

§ 556

Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky
vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny.

§ 557

Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen “peněžní ústav”) a státní
cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše.

§ 558

Uznání dluhu

Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše,
má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové
uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho
promlčení.

ODDÍL ŠESTÝ

Zánik závazků

Splnění dluhu

§ 559

(1) Splněním dluh zanikne.

(2) Dluh musí být splněn řádně a včas.

§ 560

Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění
závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven
jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít
až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné,
je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u
druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.

§ 561

(1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník,
nebylo-li dohodnuto jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit.

(2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, může
účastník, který měl právo volby, od smlouvy odstoupit.

§ 562

Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo
potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí,
jestliže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn
plnění přijmout.

§ 563

Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena
v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl
o plnění věřitelem požádán.

§ 564

Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele
soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými
mravy.

§ 565

Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé
pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo
v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do
splatnosti nejblíže příští splátky.

§ 566

Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě
nebo povaze pohledávky.

§ 567

(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo
plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.

(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele
platebních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet
poskytovatele platebních služeb věřitele, není-li dohodnuto jinak.

(3) Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn
připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele nebo
vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.

§ 568

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je
nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné
pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky
splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.
Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

§ 569

(1) Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné
potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn.

(2) Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň
potvrzení.

Dohoda

§ 570

(1) Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se
nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen
plnit závazek nový.

(2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o
zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován
promlčený závazek.

§ 571

Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který
nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.

§ 572

(1) Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i
závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo
osoby, vůči nimž mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s
tím, aby byl zajištěn nový závazek, trvá zajištění jen v rozsahu
původního závazku a všechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají
zachovány.

(2) Strany se mohou dohodnout, že nesplněný závazek nebo jeho část se
ruší, aniž by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného,
zrušovaný závazek zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou
stranou.

(3) Dohoda o zrušení závazku musí být uzavřena písemně, jestliže se
zrušuje závazek sjednaný písemně.

§ 573

Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného,
zaniká současně i závazek druhé strany a jestliže byl již splněn, má
druhá strana nárok na jeho vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s
úroky. Dohodnou-li se strany na zrušení části závazku, zaniká závazek
druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrušované části závazku.

§ 574

(1) Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva
nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.

(2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve
vzniknout, je neplatná.

Nemožnost plnění

§ 575

(1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.

(2) Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených
podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase.

(3) Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud
jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od
smlouvy odstoupit. Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu
plnění, jež byl dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, že plnění
zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká
závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu poté,
kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na
zbytku plnění trvá.

§ 576

Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným,
omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto
plnění je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, může druhá
strana od smlouvy odstoupit.

§ 577

(1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o
skutečnosti, jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak
odpovídá za škodu, která vznikne věřiteli tím, že nebyl včas o
nemožnosti vyrozuměn.

(2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno.

§ 578

Uplynutí doby

Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

§ 579

Smrt dlužníka nebo věřitele

(1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo
plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.

(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho
osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení
společenského uplatnění.

Započtení

§ 580

Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je
stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže
některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.
Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k
započtení.

§ 581

(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody
způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu
škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám,
které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.

(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze
domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce
nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v
odstavcích 1 a 2.

(4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.

§ 582

Výpověď

(1) Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je
závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se
určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona
nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě
tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.

(2) Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti,
jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově
neomezen.

§ 583

Neuplatnění práva

K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází
jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to
dlužník nenamítne.

§ 584

Splynutí

Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v
jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon
jinak.

Narovnání

§ 585

(1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná
nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá
práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet.

(2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o
narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného
závazku.

(3) Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

§ 586

(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje
neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí
jedné strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat.

(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě,
že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době
sjednání narovnání neměla.

§ 587

I když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena veškerá
vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž
vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání
nepochybně vyplývá, že se narovnání týká i jiných vztahů.

HLAVA DRUHÁ

Kupní a směnná smlouva

ODDÍL PRVNÍ

Obecná ustanovení o kupní smlouvě

§ 588

Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě
kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a
zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

§ 589

Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy,
jinak je smlouva neplatná podle § 40a.

§ 590

Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé
zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s
nabytím vlastnictví. Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve než
dojde k odevzdání předmětu koupě, má prodávající až do odevzdání práva
a povinnosti schovatele.

§ 591

Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni
plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání
předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se
předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen
zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě prohlédnout.

§ 592

Je-li kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě
uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného
schovatele nebo jej může po upozornění prodat na účet kupujícího.
Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas,
upozornění není nutné.

§ 593

Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu
koupě, zejména náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady
spojené s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které není
místem splnění, nese náklady odeslání kupující.

§ 594

Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení,
platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud
nebylo dohodnuto jinak.

§ 595

Tomu, kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na
nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však
ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.

§ 596

Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při
sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.

§ 597

(1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající
kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze
sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která
činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.

(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej
prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti
kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže
nepravdivým.

§ 598

Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.

§ 599

(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu.
Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen
jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do
tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci.

(2) Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu,
jen jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci
1.

§ 600

Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu
škody.

ODDÍL DRUHÝ

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě

§ 601

Výhrada vlastnictví

Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po
zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li
ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého
zhoršení na kupujícího odevzdáním věci.

Předkupní právo

§ 602

(1) Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby
ji chtěl prodat, má předkupní právo.

(2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než
prodejem.

§ 603

(1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc
nabídnout ke koupi.

(2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i
vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní
právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nekoupil-li
prodávající věc nabídnutou kupujícím, zůstává mu zachováno předkupní
právo i vůči jeho právnímu nástupci.

(3) Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na
nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane
předkupní právo zachováno.

§ 604

Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést
na jinou osobu.

§ 605

Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná
osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po
nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se
vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka
písemná.

§ 606

Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným,
není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit
podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou,
předkupní právo zanikne.

Právo zpětné koupě

§ 607

(1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do
určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo
zpětné koupě.

(2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně.

§ 608

(1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a
není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci
kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne.

(2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc
bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla
druhá strana z původní kupní smlouvy.

§ 609

(1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká
uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu.

(2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující
povinen vrátit tutéž věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíž
bylo porušeno právo zpětné koupě, je neplatná.

§ 610

Jiná vedlejší ujednání

(1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší
ujednání mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního
vztahu založeného kupní smlouvou.

(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a
podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy,
jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil.

ODDÍL TŘETÍ

Směnná smlouva

§ 611

Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle
které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran
je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající,
a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.

ODDÍL ČTVRTÝ

Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě

§ 612

Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel
(dále jen “prodávající”) v rámci své podnikatelské činnosti, platí
kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení §
613 až § 627.

§ 613

Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat
objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě
přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od
smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho
právo na náhradu škody.

§ 614

(1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci
povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen
převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen
převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak.

(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající
je oprávněn požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví
zvláštní předpis, popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.

(3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při
zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci
kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji
dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny
za vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit
na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí
vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu podle
obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.

§ 615

Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště
dohodnout.

Shoda s kupní smlouvou

§ 616

(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při
převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez
vad.^4)

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle
odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné
vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho
zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané,
popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že
odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím
množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro
použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin
musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny
podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha
věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby
její činnost mu byla předvedena.

(3) V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní
smlouvou (dále jen “rozpor s kupní smlouvou”), má kupující právo na to,
aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu
odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď
výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může
kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy
odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s
kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.

(4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode
dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím
převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak.

§ 617

Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla,
zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou,
je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o
pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je
povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou.

§ 618

Věci, které mají vady, jež nebrání, aby mohlo být věci užíváno k
určenému účelu, musí být prodávány jen za nižší ceny, než je obvyklá
cena bezvadné věci; kupujícího je třeba upozornit, že věc má vadu a o
jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje.

Odpovědnost za vady prodané věci

§ 619

(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá
prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po
převzetí věci v záruční době (záruka).

(2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým
užíváním. U věcí prodávaných za nižší cenu se záruka nevztahuje na
vady, pro které byla nižší cena sjednána.

(3) Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající
míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.

§ 620

(1) Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců; jde-li o
prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv
tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím
obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena v souladu se zvláštními
právními předpisy^4a) lhůta k použití věci, skončí záruční doba
uplynutím této lhůty.

(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší
dobu, může být zvláštním právním předpisem záruční doba prodloužena nad
dobu uvedenou v odstavci 1; prodloužení záruční doby se může týkat i
jen některé součástky věci.

(3) Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku
písemnou formou (záruční list). Záruční list musí obsahovat jméno a
příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační
číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o
fyzickou osobu. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje namísto záručního
listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené
údaje.

(4) Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající
v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované
záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je
možno uplatnit nároky z ní plynoucí. V záručním listu prodávající
zároveň uvede, že poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího,
která se ke koupi věci váží podle zvláštních právních předpisů.
Nesplněním povinností týkajících se vydání záručního listu není
platnost záruky dotčena.

(5) Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající
poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně; v
záručním listě pak určí prodávající podmínky a rozsah prodloužení
záruky.

§ 621

Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou
věc uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční
doba běžet až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal
uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a
včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost.

§ 622

(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla
bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez
zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady
neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen
součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může
kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.

(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu
věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu,
jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro
opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně
užívat.

(3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má
kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy
odstoupit.

§ 623

Vada, která vznikla neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením
věci do provozu, bude považována za vadu věci, pokud tato montáž nebo
uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny
prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí
rovněž v případě, kdy montáž nebo jiné uvedení věci do provozu provedl
kupující a vada vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených v
návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu.

§ 624

Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou
prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na
přiměřenou slevu.

§ 625

Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého
věc byla koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel
určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro
kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele
určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je
povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi
prodávajícím a kupujícím.

§ 626

(1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba,
zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.

(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být
uplatněna nejdéle v den následující po koupi; jinak práva zaniknou.

(3) U věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou,
nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím.
Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně
než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci.

§ 627

(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy
kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby
nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy
právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání.

(2) Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové
věci. Totéž platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla
poskytnuta záruka.

(3) Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před
uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich
důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.

HLAVA TŘETÍ

Darovací smlouva

§ 628

(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje
obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost
a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově
smrti.

