Využíváte pravidelně sociální sítě (Facebook, Twitter, Instagram, Flickr,…) jako prostředek komunikace s druhými lidmi? Máte svůj účet dostatečně zabezpečen před přístupem cizích osob? Možná, že byl ten váš účet na sociální síti již napaden? Možná, že o tom ani nevíte!
Rizika sociálních sítích
Žijeme v době, která je přímo přesycena moderními technologiemi. Každý člověk, který dnes nevlastní notebook, tablet, smartphone, či jiné zařízení umožňující okamžité připojení k internetu, se v podstatě ocitá na okraji společnosti, a je takzvaně „out“. Málokdo si ale uvědomuje rizika, která s sebou využívání internetu přináší.
A právě tato rizika se opět o mnoho navýšila v souvislosti se zrozením nového fenoménu, kterým se staly sociální sítě. Uplynulo pár let, a lidé zde často tráví až několik hodin denně, zveřejňují velmi citlivé informace, komunikují se svými blízkými a provádí spoustu dalších aktivit. Jsou však účty na sociálních sítích dostatečně zabezpečené před přístupem cizích osob? A co dělat v okamžiku, kdy zjistíte, že váš účet na sociální síti byl napaden?
Jsou sociální sítě a Facebook nebezpečné?
Co se týká zabezpečení účtů na sociálních sítích, tady je odpověď zcela prostá. Účty jednotlivých uživatelů totiž zpravidla nenapadají hackeři, jak by se mohlo nabízet, nýbrž v zásadě obyčejní lidé se základními znalostmi počítačové techniky, kteří přístupové údaje jednoduše odhadnou.
Proto je důležité mít dostatečně silné heslo, které není snadné uhádnout, a které si zároveň dobře zapamatujete bez toho, aniž byste si jej někam poznamenávali.
Nicméně pokud již zaznamenáte neoprávněný přístup k Vašemu účtu, nechte si jej okamžitě zablokovat, a obraťte se na policii, jelikož se s největší pravděpodobností jedná o trestný čin, který poměrně zásadním způsobem zasahuje do Vašich práv (viz čl. 10 odst. 2, 3 Listiny základní práv a svobod).
Právní úprava do 31. 12. 2009 | Facebook stále čeká na boom v ČR
Až do konce roku 2009 byl platný a účinný zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který celou problematiku upravoval diametrálně odlišně, resp. ji v zásadě neupravoval. Bylo to celkem pochopitelně dáno dobou, ve které tento kodex vznikl, nicméně nějaké zásadní změny nepřinesly ani četné novely, kterých bylo za téměř 50 let účinnosti tohoto zákona několik desítek.
Jediné ustanovení, které tak bylo teoreticky aplikovatelné na podobné případy, byl trestný čin porušování tajemství přepravovaných zpráv dle § 239 odst. 1 písm. b), za který hrozil pachateli trest odnětí svobody až na šest měsíců. Tento zmiňoval zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením, přičemž právě pod „jiné takové veřejné zařízení“ by bylo možné subsumovat počítačovou síť, resp. sociální síť typu Facebook, Twitter nebo My Space.
Co přinesla reforma trestního práva? | Facebook prožívá boom v ČR
K datu 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník (dále též TrZ), resp. zákon č. 40/2009 Sb., který s sebou do českého trestního práva přinesl několik podstatných novinek v podobě nových skutkových podstat, resp. nových trestných činů týkajících se právě počítačové kriminality. Níže jsou vybrány ty z nich, které se zásadním způsobem dotýkají otázky neoprávněného přístupu k účtům na sociálních sítích.
Vybrané trestné činy, resp. přečiny dle trestního zákoníku
Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla
Jako východisko lze použít ustanovení upravující trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat dle § 231 odst. 1 trestního zákoníku, který přímo odkazuje na trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 1 písm. b), c) a trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 1, 2 TrZ, kterým se budu věnovat níže, resp. těm z nich, které jsou významné pro tuto problematiku.
