Odstupné je finanční kompenzace, která se vyplácí při zániku závazku. Objevuje se v soukromém právu. Například podle občanského zákoníku se mohou strany dohodnout, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného. Pak se závazek zruší podobně jako při odstoupení od smlouvy. Nejčastěji se však s odstupným setkáme v pracovním právu, a v tomto článku se zaměříme na odstupné při rozvázání pracovního poměru.
Kdy vzniká nárok na odstupné při rozvázání pracovního poměru?
Zaměstnanec je v pracovním právu chráněn, protože je v pracovněprávních vztazích slabší stranou než zaměstnavatel. To se projevuje i v tom, že zatímco zaměstnanec může ukončit zaměstnanecký poměr výpovědí i bez udání důvodu, zaměstnavatel může zaměstnance vyhodit jen ze zákonem stanovených důvodů.
Zákoník práce určuje, kdy vzniká zaměstnanci nárok na odstupné přímo ze zákona. Jde o případy, kdy důvod pro propuštění spočívá na straně zaměstnavatele. Těmito důvody jsou:
- zrušení zaměstnavatele nebo jeho části,
- přemístění zaměstnavatele nebo jeho části,
- organizační změny vedly k tomu, že se zaměstnanec stal nadbytečným,
- byl vydán lékařský posudek poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí správního orgánu, že zaměstnanec nemůže konat dosavadní práci kvůli nemoci z povolání či ohrožení touto nemocí, pracovnímu úrazu nebo protože dosáhl nejvyšší přípustné expozice na pracovišti, které je určené rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
Nárok na odstupné vzniká nejen, kdy zaměstnavatel dá zaměstnanci výpověď, ale i tehdy, když k ukončení pracovního poměru dochází dohodou. Zaměstnanec by si ale měl pohlídat, že na dohodě je jeden z uvedených důvodů explicitně uveden, aby následně nenastaly spory o důvod ukončení pracovního poměru.
Výše odstupného
Na výpočet odstupného není potřeba kalkulačka. Jeho výše u důvodů uvedených v bodech 1 až 3 se odvíjí od doby, po kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele pracoval.
Pokud pracovní poměr trval méně než rok, náleží zaměstnanci odstupné ve výši jeho průměrného měsíčního platu. Při propuštění z práce, ve které byl zaměstnanec mezi jedním a dvěma roky, přísluší odstupné ve výši dvou mezd. Když byl zaměstnán déle, náleží mu trojnásobek jeho průměrného výdělku.
Pokud důvodem ke skončení pracovního poměru byl špatný zdravotní stav zaměstnance způsobený prací tak, jak jsme popsali výše v bodě 4, náleží mu odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. To neplatí, když zaměstnavatel prokáže, že nemoc z povolání či pracovní úraz byly zaviněny tím, že zaměstnanec byl opilý, zdrogovaný nebo porušil předpisy či pokyny související s bezpečností práce, se kterými byl seznámen a které byly zaměstnavatelem kontrolovány.
Kdy je odstupné splatné?
Odstupné musí zaměstnavatel vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Může se ale se zaměstnancem dohodnout na výplatě již v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu. Dohoda musí být písemná.
Nárok vzniká přímo ze zákona. Nezáleží na tom, zda si zaměstnanec hned najde novou práci. Výše odstupného musí být alespoň taková, jak zákon stanoví, nicméně zaměstnavatel musí vyplatit odstupné vyšší, pokud tak bylo stanoveno v pracovní smlouvě.
Kdy není nárok na odstupné?
Nárok nevzniká, pokud byla výpověď či dohoda o skončení pracovního poměru učiněna z jiných než zákonem stanovených důvodů. Zaměstnavatelé toho často zneužívají, když nutí zaměstnance k podpisu tzv. výpovědí dohodou, ve kterých není zákonem stanovený důvod uveden. Snaží se tak zbavit povinnosti odstupné vyplácet.
POTŘEBUJI PRÁVNÍ RADU
