**Výživné nezletilých dětí se vždy určuje podle jeho odůvodněných potřeb a dále podle schopností, možností a majetkových poměrů toho, kdo je povinen výživné platit.** V případě, že se potřeby nezletilého změní, nastává zákonem i důvod pro změnu výše výživného.
Zákon o rodině ve své třetí části upravuje téměř komplexně vyživovací povinnost rodičů k jejich dětem. **Tato povinnost trvá do té doby, dokud nejsou děti schopny se živit sami.** Publikovali jsme také příslušné rozhodnutí soudů (podívejte se „zde“:/rozhodnuti-soudu/vyzivovaci-povinnost-k-diteti). **Vyživovací povinnost dopadá na oba rodiče**, a to podle jejich schopností, možností a majetkových poměrů. Pokud žijí rodiče spolu, většinou problém nenastává. Soud při určování rozsahu přihlíží k míře osobní péče rodiče o dítě, případně k péči o společnou domácnost.
Při **určování výše výživného soud zjišťuje**, jaké příjmy a možnosti oba rodiče mají. V případě příjmů z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je dotyčný povinen soudu prokázat své příjmy a doložit podklady. Při nesplnění této povinnosti se má za to, že jeho příjmy dosahují pátnáctinásobku životního minima potřebného k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.
**Odůvodněné potřeby nezletilého se rozhodně nekryjí s nějakým životním minimem.** Vyjadřují komplexní potřeby mladého člověka, tzn. nejen stravu, ošacení, ale také výdaje na koníčky, sport, zábavu i nadstandardní vzdělání. V některých případech lze prosadit i tvorbu úspor pro budoucí povolání. Jedná se opět o individuální zhodnocení jak poměrů u povinného, tak potřeb u nezletilého.
**V případě, že se potřeby nezletilého relativně nezměnily, avšak manžel získal lukrativnější povolání, možnost pro zvýšení výživného tu rozhodně je** (důvodem by mohl být např. vyšší standard).
Podmínkou vyživovacího nároku stále zůstává odkázanost, tedy neschopnost dítěte se samo živit. Dle zákona to neznamená po dosažení 15 let či dostudování střední školy. Pokud se díte rozhodne studovat vysokou školu, **trvá jeho nárok do té doby, dokud vzdělání neukončí** (pozor jsou výjimky při přerušování studia, podívejte se na některá „rozhodnutí soudu ve zkrácené verzi“:/rozhodnuti-soudu/vyzivovaci-povinnost-k-diteti).
V praxi se často stává, že jak roky plynou, potřeby nezletilého se stupňují a samozřejmě vyžadují větší finanční příspěvky od rodičů. Nežijí-li rodiče spolu, pak situace dopadá tak, že jeden z manželů odmítá přistoupit na zvýšení výživného. V tomto případě nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud. Pakliže je dohoda možná a vy se jen chcete ujistit, že vše bude, tak jak jste si dohodli, pak doporučuji **soudní schválení dohody o výši výživného**.
Při otázce **sepisování žaloby pro zvýšení výživného** se nemusíte obávat napsané částky, neboť soud pečlivě zhodnotí poměry rodičů a potřeby dítěte a částku v petitu může upravit, jak zvýšit, tak snížit. **Zaměřte se spíše na uvedení všech aktivit dítěte, které představují nějaké náklady.** Pamatujte však, že před soudem bude nutné tyto náklady nějakých způsobem doložit, důkazní břemene v tomto okamžiku bude ležet na vás.
.>
Martin Rosulek, 24.8.2010
—
*Nenašli jste přesně to, co hledáte? Máte specifický dotaz, pak využijte naší služby online formuláře: – Váš dotaz posíláme advokátní kanceláře, kde se mu věnují profesionální advokáti z oboru. Získejte jistotu za zpoplatněnou SMSku.*
.<>
„Přejít na online právní poradnu“:/online-poradna