§ 629

Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li
věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc
vrátit.

§ 630

Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu
nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

HLAVA ČTVRTÁ

Smlouva o dílo

ODDÍL PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 631

Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno
(zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

§ 632

Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat
objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí
obsahovat označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za
provedení díla a dobu jeho zhotovení.

§ 633

(1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v
dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická
norma, musí provedení odpovídat této normě.

(2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen
provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji
odpovědnost.

§ 634

(1) Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními
předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.

(2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla.
Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla
značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již
během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.

§ 635

(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu
objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat
pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce
dodatečně písemně objednal.

(2) Došlo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně
cenového předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na
to povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu
novou cenu.

(3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit;
neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit
zhotoviteli cenu novou, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení
dohodnuté doby provedení díla.

(4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli
částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně
dohodnuté ceny, pouze měl-li z částečného plnění smlouvy majetkový
prospěch.

§ 636

(1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se
určit alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba
cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele
bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak
nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.

(2) Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené ceny od smlouvy
odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli
částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně
určené ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový
prospěch. Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo objednatele na
náhradu škody.

(3) Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu, je
povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu.

§ 637

(1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému
vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného
odkladu upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, žádá-li
objednatel, aby dílo bylo provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné.

(2) Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na objednávce,
zhotovitel může od smlouvy odstoupit.

§ 638

(1) Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel
oprávněn určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může
od smlouvy odstoupit, upozorní-li na takový následek.

(2) Totéž platí, provádí-li se dílo u objednatele a ten nevykoná
potřebná zdravotní a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící dílo.

§ 639

Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak
zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo
na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí
uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci;
odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do
jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.

§ 640

Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí zhotovitel
nárok na odměnu.

§ 641

(1) I když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena,
byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně
objednatele. Je však povinen dát si započíst to, co ušetřil
neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat.

(2) Byl-li zhotovitel zdržen v provádění díla okolnostmi na straně
objednatele, náleží mu za to přiměřená náhrada.

§ 642

(1) Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však
povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již
vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a
nahradit mu účelně vynaložené náklady.

(2) Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé,
že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže
zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

§ 643

(1) Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních vlastnostech
zhotovitele, ruší se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou
domáhat pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části
odměny přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce.

(2) Smrt objednatele sama o sobě smlouvu neruší.

ODDÍL DRUHÝ

Zvláštní ustanovení o zhotovení věci na zakázku

§ 644

Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu
zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit
zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

§ 645

(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při
převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí
věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti
objednatelem při zakázce vymíněné.

(2) Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je
vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů,
jestliže objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů
neupozornil.

§ 646

(1) Záruční doba je šest měsíců.

(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší
dobu, stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců;
záruční doba přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé
součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s
vyznačením záruční doby.

(3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis může
stanovit, že u některých částí staveb může být záruční doba kratší,
nejméně však osmnáct měsíců.

§ 647

Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel
věc až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba
již ode dne, kdy měl tuto povinnost.

§ 648

(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn
požadovat bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit
vadu bez zbytečného odkladu.

(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
mohla být podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má
objednatel právo na zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad
odstranitelných, jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo
pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat. Jde-li o vadu
neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle
objednávky, má objednatel právo na přiměřenou slevu.

§ 649

Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční
době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do
provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen
vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o
provedení opravy a době jejího trvání.

§ 650

(1) Objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od
uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena
později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je
povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění.

(2) Po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla věc zhotovena, může
zhotovitel s věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc zpeněžit
nebo jiným způsobem s ní účelně naložit, má zhotovitel právo, aby mu
objednatel zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení
ceny za použitý materiál, který dodal na zhotovení věci. V případě
zhotovení stavby má zhotovitel vždy právo na zaplacení ceny za
zhotovenou stavbu.

§ 651

Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, odpovídá zhotovitel
za poškození nebo zničení stavby až do převzetí zhotovené stavby,
ledaže by ke škodě došlo i jinak.

ODDÍL TŘETÍ

Zvláštní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci

§ 652

(1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu
zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci;
zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu
nebo úpravu věci.

(2) Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci,
následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci
je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.

§ 653

(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava
při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po
převzetí věci v záruční době.

(2) Zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci,
která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele,
jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.

§ 654

(1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními
předpisy stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně
osmnáct měsíců.

(2) Jestliže účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále
po delší dobu užívána, stanoví zvláštní předpisy pro opravu nebo úpravu
věci záruční dobu delší než tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak.
Záruční doba přesahující tři měsíce se může týkat i jen některé
součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s
vyznačením záruční doby.

(3) Prohlášením v záručním listě vydaném objednateli může zhotovitel
poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V
záručním listě určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky.

§ 655

(1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na
bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle
v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji
zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má
objednatel právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny
opravy nebo úpravy.

(2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v
záruční době; jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení
opravy nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen
vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o
provedení opravy nebo úpravy a o době jejího trvání.

§ 656

(1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho
měsíce od uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a
byla-li provedena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím
provedení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.

(2) Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy
byl povinen ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat. Je-li
zhotoviteli známa adresa objednatele a jde-li o věc větší hodnoty, je
zhotovitel povinen o zamýšleném prodeji objednatele předem vyrozumět a
poskytnout mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci.

(3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí zhotovitel
objednateli výtěžek prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy,
poplatku za uskladnění a nákladů prodeje. Právo na výtěžek prodeje musí
objednatel uplatnit u zhotovitele.

HLAVA PÁTÁ

Smlouva o půjčce

§ 657

Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle
druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí
dohodnuté doby věci stejného druhu.

§ 658

(1) Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

(2) Při půjčce nepeněžité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného
většího množství nebo věcí lepší jakosti, zpravidla téhož druhu.

HLAVA ŠESTÁ

Smlouva o výpůjčce

§ 659

Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu
bezplatně užívat.

§ 660

Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k
řádnému užívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro užívání věci.

§ 661

(1) Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který
byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit
ji před poškozením, ztrátou nebo zničením.

(2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání
jinému.

§ 662

(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje,
nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

(2) Půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené
doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji
užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.

HLAVA SEDMÁ

Nájemní smlouva

ODDÍL PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 663

Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji
dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

§ 664

Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu
způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven,
užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat.

§ 665

(1) Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě;
nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel
je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce
užívá věc řádným způsobem.

(2) Nájemce je povinen věc užívat pouze v případě, že tak bylo
smluveno, nebo že neužíváním by byla věc znehodnocena více než jejím
užíváním.

§ 666

(1) Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li
smlouva jinak.

(2) Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel
má právo odstoupit od smlouvy.

§ 667

(1) Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem
pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat
jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva
jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po
odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání
věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě
nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o
co se zvýšila hodnota věci.

(2) Provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu pronajímatele, je
povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu.
Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli značná
škoda, je pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy.

§ 668

(1) Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu
potřeby oprav, které má provést pronajímatel. Při porušení této
povinnosti odpovídá nájemce za škodu tím způsobenou a nemá nároky,
které by mu jinak příslušely pro nemožnost nebo omezenou možnost užívat
věc pro vady věci, jež nebyly včas pronajímateli oznámeny.

(2) Nájemce je povinen snášet omezení v užívání pronajaté věci v
rozsahu nutném pro provedení oprav a udržování věci.

§ 669

Jestliže nájemce vynaložil na věc náklady při opravě, ke které je
povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže
oprava byla provedena se souhlasem pronajímatele, nebo jestliže
pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla
oznámena její potřeba. Jinak může nájemce požadovat jen to, o co se
pronajímatel obohatil.

§ 670

Nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla škoda. Je
povinen dát věc pojistit, jen jestliže to stanoví smlouva.

ODDÍL DRUHÝ

Nájemné

§ 671

(1) Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné
obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci
a způsobu jejího užívání.

(2) Není-li dohodnuto nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak, platí
se nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků půlročně pozadu 1.
dubna a 1. října, při ostatních nájmech měsíčně pozadu.

§ 672

(1) Na zajištění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k
movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo
osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí
vyloučených z výkonu rozhodnutí.

(2) Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly
sepsány soudním vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední
příkaz a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu.
Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné
není zaplaceno nebo zajištěno, může pronajímatel zadržet věci na
vlastní nebezpečí, do osmi dnů však musí žádat o soupis soudním
vykonavatelem, nebo musí věci vydat.

§ 673

Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které
nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým, nebo
nebyl-li způsob užívání dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo
nemohl-li z uvedených příčin při nájmu zemědělských nebo lesních
pozemků docílit žádný výnos.

§ 674

Může-li nájemce užívat pronajatou věc z důvodů uvedených v § 673 pouze
omezeně nebo jestliže při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků
užitky z věci klesly z uvedených důvodů pod polovinu běžného výnosu, má
nájemce nárok na přiměřenou slevu z nájemného. Pronajímatel si však
musí započíst náklad, který ušetřil, a cenu výhod, které měl z toho, že
nájemce věc užíval jen omezeně.

§ 675

Právo na prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být
uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne,
nebude-li uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke skutečnostem
toto právo zakládajícím.

ODDÍL TŘETÍ

Skončení nájmu

§ 676

(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se
pronajímatel s nájemcem jinak.

(2) Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu
nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30
dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla
sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy
na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

§ 677

(1) Zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li
k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.

(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků patřících do
zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu^5) v jednoroční
lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech jiných
nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční
lhůtě.

§ 678

Ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání platí pouze tehdy,
není-li smlouvou nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak.

§ 679

(1) Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li
pronajatá věc předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo
obvyklému užívání, anebo stane-li se později – aniž by nájemce porušil
svoji povinnost – nezpůsobilou ke smluvenému nebo obvyklému užívání,
stane-li se neupotřebitelnou anebo bude-li mu odňata taková část věci,
že by tím byl zmařen účel smlouvy.

(2) Jsou-li místnosti, které byly pronajaty k obývání nebo k tomu, aby
se v nich zdržovali lidé, zdraví závadné, má nájemce toto právo i
tehdy, věděl-li o tom při uzavření smlouvy. Práva odstoupit od smlouvy
se nelze předem vzdát.