Skutková podstata trestného činu (dále též „SPTČ“) dle § 231 odst. 1 písm. b) TrZ je vyjádřena již samotným neoprávněným zpřístupněním (sobě nebo jinému) počítačového hesla, přístupového kódu, dat, postupu nebo jakéhokoliv jiného podobného prostředku, aniž by nutně musel být užit pro přístup k jakémukoliv počítačovému systému nebo jeho části, avšak k naplnění této skutkové podstaty je třeba úmyslu spáchat minimálně jeden trestný čin výslovně uvedený v § 231 odst. 1 TrZ. Tzn., že pokud někdo zpřístupní (byť neoprávněně) např. heslo pro přístup k takovému systému bez prokazatelného úmyslu dopustit se trestného činu uvedeného v tomto ustanovení, pak takové jednání nenaplňuje znaky SPTČ, a ve smyslu § 13 odst. 1 TrZ není trestným činem.
Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči
Již „pouhým“ překonáním bezpečnostního opatření a tedy neoprávněným získáním přístupu k cizímu účtu jsou naplněny znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 TrZ, za který hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. Dle § 230 odst. 2 písm. a) se pak tento přečin bude posuzovat v případě, že data získaná neoprávněným přístupem k počítačovému systému někdo jakýmkoliv způsobem užije. V tomto případě může být pachatel potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Důležité je však poznamenat, že ve druhém případě není nutnou podmínkou překonání bezpečnostního opatření, nýbrž postačuje jakékoliv získání neoprávněného přístupu. Vyplývá to mimo jiné z logiky věci, kdy ne vždy je zapotřebí pro přístup k účtu překonávat bezpečnostní opatření. Jako příklad lze uvést situaci, kdy se pachatel dostane k nezabezpečenému počítači, na kterém je již jiný uživatel přihlášen ke svému účtu, a velice snadno tak získá přístup ke všem datům, která jsou v počítači přístupná bez dalšího zabezpečení. Tato kvalifikovaná skutková podstata se však neaplikuje na případy, kdy pachatel takovým způsobem získá přístup ke konverzacím, které si poškozený vyměňuje s jinými osobami (viz níže).
Takovým jednáním jsou totiž naplněny znaky poslední skutkové podstaty, která s touto problematikou velmi úzce souvisí, a tím je přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 1 písm. b), na který též přímo odkazuje § 231 odst. 1, a kterého se lze dopustit výhradně úmyslně, přičemž za něj hrozí pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta. Z výše uvedeného vyplývá, že v zásadě vždy při naplnění této SPTČ dojde zároveň k naplnění SPTČ dle § 230 odst. 1, a velmi často i dle § 231 odst. 1 písm. b). Pak hovoříme o tzv. souběhu trestných činů.
Souběh trestných činů
Souběh neboli konkurence je případ, kdy pachatel spáchá dva nebo více trestných činů dříve, než je za některý z nich vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek. Jeho význam pak spočívá zejména v důvodu pro konání společného řízení a v následném trestání pachatele, kdy se ukládá trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Ve vztahu k dané problematice lze tedy říci, že v zásadě nejvyšší trest, který pachateli hrozí, je trest odnětí svobody až na dvě léta dle ustanovení § 182 odst. 1 písm. b) ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1.
Jenom pro srovnání za trestný čin (úmyslného) ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři roky. Ponechávám tedy na čtenáři, aby si sám udělal úsudek o charakteru současného trestního zákoníku, resp. celého trestního práva v České republice.
Opatrnost se vyplatí
Na závěr podotýkám, že sociální sítě jako takové v sobě samozřejmě zahrnují mnoho pozitiv, mezi které lze rozhodně zařadit možnost sdílení velkého množství informací či kontaktu se svými blízkými, nicméně z nejrůznějších důvodů je více než na místě být při jejich využívání opatrný, a nikomu nesdělovat přihlašovací údaje, což by mělo platit i u nejbližšího okolí, protože nikdy nevíte, kde na Vás „číhá“ nebezpečí.
A stejně tak je třeba být pozorný, pokud si například čtete konverzace, které si vyměňuje Váš partner či partnerka nebo kdokoliv jiný s ostatními lidmi, protože pokud k tomu nemáte souhlas dané osoby, dopouštíte se tím protiprávního jednání, a nezapomeňte, že neznalost zákona neomlouvá.
