Ačkoliv se nezaměstnanost v České republice komplexně snižuje, stále existují odvětví, ve kterých poptávka po práci výrazně převyšuje nabídku pracovních pozic. Jedná se zejména o humanitně zaměřené obory. Zaměstnanci pak často pracují u zaměstnavatele několik měsíců jako dobrovolníci bez jakékoliv finanční odměny.
Zákon, který upravuje práci dobrovolníků
Dne 1. 1. 2003 vstoupil v účinnost zákon upravující výkon dobrovolnické služby, jeho cílem je stanovit rámce dobrovolnické služby, tedy za jakých podmínek bude její výkon státem uznávaný. Zákon však nevylučuje ani výkon dobrovolnictví v soukromé sféře. Tento zákon taxativně stanovuje oblasti, ve kterých je možné zaměstnávat dobrovolníky.
Současně zákon o dobrovolnické službě v ustanovení § 2 odst. 2 stanoví, že:
„za dobrovolnickou službu se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru“.
Soudní rozhodnutí
Nejvyšší správní soud rozhodoval o případu ženy, která vedla pro občanské sdružení účetnictví pod příslibem, že bude zaměstnána v případě získání finančních prostředků z grantu (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 175/2011-92).
Soud v souvislosti s tímto případem konstatoval, že se nejedná o závislou činnost, protože zde chybí jedna ze základních náležitostí a to odměna za vykonanou práci. Bez této podstatné náležitosti se nejedná o závislou práci v režimu zákoníku práce, ale o smlouvu inominátní ve smyslu ustanovení § 51, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Tomuto výkladu nasvědčuje i ustanovení § 3 zákoníku práce, podle kterého závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu.
Toto rozhodnutí je průlomové zejména proto, že v praxi byly často podobné případy zaměstnávání posuzovány inspektorátem práce jako nelegální zaměstnávání, která toto opírala o ustanovení § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který definuje nelegální zaměstnávání osob jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.
Vzhledem k tomu, že se takto pracující osoba nenachází v režimu zákoníku práce, nelze se domáhat ani odškodnění dle tohoto právního předpisu.
Autor článku Mgr. Vít Křížka
Advokátní kancelář Křížka Kuckirová Legal