(3) Pronajímatel může kdykoli odstoupit od smlouvy, užívá-li nájemce
přes písemnou výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li užívání věci takovým
způsobem, že pronajímateli vzniká škoda, nebo že mu hrozí značná škoda.
Nejde-li o byt nebo nebytový prostor, může pronajímatel také odstoupit
od smlouvy, jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné
ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři
měsíce, do tří měsíců, nebo jestliže s ohledem na pravomocné rozhodnutí
příslušného orgánu je třeba pronajatou věc vyklidit.

§ 680

(1) Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.

(2) Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel
do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se
svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena
nebo nabyvatelem prokázána.

(3) Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci, může z tohoto důvodu
vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy, byla-li smlouva
uzavřena na dobu určitou; výpověď však musí podat v nejbližším
výpovědním období, pokud je zákonem nebo dohodou stanoveno. Při změně
vlastnictví k movité věci může smlouvu vypovědět i nabyvatel.

§ 681

Po podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením nájmu a předáním věci
je nájemce nemovité věci povinen, není-li dohodnuto jinak, umožnit
zájemci o pronajmutí její prohlídku v přítomnosti pronajímatele nebo
jeho zástupce. Nájemce nesmí být prohlídkou zbytečně obtěžován.

§ 682

Skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu
odpovídajícím sjednanému způsobu užívání věci; nebyl-li způsob užívání
výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k
obvyklému opotřebení.

§ 683

(1) Došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v
důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené
osobami, kterým umožnil k pronajaté věci přístup, za náhodu však
neodpovídá.

(2) Domáhat se náhrady lze pouze do šesti měsíců od vrácení pronajaté
věci; jinak nárok zanikne.

§ 684

Uplatňuje-li třetí osoba k věci práva, jež jsou neslučitelná s právy
nájemce, je pronajímatel povinen učinit potřebná právní opatření k jeho
ochraně. Jestliže tak pronajímatel v přiměřené lhůtě neučiní, nebo
nejsou-li jeho opatření úspěšná, může nájemce odstoupit od smlouvy.

ODDÍL ČTVRTÝ

Zvláštní ustanovení o nájmu bytu

§ 685

(1) Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává
nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení
doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu práce
nájemce pro pronajímatele.

(2) U družstevního bytu lze nájemní smlouvu mezi bytovým družstvem a
členem bytového družstva uzavřít pouze za podmínek upravených ve
stanovách bytového družstva.

(3) Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej může vypovědět jen z důvodů
stanovených v zákoně.

(4) Zvláštní zákon stanoví, co se rozumí služebním bytem, bytem
zvláštního určení a bytem v domě zvláštního určení a za jakých podmínek
lze uzavřít nájemní smlouvu u služebního bytu, u bytu zvláštního určení
a u bytu v domě zvláštního určení.

§ 686

(1) Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství,
rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění
spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít
písemnou formu.

(2) Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla
uzavřena na dobu neurčitou.

§ 686a

(1) Pronajímatel je oprávněn při sjednání nájemní smlouvy požadovat,
aby nájemce složil peněžní prostředky k zajištění nájemného a úhrady za
plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu a k úhradě jiných
svých závazků v souvislosti s nájmem. Pronajímatel uloží složené
peněžní prostředky na svůj zvláštní účet, společný pro všechny nájemce,
u peněžního ústavu.

(2) Výše složených peněžních prostředků nesmí přesáhnout trojnásobek
měsíčního nájemného a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v
souvislosti s užíváním bytu.

(3) Pronajímatel je oprávněn tyto prostředky použít k úhradě pohledávek
na nájemném a k úhradě za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním
bytu nebo k úhradě jiných závazků nájemce v souvislosti s nájmem,
přiznaných vykonatelným rozhodnutím soudu nebo vykonatelným rozhodčím
nálezem nebo nájemcem písemně uznaných. Uvedené pohledávky má
pronajímatel právo započíst proti pohledávce na vrácení úhrady podle
odstavce 1. Nájemce je povinen doplnit peněžní prostředky na účtu u
peněžního ústavu na původní výši, pokud pronajímatel tyto peněžní
prostředky oprávněně čerpal, a to do jednoho měsíce.

(4) Po skončení nájmu je pronajímatel povinen vrátit nájemci nebo jeho
právnímu nástupci složené peněžní prostředky s příslušenstvím, pokud
nebyly oprávněně čerpány podle odstavce 3, a to nejdéle do jednoho
měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a předal pronajímateli.

(5) Na vyplacení peněžních prostředků ze zvláštního účtu má jinak právo
strana, které svědčí rozhodnutí soudu nebo jiného veřejného úřadu se
stejnými účinky.

(6) Na nájem bytu nelze použít ustanovení o prodloužení nájmu (§ 676
odst. 2).

Práva a povinnosti z nájmu bytu

§ 687

(1) Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k
řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených
s užíváním bytu.

(2) V nájemní smlouvě lze dohodnout, že pronajímatel předá nájemci byt
ve stavu nezpůsobilém pro řádné užívání, pokud se nájemce s
pronajímatelem dohodnul, že provede úpravy předávaného bytu. Současně
se pronajímatel a nájemce dohodnou o vzájemném vymezení práv a
povinností.

(3) Nestanoví-li nájemní smlouva jinak, drobné opravy v bytě
související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou hradí
nájemce. Pojem drobných oprav a nákladů spojených s běžnou údržbou bytu
upravuje zvláštní právní předpis.

(4) Práva a povinnosti nájemce, který je členem bytového družstva, při
opravách a údržbě družstevního bytu a hrazení nákladů s tím spojených,
upravují stanovy družstva.

§ 688

Nájemce bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti,
mají vedle práva užívat byt i právo užívat společné prostory a zařízení
domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu
spojeno.

§ 689

(1) Nájemce a osoby, které žijí s nájemcem v bytě, jsou povinny řádně
užívat byt, společné prostory a zařízení domu a řádně požívat plnění,
jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno.

(2) Nájemce je povinen písemně oznámit pronajímateli veškeré změny v
počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě, a to do 15 dnů ode dne, kdy
ke změně došlo. V písemném oznámení nájemce uvede jména, příjmení, data
narození a státní příslušnost těchto osob.

(3) Nesplní-li nájemce povinnost podle odstavce 2 ani do jednoho
měsíce, považuje se to za hrubé porušení povinností podle § 711 odst. 2
písm. b).

§ 690

Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo
vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv.

§ 691

Nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící
řádnému užívání bytu, nebo jimiž je výkon nájemcova práva ohrožen, má
nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v
nezbytné míře a požadovat od něj náhradu účelně vynaložených nákladů.
Právo na náhradu musí uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu.
Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.

§ 692

(1) Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli
potřebu těch oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umožnit jejich
provedení; jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti
vznikla.

(2) Nepostará-li se nájemce o včasné provedení drobných oprav a běžnou
údržbu bytu, má pronajímatel právo učinit tak po předchozím upozornění
nájemce na svůj náklad sám a požadovat od něj náhradu.

(3) Nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě umožnit pronajímateli
nebo jím pověřené osobě, aby provedl instalaci a údržbu zařízení pro
měření a regulaci tepla, teplé a studené vody, jakož i odpočet
naměřených hodnot. Stejně je povinen umožnit přístup k dalším
technickým zařízením, pokud jsou součástí bytu a patří pronajímateli.

§ 693

Nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě
sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo
po předchozím upozornění nájemce závady a poškození odstranit a
požadovat od nájemce náhradu.

§ 694

Nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v
bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad.

V případě porušení této povinnosti je pronajímatel oprávněn požadovat,
aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil.

§ 695

Pronajímatel je oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné
změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze odepřít jen
z vážných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz
příslušného orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení
umožnit; jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti
vznikla.

Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu

§ 696

(1) Nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v
průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem
a nájemcem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis
jinak.

(2) Způsob výpočtu úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu a
způsob jejich placení stanoví zvláštní právní předpis.

§ 697

Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění, poskytovaná s
užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit
pronajímateli poplatek z prodlení.

§ 698

(1) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud
pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu,
která podstatně nebo po delší dobu zhoršuje jejich užívání. Právo na
přiměřenou slevu z nájemného má nájemce i tehdy, jestliže nebyla
poskytována plnění spojená s užíváním bytu, nebo byla poskytována
vadně, a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo.

(2) Stejné právo má nájemce, jestliže stavebními úpravami v domě se
podstatně nebo po delší dobu zhorší podmínky užívání bytu nebo domu.

(3) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z úhrady za plnění,
poskytovaná s užíváním bytu, pokud je pronajímatel řádně a včas
neposkytuje.

§ 699

Právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s
užíváním bytu je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu.
Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.

Společný nájem bytu

§ 700

(1) Byt může být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají
stejná práva a povinnosti.

(2) Společný nájem vzniká též dohodou mezi dosavadním nájemcem, další
osobou a pronajímatelem.

(3) U družstevního bytu může společný nájem vzniknout jen mezi manžely.

§ 701

(1) Běžné věci, týkající se společného nájmu bytu, může vyřizovat každý
ze společných nájemců. V ostatních věcech je třeba souhlasu všech;
jinak je právní úkon neplatný.

(2) Z právních úkonů týkajících se společného nájmu bytu jsou oprávněni
a povinni všichni společní nájemci společně a nerozdílně.

§ 702

(1) Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech
vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh některého z
nich soud.

(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh
společného nájemce zrušit právo společného nájmu bytu, vznikne-li jím
nezaviněný stav, který brání společnému užívání bytu společnými
nájemci. Zároveň určí, který ze společných nájemců nebo kteří z nich,
budou byt dále užívat.

Společný nájem bytu manžely

§ 703

(1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou
nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

(2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na
uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem
bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství
jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale
nežijí.

§ 704

(1) Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením
manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením
manželství.

(2) Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z
manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.

§ 705

(1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh
jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu.
Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.

(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden
z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo
společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z
manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V
ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud,
nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení
tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále
nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v
družstvu.

(3) Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na
zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.

§ 705a

Vztahy k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství

(1) Osoba, která uzavřela registrované partnerství^1a) (dále jen
“partnerství”), má po dobu trvání partnerství právo užívat byt, jenž je
v nájmu druhého partnera a práva s tím spojená (§ 688).

