Ačkoliv již většina z nás alespoň okrajově zaznamenala, že od 1. 1. 2014 zakusil český právní řád notné změny především v rovině soukromého práva způsobené účinností nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů, jen málokdo si však dokázal propojit tyto změny do souvislosti s bankovní sférou. Přitom banka samotná hraje v životě každého z nás velkou roli. Ať už pouze z důvodu, že si na bankovní účet necháváme zasílat svoji výplatu a s tímto účtem hospodaříme v běžném životě, nebo prostřednictvím banky čerpáme spotřebitelský úvěr. Někteří z nás využívají k financování svého bydlení hypotéky, jiní naopak stavební spoření či obdobné spořící účty. A nechybí ani ti, co prostřednictvím banky pravidelně investují, případně využívají jiné bankovní produkty.
Žádný z těchto zmíněných a dalších bankovních produktů není výjimkou a též jsou dotčeny právními změnami. Proto není od věci se alespoň ve stručnosti a pro obecný přehled z pohledu spotřebitele seznámit s těmi nejdůležitějšími novinkami projevujícími se v bankovní sféře. Protože jak zní stará římská zásada, která prostupuje celým novým občanským zákoníkem, „Právo přeje bdělým“.
Co mít obecně na paměti
Normální smrtelník se bude ve většině případů ve vztahu s bankou nacházet v pozici spotřebitele a právě v souvislosti s novým občanským zákoníkem je třeba zdůraznit posílení jeho ochrany i v této rovině. S konkrétními příklady se setkáme dále v textu a v dalších článcích této série. Za určitou novinku by se též dalo považovat zavedení zásady ochrany tzv. slabší strany, přičemž dle názoru odborné veřejnosti by touto smluvní stranou mohl být i spotřebitel.
Nelze nezmínit ani velmi důležitou skutečnost, že právní vztahy vzniklé a práva a povinnosti nabytá před 1. 1. 2014 se budou v zásadě řídit původními právními předpisy. Existují zde ale určité výjimky, mezi které v závazkovém právu patří především právní úprava účtů, tedy bankovních smluv jak o běžném, tak vkladovém účtu. Tyto bankovní obchody se ode dne 1. 1. 2014 řídí novým občanským zákoníkem, i když vznikly za původní právní úpravy.
Obliba formulářových smluv
Nový občanský zákoník jednoznačně vyšel spotřebitelům vstříc především v úpravě tzv. adhezních, neboli formulářových smluv. Jedná se zejména o smlouvy, kdy tvůrcem návrhu smlouvy je v zásadě v tomto případě vždy banka a klientovi předkládá už hotový předtištěný návrh smlouvy, klient ve skutečnosti nemůže smluvní ujednání svým jednáním změnit a pouze přistupuje již k ujednanému znění smlouvy. Typickým příkladem jsou i smlouvy, jejichž obsah je řešen využitím všeobecných obchodních podmínek. NOZ tímto učinil zadost především odkazům v těchto smlouvách na podmínky nacházející se mimo text smlouvy a nečitelným či pro osobu s průměrným rozumem nesrozumitelným ustanovením. Pod ně náleží i ustanovení vyhotovená velikostí písma odlišnou od zbývajícího textu smlouvy, např. záměrně zmenšená od zbývajících, ale i umístěná na neobvyklých místech ve smlouvě, kde by je klient spotřebitel nečekal apod.
Konkrétní ochrana pak spočívá v tom, že v případě odkazujících ustanovení smlouvy je nutno slabší smluvní stranu, tedy jak uvádím výše – právě spotřebitele – přímo s těmito ustanoveními a jejich významem seznámit, případně musí být prokázáno, že význam tohoto ustanovení spotřebitel znal. V opačném případě jsou tato ustanovení smlouvy neplatná. Otázkou zůstává, jak se v praxi bude toto seznámení se s konkrétními odkazujícími ustanoveními prokazovat. Dle mého názoru by slabší smluvní strana mohla na důkaz seznámení se připojit k tomuto ustanovení svůj podpis.
