Dosažením 18 let je dítě sice dospělé a plně svéprávné, nicméně pokud pokračuje v přípravě na své budoucí povolání, neznamená tato věková hranice v souvislosti s vyživovací povinností rodičů vůbec nic (§ 859 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dále jen NOZ).
Soustavnou přípravou na budoucí povolání se většinou rozumí studium na vysoké škole prezenční formou.
Nastává ale trochu jiná situace, pokud dítě studuje vysokou školu dálkově. Distanční formu studia většinou volí pracující lidé nebo ženy na mateřské, a tomu je také studijní program přizpůsoben. To znamená, že dítě škole věnuje převážně víkendy a má se za to, že mu nic nebrání najít si práci, kterou může vykonávat během týdne.
Rozhodná kritéria při stanovení výše výživného
Rozsah vyživovací povinnosti se odvíjí především od životní úrovně (majetkových poměrů) rodičů, jejich schopností a možností, s ohledem na tzv. odůvodněné potřeby dítěte.
Uplatňuje se zde zásada, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Z toho vyplývá, že podle životního standardu rodiny bude soud měřit odůvodněné potřeby dítěte (§915 NOZ).
Zatímco u rodin s vysokými příjmy může soud označit za odůvodněné potřeby také například výdaje na zájmové aktivity a kroužky, jazykové kurzy či stavební spoření, v případech rodin s nízkými příjmy budou jako odůvodněné potřeby klasifikovány pouze základní výdaje na bydlení, stravu, cestovné, studijní materiály, ošacení apod.
Je ale poměrně zásadní, aby rodič se soudem spolupracoval a předložil veškeré potřebné listiny a podklady pro zhodnocení jeho majetkových poměrů. V opačném případě totiž použije právní fikce, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce (§916 NOZ), což se pohybuje přibližně kolem 85 000Kč. Zde zákonodárce výrazně přitvrdil v neprospěch nespolupracujících rodičů (původně se vycházelo pouze z 12,7 násobku).
Důvody pro změnu výše výživného
V § 923 odst. 1 NOZ se hovoří o tzv. „změně poměrů“. Co konkrétně tento pojem ještě zahrnuje a co už ne, musí stanovit soud, samozřejmě s přihlédnutím ke všem okolnostem a individuálním znakům případu.
Důvodem pro navýšení výživného pro zletilé dítě může být např. nástup na vysokou školu, protože dítěti v souvislosti s tím mohou přibýt výdaje, které do té doby řešit nemuselo. Jedná se zejména o náklady na ubytování v místě studia, nejčastěji kolej nebo privát, a také náklady na dopravu do místa bydliště. Významnou částku mohou představovat i studijní materiály, které se navíc obměňují každý semestr. Náklady na studium jsou považovány za odůvodněné potřeby dítěte (§ 913 odst. 1 NOZ).
Dalším důvodem pro stanovení vyššího výživného může být také navýšení příjmů rodiče (§ 913 odst. 1 NOZ). Zde opět platí, že dítě má mít zásadně stejnou životní úroveň jako rodič (§ 922 odst. 1 NOZ). V případě, že např. otec získá dobré zaměstnání, které mu přináší nadstandardní výdělky, není důvod, proč by nemohl přispívat víc na výživu a studium svojí dcery.
Naopak ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemoc či invalidní důchod povinného rodiče může být významným důvodem pro snížení částky placené jako výživné.
Je třeba přihlédnout také k tomu, když povinnému vznikne vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Například když rodič znovu uzavře manželství, ze kterého se mu narodí druhé dítě. Nebo když vedle výživného dítěte musí povinný rodič plnit ještě vyživovací povinnosti vůči vlastnímu rodiči, popřípadě platit domov pro seniory nebo domov s pečovatelskou službou, kam je rodič povinného z důvodu pokročilého věku a s tím spojené neschopnosti dále o sebe pečovat umístěn.
Možné způsoby plnění vyživovací povinnosti
Běžně se výživné platí v pravidelných peněžních dávkách vždy na měsíc dopředu. Rodič ale plní svoji vyživovací povinnost například i tím, že dítěti poskytuje bydlení a stravu, a pečuje o společnou domácnost.
Pokud jde o zletilé dítě, platí se výživné přímo jemu. Často povinný rodič nadále posílá peníze druhému rodiči, který např. žije s dítětem ve společné domácnosti, i když dítě dosáhne zletilosti. V takovém případě je to jen o domluvě zúčastněných. Pokud nedojde ke sporu, není v takovém režimu žádný problém. Potíže by nastaly teprve ve chvíli, kdy by rodič, který výživné na zletilé dítě dostává do rukou, výživné dítěti odmítal dávat. Výživné je určeno k zajištění odůvodněných potřeb dítěte a náleží jemu (ať už jde o dítě zletilé či nezletilé), k rukám rodiče se pouze platí. Nedá se v žádném případě považovat za nějakou rentu pro zlepšení poměrů rodiče.
Otázka dobrých mravů
Zletilé děti mají objektivně více možností uživit se sami, proto se v jejich případě musí otázka dobrých mravů brát v potaz mnohem častěji, než u nezletilých dětí. Zatímco u nezletilých dětí jsou např. důvody, proč výživné potřebují, nesporné a jde především o to, aby netrpěli kvůli odmítání zodpovědnosti ze strany svých rodičů hmotnou nouzí, motivy zletilého, proč žádá výživné, zase tolik jasné být nemusí.
Juliana Šťastná