(2) Uzavřením partnerství nevzniká společný nájem bytu (družstevního
bytu), jehož nájemcem je jeden z partnerů. Stejně tak společný nájem
bytu nevzniká, pokud se stane jeden z partnerů^1a) nájemcem bytu
(družstevního bytu) za trvání partnerství. Ustanovení umožňující vznik
společného nájmu bytu dohodou (§ 700) tím nejsou dotčena.

(3) Zrušením, popřípadě vyslovením neplatnosti nebo neexistence
partnerství, zaniká právo partnera^1a), který není nájemcem bytu, tento
byt nadále užívat.

Přechod nájmu bytu

§ 706

(1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů,
stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, partner^1a), rodiče,
sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti
ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.

(2) Nájemci (společnými nájemci) se stávají také vnuci nájemce a ti,
kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho
byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné
domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají
vlastní byt. Jde-li o vnuky nájemce, může soud z důvodů zvláštního
zřetele hodných rozhodnout, že se stávají nájemci, i když soužití ve
společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Jde-li o osoby, které
nájemce do bytu přijal až po sjednání nájemní smlouvy, vztahuje se na
tyto osoby ustanovení věty první pouze tehdy, jestliže se na tom
nájemce a pronajímatel písemně dohodli; to neplatí, jde-li o vnuky
nájemce.

(3) Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve
společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v
družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

§ 707

(1) Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane
se jediným nájemcem pozůstalý manžel.

(2) Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný
nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání
manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží
členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže
zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením
manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem
družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o
více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců.

(3) Zemře-li jeden ze společných nájemců, přechází jeho právo na
ostatní společné nájemce.

§ 708

Ustanovení § 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě,
jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost.

§ 709

Ustanovení § 703 až 708 neplatí pro byty služební, pro byty zvláštního
určení a pro byty v domech zvláštního určení.

Zánik nájmu bytu

§ 710

(1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem
nebo písemnou výpovědí.

(2) V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit.
Výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci
kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce
následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému
účastníkovi.

(3) V případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také
uplynutím této doby.

(4) Nájem bytu, který byl sjednán na dobu výkonu práce pro
pronajímatele, skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího
po měsíci, v němž nájemce přestal bez vážného důvodu na své straně
vykonávat práce pro pronajímatele.

(5) Přestane-li nájemce bytu, jehož nájem byl sjednán na dobu výkonu
práce pro pronajímatele, vykonávat z vážného důvodu na své straně tyto
práce, změní se nájem tohoto bytu na nájem na dobu neurčitou, a to od
prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž nájemce přestal
práce pro pronajímatele vykonávat.

(6) Za vážný důvod na straně nájemce se považuje zejména splnění
podmínek pro přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně, skutečnost, že nájemce nemůže podle
lékařského posudku vykonávat sjednanou práci a pronajímatel pro něj
nemá jinou vhodnou práci, nebo skončení pracovního poměru výpovědí
danou pronajímatelem z důvodu organizačních změn.

§ 711

(1) Pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v
zákoně.

(2) Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu:

a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu
hrubě porušují dobré mravy v domě;

b) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu
bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná
s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a
úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní
prostředky na účtu podle § 686a odst. 3;

c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze
spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt;

d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných
důvodů užívá jen občas;

e) jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a
nájemce není zdravotně postižená osoba.

(3) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné
výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta
(§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů
žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle
tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit
nájemci odpovídající bytovou náhradu.

(4) Má-li nájemce právo na náhradní byt nebo na náhradní ubytování, je
povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního
bytu nebo náhradního ubytování.

(5) Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů
ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a
řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.

§ 711a

(1) Pronajímatel může vypovědět nájem pouze s přivolením soudu v těchto
případech:

a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti,
vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence;

b) jestliže nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a
pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho
bude pracovat;

c) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit
tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při
jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat;

d) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k
provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo
vlastník těchto nebytových prostorů chce tento byt užívat.

(2) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné
výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi a výpovědní lhůta
(§ 710 odst. 2).

(3) V případě výpovědi dané z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a),
c) a d) je pronajímatel povinen uhradit nájemci nezbytné stěhovací
náklady, pokud nedojde k jiné dohodě.

(4) Jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení,
lze vypovědět nájem podle odstavce 1 jen po předchozím souhlasu toho,
kdo svým nákladem takový byt zřídil, podílel se na jeho zřízení, nebo
jeho právního nástupce. Pokud byl byt zvláštního určení zřízen ze
státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze nájem
vypovědět jen na základě předchozího rozhodnutí příslušného úřadu.

(5) Jestliže pronajímatel bez vážných důvodů nevyužil vyklizeného bytu
k účelu, pro který vypověděl nájem bytu, může soud na návrh nájemce
rozhodnout, že pronajímatel je povinen dodatečně uhradit nájemci, který
byt uvolnil, stěhovací náklady a další náklady spojené s potřebnou
úpravou náhradního bytu. Soud může dále uložit pronajímateli, aby
nájemci uhradil rozdíl ve výši nájemného z dosavadního bytu a z bytu
náhradního, až za dobu pěti let, počínaje měsícem, v němž se nájemce
přestěhoval do náhradního bytu, nejdéle však do doby, kdy nájemce
ukončil nájem náhradního bytu. Právo nájemce na úhradu rozdílu v
nájemném se v období pěti let nepromlčí. Jiné nároky nájemce tím nejsou
dotčeny. Dále soud může na návrh toho, kdo poskytl bytovou náhradu,
uložit pronajímateli, aby mu uhradil přiměřenou náhradu.

(6) Nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění
odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování.

nadpis vypuštěn

§ 712

(1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování.

(2) Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje
lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončí-li
nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1
písm. a), b), c) a d), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle
místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený
náhradní byt). Soud může na návrh pronajímatele z důvodů zvláštního
zřetele hodných rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní byt o menší
podlahové ploše než vyklizovaný byt. Skončí-li nájemní poměr výpovědí
pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. b) a nájemce přestal
vykonávat práci pro pronajímatele bez vážných důvodů, stačí při
vyklizení poskytnout přístřeší. Soud může na návrh pronajímatele
rozhodnout, že z důvodů zvláštního zřetele hodných má nájemce právo na
náhradní byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený,
popřípadě i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt, nebo právo na
náhradní ubytování.

(3) V případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí rozvedenému
manželovi, který je povinen byt vyklidit, poskytnout náhradní
ubytování; soud však z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodne, že
rozvedený manžel má právo na náhradní byt. V případech podle § 705
odst. 1 a odst. 2 věta druhá má rozvedený manžel právo na náhradní byt;
soud může, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout,
že rozvedený manžel má právo jen na náhradní ubytování.

(4) Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve
svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného
nájemce.

(5) Skončí-li nájemní poměr vypovědí pronajímatele podle § 711 odst. 2
písm. a), b), c) a d), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Jde-li
o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí
pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. c) a d), může soud na návrh
nájemce, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že
nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt; v
těchto případech může být bytová náhrada poskytnuta i mimo obec, v níž
je vyklizovaný byt. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si
nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového
zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.

(6) Pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není tento nájemce
povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není
odpovídající bytová náhrada zajištěna; společní nájemci mají nárok jen
na jednu bytovou náhradu.

§ 712a

V období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k
vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil,
práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 až 699 a
přiměřeně § 700 až § 702 odst. 1.

§ 713

(1) Jestliže služební byt po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho
manželství užívají dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 706 odst.
1, nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn
přiměřený náhradní byt. To platí i v případě, jestliže nájemce
služebního bytu opustí trvale společnou domácnost. V odůvodněných
případech soud může rozhodnout, že stačí náhradní byt o menší podlahové
ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec, než je
vyklizovaný byt nebo náhradní ubytování.

(2) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na byty zvláštního
určení a byty v domech zvláštního určení.

§ 714

Zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu.
Osoba, jejíž nájem bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat,
pokud jí není zajištěna bytová náhrada za podmínek uvedených v § 712
odst. 2 a 3, popřípadě poskytnuto přístřeší za podmínek uvedených v §
712 odst. 5. Vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po
vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva.

Úprava práv nájemců při vzájemné výměně bytu

§ 715

Se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu.
Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez
závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce
rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.

§ 716

(1) Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do
tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo
zanikne.

(2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závažné
okolnosti, že není možno splnění dohody na něm spravedlivě požadovat,
může od dohody odstoupit; musí však tak učinit bez zbytečného odkladu.
Povinnost k náhradě škody tím není dotčena.

ODDÍL PÁTÝ

Nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení

§ 717

(1) V zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné
místnosti nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem.

(2) Jsou-li na užívání téže místnosti uzavřeny nájemní smlouvy s více
nájemci, je každý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu, který mu
byl v dohodě vymezen.

§ 718

Je-li nájemce povinen se z obytné místnosti vystěhovat, stačí mu
poskytnout náhradní ubytování, pokud nájemní smlouvou nebylo účastníky
dohodnuto něco jiného. V případě, že nájem obytné místnosti skončil z
důvodů, pro které lze vypovědět nájem bytu podle § 711 odst. 2 písm.
a), b), c) a d), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší.

ODDÍL ŠESTÝ

Podnájem bytu (části bytu)

§ 719

(1) Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na
dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez určení doby jen s písemným
souhlasem pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva
neplatná. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti
nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b). Smlouva o podnájmu musí mít
písemnou formu. Nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze
vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 2.

(2) Podnájem sjednaný bez určení doby skončí nejpozději se zánikem
nájmu. Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím
této doby.

(3) Po skončení podnájmu nemá podnájemce právo na náhradní podnájem.

ODDÍL SEDMÝ

Nájem a podnájem nebytových prostor

§ 720

Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem.^6)

ODDÍL OSMÝ

Zvláštní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých

§ 721

(1) Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které ji nelze řádně
užívat, nebo které takové užívání ztěžují, má nájemce právo, aby mu
byla poskytnuta jiná věc sloužící témuž účelu. Kromě toho má právo na
prominutí nájemného nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc
nemohl pro její vadu řádně užívat buď vůbec, nebo jen za ztížených
podmínek.

(2) Právo na prominutí nebo na slevu z nájemného musí být uplatněno u
pronajímatele nejpozději do konce doby, na kterou byl nájem sjednán.

§ 722

(1) Za opotřebení věci způsobené řádným užíváním nájemce neodpovídá.