Obdobné je to i v případě ustanovení nečitelných, uvedených malým písmem či těch pro člověka průměrného rozumu nesrozumitelných. Ta budou platná za předpokladu, pokud nepůsobí slabší smluvní straně újmu nebo pokud banka prokáže, že význam těchto ustanovení slabší smluvní straně dostatečně vysvětlila. Připojený podpis spotřebitele přímo ke konkrétnímu ustanovení by opět mohl dokazovat určité seznámení se s obsahem tohoto ustanovení. Problém však spíše bude představovat to, jak určit míru toho, co už je pro člověka průměrného rozumu nesrozumitelné a co ještě nikoliv, a především jak vůbec vykládat pojem průměrný rozum. Jedná se však o problém, který vyřeší až praxe a jen ta ukáže, jak se budou banky k daným ustanovením nového občanského zákoníku stavět, jak je budou vykládat a vkomponovávat do svých formulářových smluv. Pro doporučení je však dobré si před podpisem smlouvy nechat vysvětlit obsah ustanovení, která Vám budou nejasná, budou nečitelná či s nimi budete mít obdobný problém a na vyžádání se k nim podepisovat pouze, pokud Vám jejich obsah bude znám a porozumíte jim.
Též je dobré upozornit na specifická ustanovení v bankovních formulářových smlouvách, která jsou pro spotřebitele jako slabší smluvní stranu obzvláště nevýhodná, aniž by byl pro to rozumný důvod. Sem lze zařadit ta ustanovení, jimiž se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu odchyluje od obvyklých podmínek ujednaných v obdobných případech. Taková ustanovení jsou pak již z podstaty věci neplatná. Příkladem mohou být různé nepřiměřené formy zajištění úvěrů, dokládání zjevně neoprávněných informací od klientů, ale i příliš vysoké úrokové míry či poplatky, odlišné od obdobných případů, či další nekalá ujednání. Obdobně i zde až praxe ukáže, jak se dotčené instituce budou k těmto novinkám stavět, neboť též bude nutné nalézt kritérium posuzování zvláštní nevýhodnosti a jeho správný výklad.
Seznamte se s obchodními podmínkami
Mimoto je banka oprávněna nahradit část obsahu bankovní smlouvy odkazem na obchodní podmínky, ať už všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky či jiné. Pokud je však druhou smluvní stranou spotřebitel, musí být tyto podmínky připojeny přímo ke smlouvě a spotřebitel s nimi musí být seznámen. U podnikatele jako druhé smluvní strany postačí, pokud jsou mu tyto podmínky známy. Pokud se ve smlouvě nacházejí odchylná ustanovení od obchodních podmínek, má přednost znění smlouvy.
Je důležité si dát pozor na ustanovení v obchodních podmínkách, které druhá smluvní strana nemohla rozumně očekávat. Takové ustanovení pak druhou smluvní stranu nezavazuje, pokud ho však tato strana výslovně nepřijala. Za toto přijetí by bylo možné považovat opět podpis této smluvní strany k tomuto ustanovení a případně přímo připojení doložky „souhlasím“. Ustanovení tohoto druhu se budou dle dikce nového občanského zákoníku posuzovat nejen ve vztahu k obsahu tohoto ustanovení, ale i na základě toho, jak jsou vyjádřena. Opět tedy bude hrát roli velikost písma, čitelnost apod. Proto si vždy dobře rozmyslete, k čemu v bance připojujete svůj podpis a v případě nejasností raději nic v textu obchodních podmínek nepodepisujte, ani se k tomuto podpisu nenechte přemluvit.
V obchodních podmínkách banky se též může objevit ustanovení o jednostranné změně obchodních podmínek ze strany banky v případě potřeby do budoucna. Dle dosavadní úpravy se jedná o velkou novinku. Aby takové ustanovení však bylo platné, musí být druhé smluvní straně, tedy klientovi tyto změny oznámeny, dána možnost jednostrannou změnu obchodních podmínek odmítnout a smlouvu z tohoto důvodu vypovědět s k tomu přiměřeně dlouhou výpovědní dobou. Nelze však změnit bankou jednostranně obchodní podmínky z důvodu změny okolností, které byly bance již při uzavírání bankovní smlouvy známy. Vždy tedy věnujte patřičnou pozornost tomu, jaké změny obchodních podmínek Vaše banka učinila, patřičně se s těmito změnami seznamte a pokud s nimi nebudete souhlasit, můžete využít možnosti výpovědi smlouvy. Též je užitečné vědět, že klient se nemůže platně vzdát námitek proti platnosti bankovní smlouvy a k takovému případnému prohlášení se nepřihlíží.