(2) Vzniklé poškození, ztrátu nebo zničení věci je nájemce povinen
ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu. Povinnost nájemce
nahradit škodu se řídí ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za
škodu; nájemce však neodpovídá za škodu, která vznikla tím, že ten, kdo
věc pronajal, nesplnil povinnost uloženou ustanovením § 617.

§ 723

(1) Vrátí-li nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen
platit nájemné až do vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v
prodlení, je povinen zaplatit též poplatek z prodlení.

(2) Jestliže se věc ztratila nebo byla zničena, je nájemce povinen
platit nájemné a poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení dohodnuto,
dokud ztrátu nebo zničení věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se o
tom pronajímatel jinak nedozvěděl.

HLAVA OSMÁ

Příkazní smlouva

ODDÍL PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 724

Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará
nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.

Povinnosti příkazníka

§ 725

Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a
znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy,
je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho
souhlas; jinak odpovídá za škodu.

§ 726

Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu
jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však
příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný,
odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce.

§ 727

Příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o
postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z
provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.

Povinnosti příkazce

§ 728

Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi
předem na jeho žádost přiměřené prostředky, nezbytné ke splnění příkazu
a nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady, vynaložené při
provádění příkazu, a to i když se výsledek nedostavil.

§ 729

(1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné škody
i tu škodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu.

(2) Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu škodu jen náhodou, může se
domáhat náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz bezplatně;
nedostane však více, než by mu náleželo jako obvyklá odměna, kdyby byla
sjednána.

§ 730

(1) Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy,
jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání
příkazníka.

(2) Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal,
ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka.

Zánik příkazní smlouvy

§ 731

Pro zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o zániku
plné moci (§ 33b).

§ 732

Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit
příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou škodu a přísluší-li
příkazníkovi odměna, i její část odpovídající provedené práci. To platí
i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které
nedal příkazník podnět.

ODDÍL DRUHÝ

Smlouva o obstarání věci

§ 733

Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat
určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné
osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout
odměnu.

§ 734

O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení,
ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba
obstarání.

§ 735

Objednatel může až do obstarání věci od smlouvy odstoupit; musí však
obstarateli nahradit účelně vynaložené náklady a jinou újmu vzniklou
obstarateli, pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen nárok
na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění
obstaratele.

§ 736

Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů objednatele; odchýlit
se od nich může pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele nevyhnutelné
a nemůže-li včas dosáhnout jeho souhlasu.

ODDÍL TŘETÍ

Smlouva o obstarání prodeje věci

§ 737

Smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby
obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná
opatření k prodeji.

§ 738

Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět
prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za
obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před
dohodnutou dobou určenou k prodeji věci.

§ 739

(1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc prodána.

(2) Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po srážce odměny
částku, za kterou věc prodal.

§ 740

Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc
svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a
obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po
uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu.

§ 741

(1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje
kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá i za to,
že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.

(2) Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně ustanovení týkající se
prodeje použitých věcí.

HLAVA DEVÁTÁ

Jednatelství bez příkazu

§ 742

Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby
odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána,
povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek
bez zavinění jednajícího nedostavil.

§ 743

(1) Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat
záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu.

(2) Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má
jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož
zájmu jednal, v době skončení jednání obohacen.

§ 744

(1) Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící
škody, odpovídá za vzniklou škodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i
za náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu.

(2) Totéž platí, zasáhne-li někdo do záležitostí jiného proti jeho
projevené vůli.

§ 745

Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít
si, pokud je to možné, co pořídil svým nákladem.

§ 746

Jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm
vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost
obstaral.

HLAVA DESÁTÁ

Smlouva o úschově

§ 747

(1) Smlouvou o úschově vznikne složiteli právo, aby schovatel movitou
věc od něj do úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o úschově lze
uzavřít i tak, že odevzdání i převzetí věci bude zajištěno mechanickými
prostředky.

(2) Ve smlouvě lze dohodnout, že schovatel může věc odevzdat do úschovy
dalšímu schovateli.

§ 748

Složitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc
při jejím opatrování vynaložil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit
jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání
schovatele anebo zvyklostem.

§ 749

(1) Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a
nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat
pečlivě, zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po
uplynutí doby úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní
přibylo.

(2) Schovatel je povinen vrátit věc složiteli na požádání i před
uplynutím sjednané doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit ji dříve,
ledaže věc nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez
vlastní škody opatrovat.

§ 750

Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v
úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc
kdykoli vrátit.

§ 751

Použije-li schovatel převzatou věc, umožní-li její použití jinému,
dá-li ji bez svolení složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému
do úschovy, anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za
náhodnou škodu, ledaže by tato škoda postihla uschovanou věc i jinak.

§ 752

Složitel je povinen, není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit
schovateli škodu vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel
na věc vynaložil pro splnění své povinnosti.

§ 753

Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do šesti měsíců po
vrácení věci; jinak zaniknou.

HLAVA JEDENÁCTÁ

Smlouva o ubytování

§ 754

(1) Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel
poskytl přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající
z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny,
ubytovny a jiná zařízení).

(2) Za ubytování a služby s ním spojené je objednatel povinen zaplatit
ubytovateli cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády.

§ 755

Ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování
vyhrazeny, jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a
používat služeb, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno.

§ 756

Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k
ubytování ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený
výkon jeho práv spojených s ubytováním.

§ 757

Ubytovaný je povinen užívat prostory vyhrazené mu k ubytování a plnění
s ubytováním spojená řádně; v těchto prostorách nesmí ubytovaný bez
souhlasu ubytovatele provádět žádné podstatné změny.

§ 758

O odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do ubytovacích prostor
ubytovaným nebo pro něj platí ustanovení § 433 a 436.

§ 759

(1) Ubytovaný může odstoupit od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby;
újmu vzniklou ubytovateli předčasným zrušením ubytování je ubytovaný
povinen nahradit, pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.

(2) Ubytovatel může od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby odstoupit,
jestliže ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes výstrahu hrubě porušuje
dobré mravy nebo jinak hrubě porušuje své povinnosti ze smlouvy.

HLAVA DVANÁCTÁ

Smlouvy o přepravě

ODDÍL PRVNÍ

Smlouva o přepravě osob

§ 760

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné
použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa
určení řádně a včas.

§ 761

Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a
pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání
společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.

§ 762

(1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s
ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně.

(2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce povinen dbát,
aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s
cestujícím.

Odpovědnost

§ 763

(1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má
cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas.

(2) Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu
vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a
rozsah náhrady stanoví přepravní řády.

(3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez
zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti
měsíců, zaniknou.

§ 764

(1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na
zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u
sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až 431).

(2) Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od
cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při
nákladní přepravě.

ODDÍL DRUHÝ

Smlouva o přepravě nákladu

§ 765

(1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu
dopravce za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji
určenému příjemci.

(2) Odesílatel je povinen dopravci na požádání objednávku přepravy
písemně potvrdit.

(3) Dopravce je povinen na požádání odesílatele převzetí zásilky
písemně potvrdit.

§ 766

(1) Až do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek
stanovených přepravními řády dopravci nové příkazy.

(2) Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové příkazy přísluší
příjemci, stanoví přepravní řády.

§ 767

Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovené
lhůtě.

§ 768

(1) Dopravce může užít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo
právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám.

(2) Provádí-li přepravu společně několik dopravců podle přepravního
řádu jako přepravu sdruženou, stanoví přepravní řády, který z dopravců
a za jakých podmínek za tuto přepravu odpovídá.

Odpovědnost

§ 769

(1) Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v
době od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena
odesílatelem nebo příjemcem vadností zásilky, jejího obalu nebo balení,
zvláštní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce
odvrátit.

(2) Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek se má za to, že
škoda vznikla některou z příčin uvedených v odstavci 1.

(3) Na škody vzniklé na přepravovaných zásilkách se nevztahují
ustanovení § 427 až 431.

§ 770

(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu,
kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k
přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé
v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození
nebo částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla
zásilka znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce
náklady opravy.

(2) Za jiné škody z nákladní přepravy, než jsou škody na přepravované
zásilce, odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací
lhůty; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.

§ 771

Právo na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti
měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky
nedošlo, do šesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo
zanikne.

ODDÍL TŘETÍ

Společná ustanovení ke smlouvám o přepravě

§ 772

Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní
předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou
přepravní řády též převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro
přepravu vnitrostátní; odpovědnost za škodu na zdraví stanovená tímto
zákonem nesmí být omezena.

§ 773

(1) O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656
odst. 2 a 3.

(2) Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí (odebrání) některých
zásilek, zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které se rychle
kazí, lhůty kratší než 6 měsíců.

HLAVA TŘINÁCTÁ

Smlouva zprostředkovatelská

§ 774

Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat
zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje
zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen
přičiněním zprostředkovatele.

§ 775

Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba
sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je
smlouva neplatná podle § 40a.

§ 776

Zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li
to výslovně dohodnuto; v pochybnostech jen, jestliže mu vznikl nárok na
odměnu.

§ 777

Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si navzájem všechny
důležité okolnosti související se zprostředkováním, zejména okolnosti,
které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovávanou
smlouvu. Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat
cokoliv, jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.

HLAVA ČTRNÁCTÁ

Vklady

Obecná ustanovení

§ 778

Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen
“vkladatel”) a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a
jeho přijetím peněžním ústavem.

§ 779

Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené
peněžním ústavem v souladu s opatřením podle zvláštních předpisů^7).

§ 780

(1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná
osoba, má právo s vkladem nakládat.

(2) Vkladatel může v dohodě s peněžním ústavem vázat (vinkulovat)
výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.

(3) Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, že mu vklad náleží.

Vklady na vkladních knížkách

§ 781

(1) Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak,
aby z ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav.

(2) Není-li prokázána jiná výše vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní
knížce.

§ 782

Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno.

§ 783

(1) Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat.

(2) S vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na
jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak
právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní
vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat
každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek.

§ 784

(1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem
nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho,
kdo má na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou.

(2) Po umoření vydá peněžní ústav vkladateli novou vkladní knížku nebo
na požádání vyplatí celý vklad.

(3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knížek a
případy, kdy může peněžní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou
vkladní knížku i bez umoření původní vkladní knížky, je-li oprávněný
znám.

§ 785

Jestliže vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil
vkladní knížku na doplnění záznamů, ruší se vkladový vztah uplynutím
této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zrušeného vkladu.

§ 786

Vkladní listy

(1) Vkladní list je potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém
vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní
list vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knížkách.

(2) Vkladní list může být vystaven pouze na jméno.

§ 787

Další formy vkladů

(1) Peněžní ústav může sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů.

(2) Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na tyto jiné formy
vkladů přiměřeně ustanovení o vkladních knížkách a vkladních listech.

(3) Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na jméno.

HLAVA PATNÁCTÁ

zrušena

ODDÍL PRVNÍ

zrušen

§ 788

zrušen

§ 789

zrušen

§ 790

zrušen

§ 791

zrušen

ODDÍL DRUHÝ

zrušen

§ 792

zrušen

§ 793

zrušen

§ 794

zrušen

ODDÍL TŘETÍ

zrušen

§ 795

zrušen

§ 796

zrušen

§ 797

zrušen

§ 798

zrušen

§ 799

zrušen

ODDÍL ČTVRTÝ

zrušen

§ 800

zrušen

§ 801

zrušen

§ 802

zrušen

§ 803

zrušen

§ 804

zrušen

ODDÍL PÁTÝ

zrušen

§ 805

zrušen

ODDÍL ŠESTÝ

zrušen

§ 806

zrušen

§ 807

zrušen

§ 808

zrušen

§ 809

zrušen

§ 810

zrušen

§ 811

zrušen

§ 812

zrušen

§ 813

zrušen

§ 814

zrušen

§ 815

zrušen

ODDÍL SEDMÝ

zrušen

§ 816

zrušen

§ 817

zrušen

§ 818

zrušen

§ 819

zrušen

§ 820

zrušen

§ 821

zrušen

ODDÍL OSMÝ

zrušen

§ 822

zrušen

§ 823

zrušen

§ 824

zrušen

§ 825

zrušen

§ 826

zrušen

§ 827

zrušen

§ 828

zrušen

HLAVA ŠESTNÁCTÁ

Smlouva o sdružení

§ 829

(1) Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení
sjednaného účelu.

(2) Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

§ 830

Každý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného
účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež
by mohla znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu.

§ 831

Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy
povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve
smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout
stejné hodnoty.

§ 832

(1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy
v době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy.

(2) Pokud není pověřen některý účastník správou věcí uvedených v
odstavci 1, nakládá s nimi za účelem dosažení účelu smlouvy účastník,
který je poskytl; je však povinen je oddělit od ostatního svého majetku
dohodnutým způsobem nebo způsobem, který sdělí ostatním účastníkům
smlouvy o sdružení.

§ 833

Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve
spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením
o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním
pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání
všech účastníků.

§ 834

Majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím
všech účastníků.

§ 835

(1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li
smlouvou určeno jinak.

(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a
nerozdílně.

§ 836

(1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o
obstarávání společných věcí jednomyslně.

(2) Má-li podle smlouvy rozhodovat většina hlasů, patří každému
účastníku jeden hlas; velikost podílu nerozhoduje.

§ 837

Každý účastník, i když nevykonává správu, má právo přesvědčit se o
hospodářském stavu sdružení. Ustanovení smlouvy tomu odporující jsou
neplatná.

§ 838

(1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době
a k újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze
sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.

(2) Z vážných důvodů lze účastníka ze sdružení vyloučit, a to pouze
jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdružení, nestanoví-li
smlouva jinak.

§ 839

Účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené
do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení
se mu vyplatí v penězích.

§ 840

Účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprošťuje
odpovědnosti za závazky z činnosti sdružení, které vznikly do dne
vystoupení nebo vyloučení.

§ 841

Při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot,
poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek
získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve
smlouvě, jinak rovným dílem.

HLAVA SEDMNÁCTÁ

Smlouva o důchodu

§ 842

Smlouvou o důchodu se zakládá někomu na doživotně nebo na jinak
stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu.

§ 843

Smlouva o důchodu musí být uzavřena písemně.

§ 844

Právo na důchod nelze převést na jiného. Splatné dávky lze však
postoupit.

HLAVA OSMNÁCTÁ

Sázka a hra

§ 845

(1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z
půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a
pohledávky nelze ani platně zajistit.

(2) Los se posuzuje jako sázka nebo hra.

§ 846

Ustanovení § 845 neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát
nebo který byl úředně povolen.

HLAVA DEVATENÁCTÁ

Veřejná soutěž

§ 847

Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba veřejnou soutěž (dále jen
“vyhlašovatel soutěže”) veřejnou soutěž na určité dílo nebo výkon, musí
ve vyhlášení uvést přesné vymezení předmětu a lhůty soutěže, výši cen a
ostatní soutěžní podmínky; rovněž musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a
podle jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěže a provede
ocenění.

§ 848

(1) Vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou
soutěží těm, kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěže
určené pro udílení cen.

(2) Bylo-li dosaženo výsledku činností několika soutěžících, rozdělí se
cena, nebyl-li vyhlášen jiný postup a jestliže nedojde k dohodě, podle
toho, v jakém poměru se každý na dosaženém výsledku podílel.

§ 849

(1) Veřejnou soutěž lze odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání se
musí provést stejným způsobem, jakým došlo k vyhlášení soutěže, nebo
jiným stejně účinným způsobem.

(2) Dojde-li k odvolání veřejné soutěže, vyhlašovatel soutěže je
povinen poskytnout přiměřené odškodnění soutěžícím, kteří před
odvoláním soutěže její podmínky převážně nebo zčásti již splnili. Na
toto právo musí vyhlašovatel soutěže soutěžící při odvolání soutěže
upozornit.

HLAVA DVACÁTÁ

Veřejný příslib

§ 850

Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí
odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže
neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném
příslibu.

§ 851

Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrží odměnu ten, kdo
je nejdříve splní.

§ 852

Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich
obsahu vyplývá, že odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se
odměna mezi ně rovným dílem.

HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ

Cestovní smlouva

§ 852a

(1) Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen
“cestovní kancelář”) zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd^8) a
zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu.

(2) Návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář.
Jedno vyhotovení cestovní smlouvy je po jejím uzavření cestovní
kancelář povinna předat zákazníkovi. Spolu s cestovní smlouvou je
cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi doklad o pojištění^9)
vystavený pojišťovnou.

§ 852b

(1) Cestovní smlouva musí být písemná a musí obsahovat

a) označení smluvních stran,

b) vymezení zájezdu, zejména termín jeho zahájení a ukončení, uvedení
všech poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do
ceny zájezdu, místo a dobu jejich trvání; vymezení zájezdu může být
nahrazeno odkazem na číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu^10)
jen v případě, že katalog obsahuje všechny tyto informace a byl
zákazníkovi předán,

c) cenu zájezdu, včetně časového rozvrhu plateb a výši zálohy.

(2) Cestovní smlouva musí rovněž obsahovat

a) způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení
právní povinnosti cestovní kanceláře,

b) výši odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláři
uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy v případech stanovených
tímto zákonem.

(3) Cestovní smlouva musí dále obsahovat,

a) jsou-li součástí zájezdu i další platby za služby, jejichž cena není
zahrnuta v ceně zájezdu, údaje o počtu a výši těchto dalších plateb,

b) je-li součástí zájezdu ubytování, jeho polohu, kategorii, stupeň
vybavenosti a hlavní charakteristické znaky,

c) je-li součástí zájezdu doprava, druh, charakteristiku a kategorii
dopravního prostředku, údaje o trase cesty,

d) je-li součástí zájezdu stravování, jeho způsob a rozsah,

e) je-li realizace zájezdu podmíněna dosažením minimálního počtu
zákazníků, výslovné uvedení této skutečnosti a současně lhůtu, ve které
nejpozději musí cestovní kancelář zákazníka písemně informovat o
zrušení zájezdu z důvodu nedosažení minimálního počtu zákazníků,

f) jsou-li důvody pro stanovení podmínek, které musí účastník zájezdu
splňovat, uvedení těchto podmínek a lhůtu, ve které může zákazník
oznámit, že se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba, pokud jsou
důvody pro její stanovení.

§ 852c

(1) V cestovní smlouvě lze dohodnout, že cestovní kancelář je oprávněna
jednostranným úkonem zvýšit cenu zájezdu, jestliže je zároveň přesně
stanoven způsob výpočtu zvýšení ceny. Cena zájezdu uvedená v cestovní
smlouvě však nesmí být jednostranně zvýšena během 20 dnů před zahájením
zájezdu.

(2) Cenu zájezdu podle odstavce 1 lze zvýšit jen v případě, že dojde ke
zvýšení

a) ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot, nebo

b) plateb spojených s dopravou, např. letištních a přístavních
poplatků, které jsou zahrnuty v ceně zájezdu, nebo

c) směnného kursu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v
průměru o více než 10 %,
pokud k této změně dojde do jednadvacátého dne před zahájením zájezdu.

(3) Písemné oznámení o zvýšení ceny musí být zákazníkovi odesláno
nejpozději 21 dní před zahájením zájezdu, jinak cestovní kanceláři
nevznikne právo na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu.

§ 852d

(1) Cestovní kancelář je povinna nejpozději 7 dnů před zahájením
zájezdu poskytnout zákazníkovi písemně další podrobné informace o všech
skutečnostech, které jsou pro zákazníka důležité a které jsou ji známy,
pokud nejsou obsaženy již v cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl
zákazníkovi předán, zejména

a) upřesnění údajů uvedených v § 852b odst. 3 písm. a) až d), které
jsou cestovní kanceláři známy a nejsou obsaženy v cestovní smlouvě nebo
v katalogu, který byl zákazníkovi předán,

b) podrobnosti o možnosti kontaktu s nezletilou osobou nebo zástupcem
cestovní kanceláře v místě pobytu nezletilé osoby, jde-li o zájezd,
jehož účastníkem je nezletilá osoba,

c) jméno, adresa a telefonní číslo osoby, na kterou se zákazník v
nesnázích v průběhu zájezdu může obrátit s žádostí o pomoc, zejména
místního zástupce cestovní kanceláře a adresu a telefonní číslo
zastupitelského úřadu,

d) informace o možnosti uzavřít pojištění pro případ, že zákazníkovi
vzniknou náklady v souvislosti s jeho odstoupením od cestovní smlouvy,
pokud toto pojištění není zahrnuto v ceně zájezdu.

(2) Je-li cestovní smlouva uzavřena v době kratší než 7 dnů před
zahájením zájezdu, musí cestovní kancelář svoji povinnost podle
odstavce 1 splnit již při uzavření cestovní smlouvy.

§ 852e

(1) Je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením
zájezdu změnit podmínky smlouvy, může navrhnout zákazníkovi změnu
cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy vede i ke
změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena.

(2) Navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce
1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy
souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud zákazník ve
lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratší než 5 dnů od
doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy
neodstoupí, má se za to, že s její změnou souhlasí.

§ 852f

(1) Před zahájením zájezdu může zákazník písemně oznámit cestovní
kanceláři, že se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba v oznámení
uvedená. Dnem doručení oznámení se osoba v něm uvedená stává
zákazníkem. Oznámení musí obsahovat prohlášení nového zákazníka, že
souhlasí s uzavřenou cestovní smlouvou. V případě, že cestovní smlouva
stanoví lhůtu a podmínky podle § 852b odst. 3 písm. f), může tak
zákazník učinit jen ve stanovené lhůtě a oznámení musí obsahovat i
prohlášení nového zákazníka, že splňuje veškeré podmínky stanovené pro
poskytnutí zájezdu.

(2) Původní a nový zákazník společně a nerozdílně odpovídají za
zaplacení ceny zájezdu a úhradu nákladů, pokud takové náklady cestovní
kanceláři v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.

§ 852g

(1) Zákazník může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit.
Cestovní kancelář může před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy
odstoupit jen z důvodu zrušení zájezdu nebo z důvodu porušení
povinností zákazníkem.

(2) Odstoupil-li zákazník od cestovní smlouvy podle § 852e odst. 2 nebo
odstoupila-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy z důvodu zrušení
zájezdu před jeho zahájením, má zákazník právo požadovat, aby mu
cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd
nejméně v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, může-li
cestovní kancelář takový zájezd nabídnout.

(3) Při uzavření cestovní smlouvy podle odstavce 2 se platby
uskutečněné na základě původní cestovní smlouvy považují za platby
podle nové cestovní smlouvy. Je-li cena nového zájezdu nižší než již
uskutečněné platby podle předchozí věty, je cestovní kancelář povinna
tento rozdíl bez zbytečného odkladu zákazníkovi vrátit.

(4) Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před
termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši
10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.

(5) Cestovní kancelář se může zprostit odpovědnosti za škodu podle
odstavce 4 nebo povinnosti zaplatit pokutu jen tehdy, prokáže-li, že ke
zrušení zájezdu došlo

a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e),

b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla zabránit ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze na ni rozumně požadovat.

§ 852h

(1) Není-li důvodem odstoupení zákazníka porušení povinnosti cestovní
kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo
odstoupí-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy před zahájením
zájezdu z důvodu porušení povinnosti zákazníkem, je zákazník povinen
zaplatit cestovní kanceláři odstupné ve výši stanovené podle § 852b
odst. 2 písm. b) a cestovní kancelář je povinna vrátit zákazníkovi vše,
co od něho obdržela na úhradu ceny zájezdu podle zrušené cestovní
smlouvy.

(2) Je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní smlouvy porušení
povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto
zákonem nebo nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g
odst. 2, je cestovní kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit
zákazníkovi vše, co od něho obdržela na úhradu ceny zájezdu podle
zrušené cestovní smlouvy, aniž by byl zákazník povinen platit cestovní
kanceláři odstupné. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno.

§ 852i

(1) Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků
vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto
závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli
služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.

(2) Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní
smlouvy nebo tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník uplatnit své
právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3
měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, že se zájezd neuskutečnil,
ode dne, kdy měl být zájezd ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo
zaniká.

(3) Je-li uzavření cestovní smlouvy zprostředkováno jinou cestovní
kanceláří nebo cestovní agenturou,^11) je lhůta podle odstavce 2
zachována, i pokud tak zákazník učinil řádně a včas u zprostředkující
cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.

§ 852j

(1) Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou
odstoupením od cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 zprostit jen
tehdy, prokáže-li, že ke zrušení zájezdu došlo

a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e), nebo

b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla cestovní kancelář
zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

(2) Cestovní kancelář se může odpovědnosti za škodu způsobenou
porušením právní povinnosti zprostit jen tehdy, prokáže-li, že tuto
škodu nezavinila ona ani jiní dodavatelé služeb cestovního ruchu
poskytovaných v rámci zájezdu a škoda byla způsobena

a) zákazníkem,

b) třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto
skutečnost nebylo možné předpokládat nebo byla nevyhnutelná, nebo

c) neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

(3) V případech, kdy vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká
republika vázána, umožňuje omezení výše náhrady škody vzniklé z
porušení závazku z cestovní smlouvy a toto omezení je uvedeno v
cestovní smlouvě v souladu s touto mezinárodní smlouvou, není cestovní
kancelář povinna nahradit škodu, za kterou odpovídá, ve výši
přesahující omezení uvedené v cestovní smlouvě.

§ 852k

(1) V případech podle § 852j odst. 2 písm. b) a c) je cestovní kancelář
povinna poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc.

(2) Jestliže po zahájení zájezdu cestovní kancelář neposkytne
zákazníkovi služby cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část řádně a
včas nebo zjistí, že mu všechny služby cestovního ruchu nebo jejich
podstatnou část nebude moci řádně a včas poskytnout, třebaže se k tomu
cestovní smlouvou zavázala, je povinna bez zbytečného odkladu a
bezplatně provést taková opatření, aby mohl zájezd pokračovat.

(3) Pokud nelze pokračování zájezdu zajistit jinak než prostřednictvím
služeb cestovního ruchu nižší kvality než uvedené v cestovní smlouvě,
je cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně.

(4) Jestliže opatření podle odstavce 2 nelze učinit nebo je zákazník
nepřijme, musí cestovní kancelář bez zbytečného odkladu vrátit
zákazníkovi rozdíl v ceně. V případě, že součástí zájezdu je i doprava,
je cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi dopravu zpět na
místo odjezdu nebo na jiné místo návratu, s nímž zákazník souhlasil,
včetně nezbytného náhradního ubytování a stravování. Pokud je doprava
uskutečněna jiným dopravním prostředkem, než kterým měla být
uskutečněna podle cestovní smlouvy, je cestovní kancelář v případě, že

a) doprava je uskutečněna za nižší náklady, povinna vrátit rozdíl v
ceně, nebo

b) doprava je uskutečněna za vyšší náklady, povinna rozdíl v ceně
uhradit z vlastních prostředků.

ČÁST DEVÁTÁ

Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení

HLAVA PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 853

Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani
jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují
vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

HLAVA DRUHÁ

Přechodná a zrušovací ustanovení k úpravám účinným od 1. dubna 1964
(zákon č. 40/1964 Sb.)

§ 854

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních
vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však
posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 855

(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbaveni
svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 považují za osoby zbavené podle
tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům.

(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni
svéprávnosti, jsou i napříště způsobilí k právním úkonům v rozsahu
stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich
způsobilosti podle ustanovení § 10 odst. 2.

§ 856

(1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších
předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové
spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich
bezpodílového spoluvlastnictví patří.

(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou
předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení
o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.

(3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, že výrokem o
propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím
od 1. dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

§ 857

Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne
tímto dnem právo společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo
však nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí.

§ 858

(1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto
zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna
1964 právo na plnění pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č.
40/1964 Sb.); je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, vznikne právo
na plnění osobám uvedeným v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.

(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním
letectví, dovolává pro pojištění proti následkům odpovědnosti
ustanovení § 58 až 60 téhož zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964
ustanovení § 427 až 431 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.

§ 859

(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li
však závěť zřízena před 1. dubna 1964, posuzuje se její platnost podle
dosavadních předpisů.

(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplývající ze
svěřeneckého náhradnictví.

(3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manžel, který žil se
zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého
podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se
důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu.

§ 860

Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a
promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem 1964.

§ 861

Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na
vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí
desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta
původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, které se již
před 1. dubnem 1964 promlčelo podle dosavadních předpisů.

§ 862

Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se
řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č.40/1964 Sb., pokud nejsou
upraveny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých
ze smlouvy.

§ 863

Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2
zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi
předpisy, kterými se řídilo dosud.

§ 864

Zrušují se:

1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2,
pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352;

2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů;

3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými
podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;

4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947
Sb., o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení
drobení zemědělské půdy;

5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a
pachtýřů zemědělských pozemků;

6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;

7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními
prostředky;

8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech
zemědělské a lesní půdy;

9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci
peněžnictví;

10.ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;

11.ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), 58, 59 odst. 1 a § 60 zákona č.
47/1956 Sb., o civilním letectví;

12.ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného
bohatství (horního zákona);

13.ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a
nemocech z povolání;

14.vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích;

15.vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní
oblasti;

16.vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní
nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;

17.nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí
některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra
spravedlnosti č. 37/1955 Sb.;

18.nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých
důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrušení bez
výpovědi;

19.vládní vyhláška č. 113/1956 Ú.l., o vybírání nedoplatků nájemného, s
výjimkou ustanovení § 5 až 7;

20.vládní vyhláška č. 211/1957 Ú.l., o provádění drobných oprav v
bytech;

21.příloha vyhlášky ministerstva financí č. 157/1954 Ú.l., kterou se
vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění;

22.přílohy 1 až 11 vyhlášky ministerstva financí č. 237/1955 Ú.l., o
pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní
pojišťovnou;

23.vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú.l., o vkladních knížkách;

24.vyhláška ministerstva financí č. 33/1958 Ú.l., o pojistných
podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní
pojišťovnou;

25.ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu č.
125/1959 Ú.l., o základních předpisech pro práci prodejen.

HLAVA TŘETÍ

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. dubna 1983 (zákon č.
131/1982 Sb.)

§ 865

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.

(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů,
zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení
§ 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví
nedošlo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím
soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983.

(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č.131/1982 Sb.
se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc
nepřetržitě v držbě (§135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo
odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato
doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu
uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuž
došlo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než
uplynutím tří let od tohoto dne.

(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně
získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná
ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze
použít, jde-li o právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle
dosavadních předpisů.

(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem
1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7 ve
znění zákona č. 131/1982 Sb.

§ 866

Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční
mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda
postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem
1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve
znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.

HLAVA ČTVRTÁ

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1989 (zákon č.
188/1988 Sb.)

§ 867

Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1. lednem
1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

HLAVA PÁTÁ

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992 (zákon č.
509/1991 Sb.)

§ 868

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních
vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však
posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 869

Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností
tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto
zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti
tohoto zákona, jinak zanikne.

§ 870

Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a
promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona.

§ 871

(1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných
místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních
předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění
dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné
užívání bytu manžely se mění na společný nájem.

(2) Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím, že jej nelze
vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.

(3) Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a
místností nesloužících k bydlení.

(4) Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků
organizace se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují
kritéria stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky
nejsou splněny, mění se takové osobní užívání na nájem.

§ 872

(1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů,
které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem
účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8
odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a
jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.

(2) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného nezastavěného pozemku
více občanům společně (společným uživatelům), stávají se s účinností
tohoto zákona podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.

(3) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného zastavěného pozemku více
občanům společně (společným uživatelům zastavěného pozemku), stávají se
s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichž
velikost je stejná jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke
stavbě postavené na pozemku ve společném osobním užívání. V případě
pochybnosti určí velikost spoluvlastnických podílů dohoda
spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na návrh některého z nich.

(4) Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému
pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými
spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá;
zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.

(5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s
ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti
tohoto zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci
pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na
uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o
přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo
do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k
uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného
obohacení (§ 451 a násl.).

(6) Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona,
kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na
uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba
započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek
nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

(7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č.
52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978
Sb., osobní vlastnictví k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto zákona
osobní vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob);
rovněž právo společného osobního užívání pozemku, na němž stojí obytný
dům s bytem (byty) ve vlastnictví občana (občanů), se mění dnem
účinnosti tohoto zákona na podílové spoluvlastnictví fyzických osob.

(8) Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním
vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti
tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i
právnické osoby.

§ 873

Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li
však závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její
platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.

§ 874

Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jež vzniklo před
účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.

§ 875

(1) Zájmová sdružení, jež vznikla podle § 360b hospodářského zákoníku,
zájmové organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o
zemědělském družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové
organizace, jež vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o
bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, se považují za
sdružení podle § 20f tohoto zákona. Tato sdružení jsou povinna se
registrovat podle § 20i do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto
zákona.

(2) Dosavadní nadace se považují za nadace podle § 20b až 20e tohoto
zákona.

§ 876

(1) Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb.,
hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby
vydání zvláštního zákona.

(2) Hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku za úplatu podle §
348 hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na
nájemní smlouvy. Je-li užívání majetku podle § 348 hospodářského
zákoníku sjednáno bezúplatně, mění se ode dne účinnosti tohoto zákona
na smlouvu o výpůjčce.

§ 877

(1) Ceny, úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy
podle tohoto zákona a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis
o cenách, se považují za ceny podle tohoto předpisu.

(2) Pokud se v tomto zákoně používá pojmu “obecně závazný právní
předpis o cenách”, rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.

§ 878

Zrušují se:

1. Ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník);

2. Zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty;

3. Ustanovení § 4, 6, 9 odstavec 2 a § 10 odstavec 2 zákona č. 52/1966
Sb., ve znění zákona č. 30/1978 Sb., o osobním vlastnictví bytů.

HLAVA ŠESTÁ

§ 879

(1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České
republiky nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv. osadnické
vztahy, urbariáty a komposesoráty) upraví zákon národní rady příslušné
republiky.

(2) Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem zajišťuje bytové
náhrady (náhradní byty a náhradní ubytování).

§ 879a

Podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslušná
ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České
republiky může vydat podrobnější předpisy k provedení občanského
zákoníku.

HLAVA SEDMÁ

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA 1995 (zákon č.
267/1994 Sb.)

§ 879b

(1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné než písemné formě
jsou platné i nadále.

(2) Ustanovení § 712 odst. 2 čtvrté věty se vztahují na nájemní smlouvy
uzavřené po účinnosti tohoto zákona.

HLAVA OSMÁ

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č.
103/2000 Sb.)

§ 879c

(1) Právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb.,
hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví
osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku
na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této
budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona,
se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na
vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo
nájmu, kterými bylo nahrazeno právo trvalého užívání pozemku, pokud
bylo zřízeno ve prospěch bytového družstva nebo ve prospěch toho, komu
byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona
o vlastnictví bytů.

(3) Bylo-li právo trvalého užívání zřízeno k jednomu pozemku společně
více osobám, stávají se podle odstavce 1 tyto osoby spoluvlastníky se
stejnými podíly.

(4) Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno,
nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku
ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2
na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty
jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

HLAVA DEVÁTÁ

Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 2001 (zákon č.
367/2000 Sb.)

§ 879d

Osobou, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, se pro
účely § 879c rozumí i bytové družstvo nebo sdružení občanů, které
vzniklo anebo se považuje za vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o
sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, pokud na takovéto
bytové družstvo, případně sdružení občanů přešlo právo trvalého užívání
uvedené v § 879c odst. 1.

§ 879e

Ustanovení § 879c odst. 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo
nájmu podle § 879c odst. 2 zřízené nejpozději do 31. prosince 2000 ve
prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do
vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. Změna takového práva
výpůjčky nebo nájmu na vlastnictví nastává dnem 1. července 2001.

Vybraná ustanovení novel

Část pátá zákona č. 367/2000 Sb.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

1. Zástavní práva, jejichž rozsah byl vymezen přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována se všemi účinky podle
dosavadní právní úpravy i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Uspokojení ze zástavy se však řídí tímto zákonem.

2. K zajištění daňových pohledávek, ke kterým nebyl vymezen rozsah
zákonného zástavního práva podle dosavadní právní úpravy do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, lze postupovat pouze podle ustanovení § 72
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění tohoto
zákona.

Čl.IV zákona č. 317/2001 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Ustanoveními čl. I tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto právních
vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Čl.III zákona č. 136/2002 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Promlčení práva na náhradu škody v případech uvedených v části první
čl. I bodu 4 a v části druhé čl. II, která vznikla přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.

2. Práva z odpovědnosti za vady věci při prodeji v obchodě, u níž
záruční doba počala běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se
řídí dosavadními právními předpisy.

3. Práva z odpovědnosti za vady u věcí použitých při jejich prodeji v
obchodě se řídí dosavadními právními předpisy, pokud k převzetí věci
kupujícím došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pro spotřební zboží, které bylo vyrobeno do data účinnosti tohoto
zákona, se při prodeji v obchodě mohou použít ustanovení o záruční době
podle dosavadních právních předpisů, nejdéle však do 31. prosince 2003.
Tato skutečnost musí být výslovně uvedena na záručním listu nebo na
dokladu o zakoupení věci a kupující na to musí být upozorněn.

Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.

ČÁST ŠESTÁ

Přechodná ustanovení

1. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede
dnem nabytí jeho účinnosti; vznik těchto právních vztahů, jakož i
nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Čl.VIII zákona 56/2006 Sb.

Přechodné ustanovení

Smlouvy o službách bankovních, platebních, úvěrových a pojistných,
smlouvy týkající se penzijního připojištění, smlouvy týkající se
poskytování investičních služeb a smlouvy týkající se obchodů na trhu s
investičními nástroji, při jejichž uzavření byly použity prostředky
komunikace na dálku a které byly uzavřeny přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.

§ 6 zákona č. 107/2006 Sb.

Přechodná ustanovení k části druhé

(1) Ustanovení § 706 odst. 2 věta třetí se u nájemních smluv, které
byly uzavřeny před účinností tohoto zákona, nevztahuje na osoby, které
nájemce přijal do společné domácnosti před účinností tohoto zákona.

(2) Výpovědi nájmu bytu podané před účinností tohoto zákona podle § 711
se řídí dosavadními právními předpisy.

(3) Ustanovení § 719 odst. 1 věta třetí se vztahuje na podnájemní
smlouvy uzavřené po účinnosti tohoto zákona.

§ 7 zákona č. 107/2006 Sb.

ČÁST TŘETÍ

PŘECHODNÉ USTANOVENÍ

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní
vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vznik těchto právních
vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Čl.XLIV zákona č. 264/2006 Sb.

Přechodné ustanovení

Srážky se mzdy na základě dohod o srážkách ze mzdy a z jiných příjmů
uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provádějí podle
dosavadních právních předpisů; pohledávky zajištěné těmito dohodami
nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zvyšovat, jestliže je není
možné podle něj zajistit dohodou o srážkách ze mzdy a z jiných příjmů.

Zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.

Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k
zajištění výroby.

Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.

1) Např. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku.

1a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně
některých souvisejících zákonů.

2) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění
pozdějších předpisů.

2a) Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně
spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách
ve spotřebitelských smlouvách.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o
ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k
užívání nemovitostí na časový úsek.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o
ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000
o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména
elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o
uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně
směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu
2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice
97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice
97/5/ES.

2b) § 2, § 3 písm. bb), § 23 a 66 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné
smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).

2c) § 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve
znění zákona č. 56/2006 Sb.

2d) Například § 14 odst. 7, § 15 odst. 3, § 715a odst. 3 obchodního
zákoníku.

2d) Například zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a
o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva
a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o
střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění
zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o
živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších
předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

2d) Zákon ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.

2d) § 2 písm. c) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách
informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých
službách informační společnosti).

2d) § 162a odst. 1 trestního zákona.

2e) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných
práv k nemovitostem.

3) Např. zákon č. 403/1990 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č.
229/1991 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku.

3a) § 5 odst. 1 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník.

3b) § 175a až 175z občanského soudního řádu.

3c) § 175f odst. 4 občanského soudního řádu.

3h) § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.

3i) § 147 až 150 zákoníku práce.

§ 276 až 302 občanského soudního řádu.

4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o určitých
aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží.

4a) Například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových
výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.

5) § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve
znění zákona č. 75/1976 Sb.

§ 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.

6) Zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.

7) § 11 odst. 3 zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.

8) § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách
podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.

9) § 6 zákona č. 159/1999 Sb.

10) § 10 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.

11) § 3 zákona č. 159/1999 Sb.